Jetřichovické stěny: okruh plný vyhlídek, historie a lehkého adrenalinu

Z parkoviště jsem se vydal po červené a prvním místem, které jsem míjel, byla Jetřichovická zotavovna. Zvenku působí omšele, ale ukázalo se, že majitelé ji postupně opravují. Za budovou už funguje menší autokemping, kde můžete přijet s karavanem, stanem nebo využít pár chatek. Ceník jsem na místě nenašel, ale určitě bude online — a pro milovníky jednoduchého ubytování to může být fajn základna.

Po červené jsem pokračoval k nejznámějšímu místu Jetřichovických skal — Mariině vyhlídce. Cesta nahoru je přesně ten typ výstupu, kdy si člověk říká „už tam musím být“… a skály se jen tiše smějí. Výhled ale všechno vynahradí. Pokud máte závratě, sem raději nechoďte — vyhlídka stojí vysoko na skále a pod sebou vidíte jen propast a svoje životní rozhodnutí. Já mám závratě jen lehké, takže díky schodům a zábradlím jsem to zvládl. Cestou projdete úzkou skalní průrvou, která funguje jako přírodní klimatizace. Nahoře čekají nádherné výhledy i fronta turistů — v sezóně je Jetřichovicko prostě místo, kde samotu potkáte maximálně na fotkách.

Mariina vyhlídka má i zajímavou historii. V roce 1856 tu nechal Ferdinand Bonaventura, 7. kníže Kinský, postavit chatku pro protipožární hlídky. Kopec tehdy dostal jméno Marienfels po Marii Anně Kinské. V roce 2005 chata shořela kvůli nedbalosti návštěvníků, ale o rok později byla obnovena. A v roce 2021 sem vrtulník usadil nový altán — kdyby měla vyhlídka Instagram, tahle fotka by byla v profilu.

Dál jsem pokračoval k Balzerovo ležení — skalnímu převisu s velkou lavičkou, kde si turisté dávají pauzu tak poctivě, že to skoro vypadá jako povinné stanoviště. Cesta potěší milovníky kapradí a borůvčí, protože tady roste všechno v množství „all inclusive“. Podle Akademie věd tu mohlo být už kolem 10 000 let př. n. l. pravěké obydlí, o čemž svědčí nálezy pazourků a nástrojů z doby bronzové. Jméno získal převis podle pověsti z třicetileté války, kdy se tu měl ukrývat jistý Balzer se skupinou místních před švédskými vojsky. Ve skále jsou dodnes tři nápisy, nejstarší z roku 1632. V 19. století tu dokonce fungoval sezónní výčep — romantika, historie… a pivo.

Další zastávkou byl Borůvčí kámen a Vilemínina stěna. Vyhlídka je rozlehlá a člověk se tu cítí bezpečněji než na těch „propastových“ místech — i když tu není moc zábradlí, nemáte pocit, že vám zmizí půda pod nohama. Borůvčí je tu všude, takže název je jasný. Krátká odbočka z červené, pak zpět a dál k Purkratickému lesu. Ten má břidlicové podloží, takže se tu daří rostlinám víc než v okolí. Dřív tu stála osada Purkratice, kde se vyrábělo dřevěné uhlí a dobývala železná ruda.

Pak přišel Rudolfův kámen — krásná vyhlídka, ale výstup je tak prudký, že člověk chvíli spíš šplhá než jde. Schody střídají žebříky a nahoře vás jistí jen řetěz. Posledních pár metrů jsem vzdal — foukal vítr, žádná opora a moje lehké závratě mi jasně řekly, že dneska si hrdinství nechám na jindy. Kdo závratě nemá, ten to většinou dá, rodiny s dětmi to dokazovaly. Sestup zpět na červenou je možná ještě horší než výstup — chce to dobré boty a klid v duši. Jeden turista mi tvrdil, že nejlepší technika je prostě „po zadku“.

Červenou trasu jsem nakonec nedošel a sešel jsem dolů k parkovišti. Cestou mě zaujalo Malé a Velké žluté cimbuří, které opravdu připomíná hradní věžičky, a hlavně Skalní „hezoun“ – podle mě nejhezčí skála v okolí, vybělená a plná otvorů. Sestup po zelené vede po písčité cestě, což je po všech prudkých úsecích malý balzám na nohy. Otevírají se tu i krásné výhledy zpět na Mariinu vyhlídku a Borůvčí kámen. Dole jsem dorazil k malé chatičce, kterou jsem předtím fotil shora — takže jsem si pro změnu vyfotil Mariinu vyhlídku zespodu.

Jetřichovické stěny určitě stojí za návštěvu, ale projít všechno za den je nereálné. Můj okruh trval asi tři a půl hodiny s pauzami. V Jetřichovicích je spousta penzionů, kempů i restaurací, takže ideální je prodloužený víkend a každý den jiná část skal.

Mariina vyhlídka – Wikipedie

Balzerovo ležení – Wikipedie

Skalní vyhlídka Vilemínina stěna v Jetřichovicích – Kudy z nudy

Vyhlídka Rudolfův kámen u Jetřichovic – Kudy z nudy

Jetřichovice - Jetřichovicko, České Švýcarsko

Strnad obecný – Wikipedie