Článek
S nástupem digitální éry se stalo komponování hudby dostupnější pro více muzikantů. Dnes jeden člověk vytvoří v počítači celý symfonický orchestr a přidá k tomu realistický zvuk bicí soupravy, nemluvě o legendárních Hammondkách. Standardní posluchač nemá šanci poznat rozdíl. Spousta počítačových zvuků totiž vychází z reálné nahrávky hudebního nástroje, které jsou dále modifikovány pro digitální potřeby. Má tedy elektronická hudba duši?
Nynější žebříčky hitparád obsazují umělci jako Calin, Yzomandias, Ben Cristovao a další. Interpreti, kteří jsou pro starší generaci neznámí, ale pro mládež naprosto zásadními idoly. Pochopení textů plných anglicismů a vulgarit je pro Husákovy děti velmi obtížné, a tak se o to vlastně ani nepokouší. Ve svém životě takto nekomunikují a pravděpodobně komunikovat nikdy nebudou. Jen si to představte, maminka běhá v kuchyni aby přichystala nedělní oběd pro syna a dceru, kteří přijedou se svými rodinami na návštěvu a u toho si zpívá „sjíždím kolama, řekni mi, kolik to bude stát…“ - až už to znamená cokoliv.
Absence toho, že za elektronickou hudbou nemohou vidět skutečného muzikanta hrajícího například na klavírní křídlo je dalším minusovým bodem, který oblíbenou hlášku „za nás to bylo lepší“ ještě zdůrazní.
Ano, mají pravdu. Každá generace má vlastní kulturu, kterou sama vytváří a je více než jasné, že právě ta pro ně bude vždycky ta nejlepší.
