Článek
V této nádherné krajině je k dispozici několik parkovišť, já si vybral to menší u hospůdky v obci Romanov. Odtud jsem vyrazil po žluté stezce, která, stejně jako většina ostatních, má své jméno. Cinibulkova stezka vás provede krásami Kokořínska a zavede vás i do skalního bludiště. Je pojmenována po propagátorovi turismu, pedagogovi a vlastenci Josefu Bedřichu Cinibulkovi. Vznikla v roce 1946 a v roce 2009 byla upravena do své současné podoby. Její délka činí něco přes 8 km.
Cinibulkova cesta
Po docela strmém přírodním schodišti jsem dorazil na NS Lesopark Debř. Lesopark Debř je příjemné místo na procházku, ideální i pro děti. Terén není náročný a zastávky mohou bavit i ty nejmenší. Lesopark byl založen v roce 1915 z iniciativy J.B. Cinibulky. Dříve se zde těžil pískovec a nad Debřickou roklí se rozprostíraly chmelnice. V počátcích byl lesopark plný písečných cest, laviček a altánků. Dnes už jeho sláva pohasla, ale stále je to klidné místo vhodné k relaxaci v přírodě.
Přírodní schodiště do rokle
Hned na první pohled vás upoutá jeskyně ve skále, která vykukuje zpoza dalšího parkoviště. Tyto jeskyně jsou v Kokořínském kraji poměrně běžné a podle dostupných informací tuto konkrétní ještě ve 20. století obývali lidé bez domova.
Asi po 200 metrech míjím skalní útvar, kde si příroda po miliony let hrála a vytvořila, při troše představivosti, skalní hlavu Orangutana. Je fascinující, co dokáže eroze vytvořit.
Orangutan
Po Orangutanovi dojdete ke krmítku. Krmítko pro ptáky a veverky vypadá obyčejně, ale má svou zajímavou historii. Bylo sem umístěno v roce 2011 místním dobrovolnickým spolkem a dodnes se zde udržuje tradice krmení, stejně jako tomu bylo už od poloviny 20. století, kdy místní truhláři krmítka vyráběli pro lesopark a průběžně je opravovali.

Krmítko pro ptáky a veverky
Čtvrtou zajímavostí na této naučné stezce je hrad Kokořínek. Je to vlastně zmenšenina hradu Kokořín, i když už značně rozpadlá. Přesto si stále zachovává určitou podobu. Není divu, tato zmenšenina tu stojí už od roku 1915, a tehdy ani místní netušili, zda se jeho předloha někdy dočká oprav.

Zmenšenina hradu Kokořín
Od Kokořínku se dostanete k dalšímu skalnímu bytu, kde podle záznamů naposledy žili František Rus a jeho žena Helena, známí mezi místními jako „skaláci“. Tento skalní byt dodnes slouží trempům k přespání.
Skalní byt

Obydlí Františka Rusa a jeho manželky Heleny, dnes využívané především trempy
Možná si někteří trempové ještě pamatují dobu, kdy nedaleké lesní divadlo bylo plné života. Dnes je bohužel v zuboženém stavu. Bylo postaveno na konci 50. let a své první představení mělo 12. září 1959. Hrála se Noc na Karlštejně, účinkovali místní ochotníci a režisérem byl Vladimír Dědek. Pamětníci dodnes vzpomínají na nádherné kulisy a skvělé herecké výkony. Bohužel chladná rokle s nevyzpytatelným počasím postupně odrazovala návštěvníky. Divadlo nezachránila ani hudební kapela Kučerovci, která zde několikrát vystoupila. V 90. letech bylo divadlo zbouráno a mnoho z něj nezbylo. Dnešní podoba je zásluhou Okrašlovacího spolku pro Mšeno a okolí, kterému se díky Nadaci ČEZ, městu Mšeno, Středočeským Vodárnám a 1. zemědělské a.s. Chorušice podařilo zachránit zbytky divadla a příležitostně uspořádat vystoupení.

Lesní divadlo
Vstup na lesní divadlo
Opět se vracíme k J. B. Cinibulkovi, který se jako jmenovec místní žluté stezky významně podílel na vytvoření památníku mistra J. Husa v Lesoparku Debř. Stavbu Husova památníku zahájil spolu s tehdejším ředitelem školy Václavem Pickou u příležitosti pětistého výročí upálení mistra Jana Husa. V období války to byl výrazný vlastenecký čin. Slavnostní řeč při odhalení pomníčku 6. července 1915 J. B. Cinibulka raději přenechal mladému Františku Beránkovi, předsedovi spolku Volná myšlenka a pozdějšímu městskému tajemníkovi, protože jako státní zaměstnanec čelil hrozbě perzekucí.

Pomníček mistra Jana Husa
Několik kroků za pietní mohylou Husovou prostírá se mezi stromovím vyhřáté, měkounké hřiště s pískovištěm pro děti, kol dokola lavičkami vroubené- Tolik z publikace Letovisko Mšeno v Kokořínsku z roku 1932. Uběhlo téměř století a po hřišti nezůstalo nic. Jen kruhové zatopené a zarostlé místo, které naznačuje svou minulost.

Místo kde kdysi bývalo hřiště
cesta k muchomůrce
Do dnešních dob se zde dochoval altánek ve tvaru muchomůrky, který poskytuje stín a odpočinek turistům. Při mé návštěvě byl pravděpodobně v rekonstrukci, ale rozhodně nešel přehlédnout. V roce 2010 se vlivem vichřice muchomůrka zřítila, ale brzy se ji podařilo opravit. V minulosti bylo v republice postaveno několik podobných altánků a tato móda se rozšířila i do sousedního Německa.
Odpočinkové místo u muchomůrky

Altánek muchomůrka zřejmě v rekonstrukci
NS Debř je stvořena pro klidný rodinný výlet a pokud budete mít dost sil ,můžete navštívit nedaleké skalní bludiště a skalní prolézačky. Ale to je na jiný příběh…
Zdroje:
spoustu informací lze získat i z informačních cedulí