Hlavní obsah

Černé a Čertovo jezero: známé šumavské perly, které skrývají tajemství.

Foto: Martin Kučera

Černé jezero

Naše nejznámější ledovcová jezera nesou pradávnou historii a dokonce i příběh z doby kterou si mnozí z nás ještě pamatují.

Článek

Černé a Čertovo jezero – kdo by je neznal. Pro každého, kdo má vztah k přírodě, je to skoro povinnost. A tak jsem se rozhodl, že už nebudu jen jeden z těch, co „to mají v plánu“, ale prostě vyrazím. Jako výchozí bod jsem zvolil parkoviště ve Špičáckém sedle. Míst je tu dost, mimo lyžařskou sezónu si připadáte skoro jako VIP. Parkovné 30 Kč na hodinu – takový šumavský vysokohorský standard.

Vydal jsem se po žluté, která je zároveň cyklostezkou a vede až k Černému jezeru. Asfalt, nenáročné stoupání, ideální pro všechny věkové kategorie – a taky tu všechny potkáte. Na prvním odpočívadle narazíte na pamětní desku profesora Komárka. Tenhle významný zoolog, entomolog a spisovatel se narodil v Železné Rudě roku 1892 a celý život zasvětil ochraně zdejší přírody. Už v roce 1946 apeloval na vznik národního parku a jeho výzva Poslední příležitost pro národní park byla jedním z důvodů, proč dnes máme Šumavu takovou, jak ji známe. Profesor odešel v roce 1955 – a jestli nás z nebe sleduje, musí mít radost.

Foto: Martin Kučera

Cesta k Černému jezeru

Foto: Martin Kučera

Pamětní deska prof.Komárka

Další zastávkou je Boží skalka, opředená pověstmi. Podle šumavských Němců tu odpočíval sám Bůh, když navštívil Šumavu. O kus dál pramen Svobody připomíná, že tahle oblast byla součástí železné opony. Tady si člověk uvědomí, že svoboda není samozřejmost, ale vzácná a občas dost vrtkavá věc.

Foto: Martin Kučera

Boží skalka

Foto: Martin Kučera

Pramen svobody

A teď malá geografická perlička: Šumava má svůj vlastní kontinentální rozvaděč. Voda z Čertova jezera putuje přes Dunaj do Černého moře, zatímco Černé jezero napájí Úhlavu, Vltavu a Labe – takže míří až do Severního moře. Jezerní hora je taková hydro-křižovatka Evropy.

Po pohodové asfaltové cestě dorazíte k Černému jezeru. Klidné místo, voda působí nekonečně. Jezero má ale i technický talent. Od roku 1930 tu funguje první přečerpávací elektrárna u nás, která přes den vyrábí proud a v noci si vodu poslušně čerpá zpátky nahoru. Největší cirkus tu v roce 1964 předvedla StB v legendární Akci Neptun. Agenti do vody potají potopili bedny s nacistickými spisy a pak před televizními kamerami předstírali jejich „šokující nález“. Hollywoodský špionážní trhák po česku… Idylka trvala přesně do chvíle, než dorazila babička s brečícím vnoučetem a psem, který se rozhodl, že prostě musí do vody. Civilizace si vás najde všude. Jezero jsem obešel, nafotil a vyrazil dál – k Čertovu jezeru.

Foto: Martin Kučera

Černé jezero

Foto: Martin Kučera

Některé zákoutí jsou tady moc krásné

Foto: Martin Kučera

Přišla i modelka

Než se k němu dostanete, čeká vás tříkilometrové prudké stoupání. Žádná asfaltka, ale poctivá horská hřebenovka. Cyklistům se to nedoporučuje a v zimě ani pěším. Já se potil i na břiše, což beru jako důkaz, že jsem právě snižoval viscerální tuk. Co bych pro zdraví neudělal. Na konci kopce je příjemné místo k odpočinku, pak už se jde po rovině. Červená stezka vás dovede až k jezeru.

Foto: Martin Kučera

Cesta přes jezerní horu k čertovu jezeru

Foto: Martin Kučera

Nejdříve se cesta tváří nevinně, ale pak…

Čertovo jezero je komornější, divočejší. Všude vyvrácené stromy, jako by tu čert z pověsti řádil ještě včera. Podle legendy tu opravdu zanechal stopu – dívka mu prý přivázala na ocas balvan, čert se vzteky prokopal až k vodě a utopil se. Dodnes prý z hladiny vystupují rohové stíny. Na dně leží zakonzervovaný prales starých kmenů, které se díky studené vodě nerozkládají. Potápění je přísně zakázáno, takže si podvodní archeologové musí nechat zajít chuť.

Foto: Martin Kučera

jakoby tu čert řádil teprve nedávno

Foto: Martin Kučera

čertovo jezero

Foto: Martin Kučera

Zdejší přírodu chránil už v roce 1911 kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu. Největší ochranou se ale paradoxně stala železná opona – mezi lety 1950 a 1989 sem nikdo nesměl, a tak si tu příroda žila svůj divoký sen. V době železné opony byla tahle oblast přísně střeženým hraničním pásmem. Lesy kolem jezer byly uzavřené, hlídané, prostoupené atmosférou, kterou dnešní návštěvník už jen tuší. Místní starousedlíci dodnes vyprávějí, jak se k jezerům nesmělo, jak tu hlídky obcházely stezky a jak se krajina stala tichým svědkem událostí, které se zapisovaly do paměti lidí i samotných hor. A když se dnes člověk prochází kolem Čertova jezera, může mít pocit, že některé stíny se tu drží o něco déle než jinde.

Můj okruh měl 10 km a zvládl jsem ho za tři hodiny. Pro rodiny s mrňaty doporučuji jen Černé jezero – cesta k Čertovu je opravdu náročná. Jinak ale doporučuji všem, kdo mají rádi Šumavu a poctivou turistiku. Tahle dvojice jezer má atmosféru, kterou jinde nenajdete.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz