Článek
K hradu vede zelená, žlutá a modrá turistická trasa. Já jsem si vybral modrou z obce Železnice. Zelená trasa z Bradlecké Lhoty se mi zdála příliš krátká a žlutá z Tužína naopak moc dlouhá. Přímo v Železnici na náměstí je bezplatné parkoviště a zahlédl jsem i místní obchůdek s občerstvením. Modrá turistická trasa náměstím přímo prochází, takže se na ni můžete napojit hned tady. Zavede vás přímo k hradu. V Železnici půjdete v podstatě dvě ulice a ta poslední, pojmenovaná podle hradu – Bradlecká – je zároveň na konci obce. Odtud už pokračujete pouze přírodou.
Zimní cesta ke zřícenině
Cesta je zpočátku docela nenáročná. Jdete sice do kopce, ale stoupání není nijak výrazné. I přesto, že napadlo hodně sněhu, dalo se jít poměrně pohodlně. Zhruba po dvou kilometrech dojdete přes pole do lesa a tam už začíná být cesta náročnější. Sníh se na lesní cestě držel mnohem víc, takže mi dával ještě více zabrat. Cestou k hradu překonáváte přibližně 300 metrů převýšení – skvělý základ pro pořádné kardiocvičení.
První pohled na zříceninu
Když dorazíte k hradu, zprvu si ho ani nemusíte všimnout – schovává se v lese jako loupežníci, kteří byli kdysi dávno jeho nezvanými nájemníky. Hrad se nachází ve výšce 542 metrů a jde o menší typ zříceniny. Ani v dobách své největší slávy nepatřil k těm největším.
Pohled z podhradí
Vylézt přímo k ruinám této zříceniny je v zimním období, když napadne sníh, poměrně náročné. Podle stop, které tam byly jen od zvířat, je vidět, že sem lidé v tomto období příliš nechodí. Přesto jsem podle knihy návštěv nebyl jediný, kdo hrad v tomto měsíci navštívil. Hrad vypadá velmi zajímavě, i když je malebný a mnoho z něj nezbylo. Vstup je pouze na vlastní nebezpečí, a není se čemu divit – pozůstatky obvodových zdí, vstupní brány i hlavní budovy se značně drolí. Na druhou stranu má člověk jedinečnou možnost zblízka prozkoumat, jak se hrady kdysi stavěly.
Odhalený způsob tehdejšího stavebního umění
Hrad se nachází v hodně letitém dubovém lese. Bradlecká bučina, jak se toto místo nazývá, je plná vzácných dřevin a suťových lesů. V neposlední řadě je také domovem mnoha ohrožených druhů zvířat – například zde žije výr velký, čáp černý nebo mlok skvrnitý.
Prošel jsem si dostupná místa na zřícenině i v jejím okolí, zanechal jsem vzkaz v knize návštěv a trochu zapátral po historii hradu. Hrad byl založen někdy ke konci 13. století poměrně mocným rodem Markvarticů. Jeho stavitelem byl Jaroslav z Turnova a první zmínky o vlastnictví hradu pocházejí z roku 1322, kdy byl pánem hradu Havel Ryba. Předpokládá se, že byl přítomen už u samotného založení hradu.
Hrad velmi často měnil své majitele. Byl také několikrát dobyt, ale většinou lstí – klasická vojenská síla na něj bývala často krátká, a tak dobyvatelé vymýšleli různé triky, jak vylákat obránce ven a následně hrad přepadnout.
Zřejmě zbytky hradeb
V době husitských válek byl hrad, stejně jako mnoho dalších v tehdejších Čechách, obsazen loupeživými bandami, které se zde ukrývaly před spravedlností. Po skončení husitských válek byl hrad od loupežníků osvobozen zemskými vojsky a poté přešel do majetku Viléma z Mečkova. Někdy kolem roku 1569 začal hrad pustnout, především kvůli tomu, že už nevyhovoval tehdejším standardům bydlení. Později byl hrad postupně rozebírán místními obyvateli a jeho části byly hojně používány jako stavební materiál v mnoha okolních vesnicích.
Pozůstatky hlavní budovy
Možná podoba hradu v 15. století
Cesta z hradu zpět do Železnice je už mnohem příjemnější – jde se svižně z kopce a po celou dobu máte nádherný výhled na takzvanou Jičínskou kotlinu. Výlet na zříceninu hradu Bradlec je celkově poměrně náročný a doporučil bych ho spíše vytrvalým návštěvníkům.
