Článek
Pokaždé ji trochu zjednodušit, protože původní verze je příliš dlouhá, odborná nebo se špatně vejde do titulku. Vynechat jednu podmínku, jedno omezení, jedno důležité slovo. Na konci pak může stát tvrzení, které je sice potomkem původní informace, ale znamená něco úplně jiného.
Nedávno se to krásně ukázalo na kimči.
Z 87 procent vznikne zázrak
Na sociálních sítích se začala šířit lákavá zpráva: korejské kimči dokáže z lidského těla odstranit až 87 procent mikroplastů.
Je na ní zajímavé, že číslo 87 procent si nikdo nevymyslel. Skutečně pochází z vědeckého výzkumu.
Jenže vědci nezkoumali, zda lidé, kteří jedí kimči, odstraní z těla 87 procent mikroplastů. Zkoumali konkrétní kmen bakterie izolovaný z kimči a jeho schopnost vázat na svůj povrch polystyrenové nanoplasty. A oněch 87 procent bylo naměřeno v laboratorních podmínkách.
Když vědci simulovali prostředí trávicího traktu, hodnota už byla jiná. Experimentovali také na bezmikrobních myších, jejichž střevní prostředí se zásadně liší od lidského. Výsledky byly zajímavé a mohou být důvodem k dalšímu výzkumu.
Ale studie neříká: Jezte kimči a odstraníte z těla 87 procent mikroplastů.
Jak se tedy taková věta narodí? Docela snadno.
Bakterie izolovaná z kimči za určitých laboratorních podmínek váže 87 procent sledovaných nanoplastů.
Z toho se při popularizaci stane: Bakterie z kimči může pomáhat s vylučováním nanoplastů.
Pak: Kimči může pomáhat proti mikroplastům.
A nakonec: Kimči odstraní z těla 87 procent mikroplastů.
Na začátku přitom nemusí být žádný lhář. Stačí řetězec lidí, z nichž každý udělá informaci o trochu jednodušší, atraktivnější — a méně přesnou.
Teď místo kimči dosaďme politika
Na začátku října policie oznámila výsledek prověřování červencové dopravní nehody Filipa Turka. Nebyla zjištěna skutková podstata trestného činu.
To je fakt.
Jenže to není celý faktický příběh.
Policie případ postoupila do přestupkového řízení a její zjištění nasvědčují tomu, že dopravních přestupků se mohli dopustit oba účastníci nehody. Podle následně zveřejněných závěrů Filip Turek porušil několik povinností. Mimo jiné jel odbočovacím pruhem, přestože pokračoval rovně. Státní zástupce při přezkumu policejního rozhodnutí označil jeho způsob průjezdu křižovatkou a nedostatečnou pozornost za příčinu střetu. Ani druhý řidič přitom podle policie nemusel jet v souladu s pravidly.
Proč tedy nejde o trestný čin? Podstatnou roli sehrálo znalecké posouzení zranění druhého řidiče. Nebylo natolik závažné, aby byly naplněny znaky prověřovaného trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti.
To všechno je poměrně komplikované.
Mnohem jednodušší je říct: Turek nebude obviněn.
To je stále pravda.
Pak: Turek nespáchal trestný čin.
Také pravda.
A pak stačí udělat ještě jeden malý krok: Ukázalo se, že Turek je nevinný.
A jsme někde úplně jinde.
Ne proto, že by si někdo musel vymyslet neexistující policejní protokol nebo falešného svědka. Stačilo odstranit okolnosti, které komplikovaly jednoduchý příběh.
Když z informace postupně odpadává význam
Před časem jsem na svém anglickém Substacku napsal úvahu How Much Truth Fits Into a Single Truth? — česky přibližně Kolik pravdy se vejde do jedné pravdy?
Zabýval jsem se v ní trochu jiným problémem: realitu lze zkreslit i pomocí samých pravdivých faktů. Z velkého množství skutečností stačí vybrat pouze ty, které podporují příběh, jejž chceme vyprávět.
Tady se ale děje něco jiného. Nemusíme vybírat deset vhodných faktů ze sta. Stačí jediný fakt, který putuje dál — a při každém předání z něj něco odpadne.
Ve vědě „v laboratorních podmínkách“. V právu rozdíl mezi tím, že jednání nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu, a tím, že člověk neporušil žádná pravidla. Ve statistice velikost vzorku. U průzkumu přesné znění otázky.
Někdy stačí odstranit jediné slovo: může, za určitých podmínek, u myší, podezření, přestupek.
Vypadají jako drobnosti. Jenže právě tyhle drobnosti často nesou většinu významu.
Tichá pošta pro informační věk
Bylo by pohodlné svést všechno na sociální sítě. Ty jsou ale často jen posledním článkem řetězce, ve kterém má téměř každý důvod něco ubrat.
Vědecká studie je dlouhá a opatrná. Tisková zpráva musí být srozumitelnější. Novinový titulek musí přitáhnout pozornost. Příspěvek na sociální síti musí být ještě kratší. A člověk, který jej sdílí, už často nepředává původní informaci, ale interpretaci interpretace.
Přitom na každém stupni může mít pocit, že říká pravdu.
Dezinformaci si často představujeme jako výrobek: někdo si sedne, vymyslí lež a vypustí ji do světa. Takové samozřejmě existují. Některé ale připomínají spíš tichou poštu.
Na začátku stojí složitá, podmíněná a nepříliš vzrušující skutečnost.
Na konci jednoduchá věta, kterou si každý zapamatuje.
Kimči odstraní 87 procent mikroplastů.
Turek byl očištěn.
A mezi nimi nemusí být jedna velká lež. Může tam být deset malých zjednodušení.
Co cestou zmizelo?
Když narazíme na podezřelou zprávu, obvykle se ptáme: Je to pravda, nebo lež?
Možná je to špatná otázka.
Zkusme se místo toho ptát: Co přesně zjistil původní zdroj? Za jakých podmínek to platilo? Co z původního tvrzení během cesty zmizelo? A říká původní zdroj skutečně to, co dnes tvrdí titulek?
Protože mezi pravdou a lží neleží jen ostrá hranice. Je tam také dlouhá cesta, během níž lze pravdu zkracovat, zjednodušovat a zbavovat podmínek tak dlouho, až začne říkat něco, co nikdy neříkala.
A možná právě proto jsou některé dezinformace tak přesvědčivé. Když je začneme rozebírat, opravdu v nich najdeme skutečnou studii, skutečné číslo, skutečné policejní rozhodnutí, skutečný výrok.
Všechno tam je.
Až na to, co cestou zmizelo.
====================================
Zdroj a inspirace: Článek v Deníku N o výzkumu bakterie Leuconostoc mesenteroides CBA3656 izolované z kimči a o proměně jeho výsledků v tvrzení o „odstranění 87 % mikroplastů“; původní studie publikovaná v Bioresource Technology. K případu Filipa Turka: veřejně dostupné závěry Policie ČR a státního zastupitelství a jejich zpravodajské zpracování z října 2026.
====================================
Pokud vás baví texty, které nehledají jednoduché odpovědi
Na Martin’s Drawer píšu další úvahy o společnosti, historii, moci, technologiích a zvláštních způsobech, kterými si vytváříme obraz světa kolem nás.
Nemám v úmyslu říkat vám, co si máte myslet. Spíš občas zkusit zpochybnit něco, co ještě před pěti minutami vypadalo jako samozřejmost.
