Článek
S kamarádem z města jsme měli nastoupit oba na stejný vojenský útvar. On měl jízdenku na rychlík a já na kozí dráhu, takže mi cesta do Litoměřic trvala 2× tolik co jemu. Paní na vojenské správě měla buď zajímavý smysl pro humor, nebo sem se jí nelíbil a nebo jí křivdím a důvod byl čistě byrokratický. Tenkrát byla volba trasy čistě na zaměstnancích vojenské správy. Druhé překvapení nastalo krátce po příjezdu do Litoměřic. Měli jsme ještě chvíli čas, tak jsme si zašli na poslední svobodné pivo. Při příchodu na kasárny jsme zjistili že v Litoměřicích jsou dva útvary a mi dorazili zrovna na ten špatný. Když jsme se hlásili konečně na správných kasárnách, tak jsme se uvedli pozdním příchodem.
Následovala rychlá akce. Všichni nováčci okamžitě ostříhat. Do parády si nás vzali holky z kadeřnické školy a budoucí velitelé nám říkali, ať si to užíváme, že to je na dlouhou dobu poslední kontakt z děvčaty.
Civilní věci musely do poštovních pytlů, které se odeslaly rodičům domů. Vyfasovaly se švestky, což byla modrá tepláková souprava. Šlo se do výstrojáku pro plnou výbavu vojáka z přelomu milénia.
Byl leden, sněžilo a mi stáli ve švestkách na buzerplace a čekali na umístění do rot. Byla dost zima a do ubikací se zvlášť nepospíchalo. Na všetečné otázky, kdy už půjdeme do budovy, nám bylo odpovězeno, že voják se musí naučit snášet zimu. Zhruba po hodině jsme se konečně dočkali.
Ubytování bylo velice skromné. Nás bylo na pokoji 16 kluků rozmístěných po 8 palandách. Každý jsme měli malou skříňku na hygienické potřeby. Dále v místnosti byly 4 židle a stůl. To jsme myslím nikdy nevyužili. V mém případě pokud jsem potřeboval na WC, tak jsem musel přelézat dva kluky a slézt z horní části palandy. Noční koncert chrápání 16 různých not netřeba popisovat.
První noční poplach trval asi tak od půlnoci do 4h ráno. Účelem bylo co nejrychleji střídat několik druhů výstroje a přitom vybíhat z baráku na plac a opačně. Říkalo se tomu barevná hudba. Byla to jakási příprava na BORO (Bojové rozmístění osádky).
Střelby a kurz přežití se konaly na bývalém tankodromu. Postavil se obrovský stan pro jednu rotu, doprostřed se umístily malé kamna Petry. Ty prioritně sloužily k sušení bot, abychom netrpěli na omrzliny. Probíhalo plazení ve sněhu, střelby, brod přes polozmrzlý potok. Na místo nás dopravili na korbě obří Tatry 815 8×8. Velitelé se vezli ve vyhřáté Karose. Do teď si myslím, že to mělo mít určený psychologický efekt :-).Když jsem měl vylézt na tu ohromnou Tatru, tak jsem zjistil, že první stupínek schodů mám v úrovni obličeje. Pro nás menší vojáky docela problém. Tak nás zdatnější a silnější velitelé házeli na korbu jak pytle brambor.
Nastala přísaha a po několika týdnech nacvičování slavnostního pochodu jsme byli upozorněni, že kdo to pokazí, tak přijde o první opušťák domů. Věřte, že se opravdu všichni snažili.
Po absolvování základního vojenského výcviku jsme byli přemístěni na své útvary určení. Já byl na útvaru, který střežil státní rezervy pohonných hmot. Vojenský útvar byl malý a na pokojích jsme spali rozumně po 4 lidech. Velitel útvaru nám hned nastavil jasná pravidla. Budeme dělat služby podle toho, jak on je naplánuje a hodně si lpěl na tom, že ve svém osobním volnu nebudeme dělat ostudu armádě. Bylo zde i několik vojenských psů, takže bylo potřeba udělat z některých z nás psovody. Kapitán s každým z nás udělal pohovor a na základě toho se rozhodl, co z nás po zbytek vojenského života bude. Vzhledem k tomu, že ode mne se dozvěděl že v civilu máme v rodině psa, tak ze mě udělal psovoda.
Po absolvování kurzů a psychotestů jsme byli uznáni jako schopní používat samostatně zbraně a začali nám služby. Byli jsme tam dobrá parta. Ve volnu jsme chodili do nedalekého města za děvčaty. Tenkrát byl voják pro děvčata jako magnet. Zažili jsme spoustu srandy, poznal jsem dobré kamarády a jak jsem se zpočátku obával vojny, tak jsem si na to postupně zvykl. Poslední půl rok vojny byl plný zážitků, o kterých by se dalo napsat spoustu vět.
Byli jsme jeden s posledních ročníků, po nás se armáda začala stávat profesionální. Jestli toto čte někdo, kdo ten vojenský rok zažil, tak určitě ví co znamenají zkratky: ZZTOP 03, LSD 03, PVC 03 a JVC 03. To byly poslední ročníky.
Otázka jestli by dnes byla potřeba vojenská služba je složitější. V dnešním světě by možná stálo za to udělat aspoň 3 měsíční základní kurz. Někteří jednotlivci by to potřebovali jako sůl. Pro mě to nebyl ztracený rok a i můj otec mi řekl, že vojna ze mě tenkrát udělala chlapa.
