Článek
Černé a Čertovo jezero – kdo by je neznal. Pro každého, kdo má vztah k přírodě, je to skoro povinnost. A tak jsem se rozhodl, že už nebudu jen jeden z těch, co „to mají v plánu“, ale prostě vyrazím. Jako výchozí bod jsem zvolil parkoviště ve Špičáckém sedle. Míst je tu dost, mimo lyžařskou sezónu si připadáte skoro jako VIP. Parkovné 30 Kč na hodinu – takový šumavský vysokohorský standard.
Vydal jsem se po žluté, která je zároveň cyklostezkou a vede až k Černému jezeru. Asfalt, nenáročné stoupání, ideální pro všechny věkové kategorie – a taky tu všechny potkáte. Na prvním odpočívadle narazíte na pamětní desku profesora Komárka. Tenhle významný zoolog, entomolog a spisovatel se narodil v Železné Rudě roku 1892 a celý život zasvětil ochraně zdejší přírody. Už v roce 1946 apeloval na vznik národního parku a jeho výzva Poslední příležitost pro národní park byla jedním z důvodů, proč dnes máme Šumavu takovou, jak ji známe. Profesor odešel v roce 1955 – a jestli nás z nebe sleduje, musí mít radost.
Cesta k Černému jezeru
Pamětní deska prof.Komárka
Další zastávkou je Boží skalka, opředená pověstmi. Podle šumavských Němců tu odpočíval sám Bůh, když navštívil Šumavu. O kus dál pramen Svobody připomíná, že tahle oblast byla součástí železné opony. Tady si člověk uvědomí, že svoboda není samozřejmost, ale vzácná a občas dost vrtkavá věc.
Boží skalka
Pramen svobody
A teď malá geografická perlička: Šumava má svůj vlastní kontinentální rozvaděč. Voda z Čertova jezera putuje přes Dunaj do Černého moře, zatímco Černé jezero napájí Úhlavu, Vltavu a Labe – takže míří až do Severního moře. Jezerní hora je taková hydro-křižovatka Evropy.
Po pohodové asfaltové cestě dorazíte k Černému jezeru. Klidné místo, voda působí nekonečně. Jezero má ale i technický talent. Od roku 1930 tu funguje první přečerpávací elektrárna u nás, která přes den vyrábí proud a v noci si vodu poslušně čerpá zpátky nahoru. Největší cirkus tu v roce 1964 předvedla StB v legendární Akci Neptun. Agenti do vody potají potopili bedny s nacistickými spisy a pak před televizními kamerami předstírali jejich „šokující nález“. Hollywoodský špionážní trhák po česku… Idylka trvala přesně do chvíle, než dorazila babička s brečícím vnoučetem a psem, který se rozhodl, že prostě musí do vody. Civilizace si vás najde všude. Jezero jsem obešel, nafotil a vyrazil dál – k Čertovu jezeru.
Černé jezero
Některé zákoutí jsou tady moc krásné
Přišla i modelka
Než se k němu dostanete, čeká vás tříkilometrové prudké stoupání. Žádná asfaltka, ale poctivá horská hřebenovka. Cyklistům se to nedoporučuje a v zimě ani pěším. Já se potil i na břiše, což beru jako důkaz, že jsem právě snižoval viscerální tuk. Co bych pro zdraví neudělal. Na konci kopce je příjemné místo k odpočinku, pak už se jde po rovině. Červená stezka vás dovede až k jezeru.
Cesta přes jezerní horu k čertovu jezeru
Nejdříve se cesta tváří nevinně, ale pak…
Čertovo jezero je komornější, divočejší. Všude vyvrácené stromy, jako by tu čert z pověsti řádil ještě včera. Podle legendy tu opravdu zanechal stopu – dívka mu prý přivázala na ocas balvan, čert se vzteky prokopal až k vodě a utopil se. Dodnes prý z hladiny vystupují rohové stíny. Na dně leží zakonzervovaný prales starých kmenů, které se díky studené vodě nerozkládají. Potápění je přísně zakázáno, takže si podvodní archeologové musí nechat zajít chuť.
jakoby tu čert řádil teprve nedávno
čertovo jezero
Zdejší přírodu chránil už v roce 1911 kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu. Největší ochranou se ale paradoxně stala železná opona – mezi lety 1950 a 1989 sem nikdo nesměl, a tak si tu příroda žila svůj divoký sen. V době železné opony byla tahle oblast přísně střeženým hraničním pásmem. Lesy kolem jezer byly uzavřené, hlídané, prostoupené atmosférou, kterou dnešní návštěvník už jen tuší. Místní starousedlíci dodnes vyprávějí, jak se k jezerům nesmělo, jak tu hlídky obcházely stezky a jak se krajina stala tichým svědkem událostí, které se zapisovaly do paměti lidí i samotných hor. A když se dnes člověk prochází kolem Čertova jezera, může mít pocit, že některé stíny se tu drží o něco déle než jinde.
Můj okruh měl 10 km a zvládl jsem ho za tři hodiny. Pro rodiny s mrňaty doporučuji jen Černé jezero – cesta k Čertovu je opravdu náročná. Jinak ale doporučuji všem, kdo mají rádi Šumavu a poctivou turistiku. Tahle dvojice jezer má atmosféru, kterou jinde nenajdete.

