Velké dilema vlády: Bude chránit své občany, nebo agresivní lůzu, která neuznává stát?

Bezpečnostní složky státu zůstávají nadále víceméně nečinné.

O zhoubném působení nepřátelské válečné propagandy víme už téměř 10 let. Od invaze Ruska na Krym. Jejich aktivita razantně přitvrdila po spuštění otevřené agrese v únoru 2022 na Ukrajině. Od té chvíle není o působení ruských kolaborantů v ČR pochyb. Ne každý, kdo projevuje své sympatie vůči Rusku je Ruskem placený.

Existuje mnoho přesvědčených komunistů a fašistů, lidí s pomýleným názorem, hlupáků, zmanipulovaných bláznů i lidí, kteří prostě chtějí škodit a ničit. A nemusí od nikoho dostávat peníze, činí tak ze svého fanatického přesvědčení. Státní úřady jim svou absolutní nečinností ukazují, že si mohou dělat, co chtějí. Urážky, výhrůžky a napadání na internetu zná každý. Nereagují na ně ani provozovatelé sociálních sítí. Svět se s hrubostí a vulgaritou možná smířil.

Věřím, že hlasité, agresivní a veskrze primitivní projevy, které nenesou žádný myšlenkový obsah, ale svou teatrálností jasně naznačují, že jejich účelem je jen získání pozornosti, imponují pouze nevýznamné menšině lidí.

Postoj zodpovědných politiků je přehlíživý až smířlivý. Ministr vnitra Vít Rakušan před rokem, kdy Rusko napadlo sousední Ukrajinu, přišel s návrhem na omezení webů, které jsou nástrojem ruské válečné propagandy. Přesně dle předpokladů se propaganda ozvala a sputila řízenou kampaň. Co si to kdo dovoluje, brát někomu právo lhát a pomlouvat? Škoda, že se české úřady nezabývají již existujícími paragrafy.

Iniciativy se chopili mnozí vykukové známí z minulosti a přidali se někteří další, kteří vycítili příležitost. Je nyní asi zbytečné jmenovat všechny. Jména jako Černohorský, Zítko, Petrková, Netík, Vrábel, Tušl, Čermák, Rédová nebo Rajchl jsou notoricky známá.

Kromě nich se ale do českého rybníčku bizarností vrhl i takový Daniel Vávra se svou iniciativou Společnost pro obranu svobody projevu. Pitoreskní partička influencerů s vlastními podcasty organizuje semináře ve sněmovně o tom, že jsou její názory ostrakizovány a pak banuje kritické uživatele na svých internetových profilech.

Ministr vnitra neví, co s tím dělat, a ministr spravedlnosti Pavel Blažejk si nad tím myje ruce. Hlučná agresivní terorizující menšina mu z nějakého důvodu nevadí. Justiční stráž se nechá napadat, protože pan ministr v tom vidí, že jsme málo soucitní. Jenže schopnost komunikovat tito lidé nikdy neměli a ani nechtějí. Jsou naprosto hluší k faktům, informacím i argumentům.

Část z nich se začíná vybavovat alternativními doklady neexistujícího státu, který si vysnili.

Jak dlouho budou zodpovědní lidé sledovat toto nebezpečné divadlo?

Jak daleko nechají útoky zajít?

Bude stát toto chování tolerovat tak dlouho, než dojde k tragickým událostem?