Divoká česká příroda v náručí Polska: Broumovské stěny

Do útrob broumovských skal jsem se vydal z horního parkoviště v Božanově. Je bezplatné a podle mého odhadu pojme zhruba osm aut. Jako výchozí trasu jsem zvolil žlutou značku, která vede kolem Božanovského rybníka směrem k vyhlídce Koruna. Zpočátku je cesta asfaltová a jde se pohodlně, ale po chvíli odbočuje do lesa a terén začíná být náročnější. První odbočka u Zeleného hájku mě zavedla ke skalnímu útvaru zvanému Čertovo sedlo. Tvoří ho několik vrstev pískovce a uprostřed má zvláštní trojúhelníkový tvar, který údajně připomíná sedlo. Je to jeden z prvních výrazných skalních útvarů, na které při této trase narazíte.

Hned za Čertovým sedlem je odbočka na vyhlídku Koruna, ale ještě před ní doporučuji krátkou zacházku na bezejmennou vyhlídku zakreslenou v mapě. Podle mě je mnohem lepší než samotná Koruna — je tam závětří, klid a celé místo působí příjemněji a intimněji. Koruna je naopak výrazná skalní plošina se zábradlím. Při mé návštěvě tu foukal tak silný vítr, že jsem si vzpomněl na Sněžku před třemi lety, kde jsem kvůli větru raději ani nevlezl na jednu z polských vyhlídek. Tady jsem to sice zkusil, ale necítil jsem se bezpečně. Počasí člověk neovlivní, ale pokud bych měl doporučit jednu z těchto dvou vyhlídek, beru jednoznačně tu bezejmennou.

Z vyhlídky jsem se vrátil zpět na žlutou a pokračoval směrem ke Kamenné bráně. Tady už člověk opravdu vstupuje do srdce Broumovských stěn — a musím říct, že mě tahle část trasy bavila nejvíc. Je tu spousta míst k focení a cesta vás neustále nutí dávat pozor, kam šlapete. Nejde o žádné přelézání skal, ale terén je pestrý: podmáčené úseky, kamenné schody, vytesané žebříky a kolem vás pořád přítomné skalní stěny. Nečekejte tu žádné obří skalní monumenty jako v Českém Švýcarsku — zdejší skály jsou spíš menší, komornější. Ale atmosféra je díky tomu možná ještě silnější. Příroda je tu nedotčená, divoká a působí naprosto autenticky. Každý, kdo má v sobě aspoň kousek dobrodruha, se tady bude cítit jako doma.

Asi nejzajímavějším útvarem na celé trase je Kamenná brána. První zmínka o ní pochází z roku 1672, kdy ji navštívil broumovský opat Tomáš Sartorius a místo si velmi pochvaloval. Brána má zhruba pět metrů na výšku i na šířku a její stáří se odhaduje na několik milionů let. Tvar vznikl ústupem dávné mořské hladiny a následnou erozí, která jí dala dnešní podobu. Chvíli jsem tu poseděl, užil si atmosféru a pak pokračoval po žluté směrem k Zaječí rokli.

Zaječí rokle je zajímavá hlavně tím, že má vlastní mikroklima. Když tudy procházíte, opravdu cítíte, jak se vzduch místy citelně ochlazuje — a v několika roklích jsem dokonce zahlédl zbytky sněhu, což je v polovině května docela překvapivé. Cesta Zaječí roklí je náročná a rozhodně bych ji nedoporučil dětem; rodiny by měly zvolit jinou, bezpečnější trasu. Přestože je terén těžší, turistů tu bylo dost — jak českých, tak polských. A není divu. Tahle část Broumovských stěn má syrovou, divokou atmosféru, která člověka vtáhne a nepustí.

Ze Zaječí rokle jsem dorazil na červenou turistickou trasu, která tu zároveň slouží jako cyklostezka. Po ní jsem se vydal směrem ke Slavenské vyhlídce. Tahle vyhlídka stojí za to — cesta k ní je nenáročná, stačí z červené odbočit doleva a po zhruba půl kilometru jste tam. Na Slavenské vyhlídce jsem si dopřál krátký odpočinek. V tu chvíli už jsem měl v nohách kolem deseti kilometrů a začínal jsem to cítit. Výhledy ale za tu zastávku rozhodně stojí. Po chvíli jsem se zvedl a pokračoval dál po červené.

Posledním cílem výletu byl soubor skalních útvarů u Božanovského Špičáku. Zaujala mě hlavně jejich jména — Varan, Kačenka, Velbloud, Veverka, Želva, Kovadlina nebo Ponorka — a opravdu se svým tvarům podobají. Najdete je u rozcestí Pánova kříže na krátkém okruhu po žluté trase. Místo stojí za návštěvu. Není náročné a může bavit i děti. Je to příjemná, hravá tečka za jinak drsnějšími pasážemi Broumovských stěn.

Zpátky jsem se napojil na červenou a pokračoval k rozcestí s modrou, po které jsem se vydal zpět k parkovišti v Božanově. Nohy už mě bolely — terén je náročný — a do toho se blížila bouřka, které jsem nakonec neunikl a pořádně zmokl. Když jsem pak seděl v autě, sušil bundu a prohlížel fotky, došlo mi, že to stálo za to. Tenhle výlet doporučím každému, kdo chce otestovat svou fyzičku a zažít opravdové soužití s divokou, nedotčenou přírodou.

Informace jsem čerpal převážně z informačních cedulí na místě a zde:

Broumovské stěny v CHKO Broumovsko – Kudy z nudy

Broumovské stěny – Wikipedie