Článek
Proč vlastně tato pohádka sklidila u nás větší úspěch než v zemi svého vzniku? Pravděpodobně za to může ikonický český dabing, který v porovnání s originálem povyšuje Mrazíka o několik tříd výš. Za tímto excelentním dabingem stojí K. M. Walló, považovaný za mistra českého dabingu. Celý film převedl do veršované, hravé a neuvěřitelně vtipné podoby — a právě jeho práce je jedním z hlavních důvodů, proč je Mrazík u nás tak obrovským hitem.
Na pohádce se podílela plejáda herců, kteří byli v tehdejším Sovětském svazu spíše méně známí — výjimkou byl jen Alexandr Chvylja. Vedle něj ve filmu zazářili také Inna Čurikova, Georgij Milljar, Natalja Sedych a Eduard Izotov
Alexandr Chvylja-Mrazík (cz dabing: Otomar Korbelář)
Alexandr Chvylja, vlastním jménem Alexandr Leopoldovič Bressem, se narodil 15. 7. 1905 a v tehdejším Sovětském svazu patřil k výrazným hereckým osobnostem. Objevil se v celé řadě filmů a díky své charismatické přítomnosti si rychle získal respekt i popularitu.
Role dědečka Mrazíka mu však přinesla status skutečné ikony — pro sovětský lid byl stejně neodmyslitelný jako Santa Claus pro Američany. Jeho obliba byla tak obrovská, že každé Vánoce ztvárňoval Dědu Mráze na kremelském náměstí, kde se stal symbolem sváteční atmosféry. V roce 1963 byl jmenován národním umělcem, což jen potvrdilo jeho výjimečné postavení. Pro ostatní herce byl Chvylja vzorem, profesionálem a legendou, která udávala tón celé generaci.
Inna Čurikova-Marfuša (cz dabing: Alena Motyčková)
Inna Čurikova patří mezi nejvýraznější ruské herečky své generace. Už od mládí studovala divadelní herectví a v roce 1965 úspěšně dokončila svá studia. O tři roky později začala působit na volné noze a rychle se ukázalo, že zvládá s naprostou lehkostí jak komické, tak tragické role. V divadle i filmu se pohybovala prakticky celý život — ještě v roce 2022 účinkovala ve filmu Mjatnyj prjanik.
Když však poprvé viděla pohádku Mrazík, ve které ztvárnila Marfušu, byla prý natolik zděšená svým vzhledem, že se na film už nikdy znovu nepodívala. A není divu — štáb tehdy šetřil, kde se dalo. Slavná scéna s „jablkem“ pod smrkem? Ve skutečnosti to byla obyčejná cibule. A mléko,které Marfuša popíjela? Jen obarvená voda.
Čurikova také vzpomínala, jak se snažila něco naučit představitelku Nastěnky, něžnou Natalju Sedych. Marně — Sedych prý nedokázala vystoupit ze své jemné povahy, což se nakonec stalo její hereckou předností.
A pak je tu legendární scéna s louskáním ořechů. Mnozí diváci si mysleli, že měla falešné zuby nebo že šlo o trik. Pravda je mnohem jednodušší — Inna Čurikova ořechy opravdu drtila vlastními zuby. Právě tahle její odhodlanost byla jedním z důvodů, proč ji režisér do role Marfuši vybral.
Georgij Milljar-Baba Jaga (cz dabing: František Filipovský)
Georgij Milljar, dnes už neodmyslitelně spojený s rolí Baby Jagy, se narodil v Moskvě v 7.11.1903. V roce 1924 nastoupil na hereckou školu při Moskevském divadle revoluce. Učitelé si však dlouho nebyli jistí jeho talentem, a tak Milljar nakonec začal pracovat jako rekvizitář.
Osud ale zasáhl. Jednoho dne onemocněl člen souboru a Milljar byl povolán jako záskok. V tomto nečekaném debutu doslova zazářil — a brzy se stal oblíbeným členem divadla. Zpočátku dostával jen menší filmové role, postupně se však vypracoval na výrazného charakterního herce a talentovaného komika.
Jeho nejslavnější rolí se stala Baba Jaga v pohádce Mrazík. Kostým si údajně vytvořil sám podle stařenky, kterou kdysi potkal na Krymu v Jaltě. Byl prý tak strašidelný, že dětští herci před ním na place utíkaly. V Mrazíkovi si zahrál dokonce dvě role — kromě Baby Jagy také jednoho z loupežníků.
V osobním životě byl Milljar úplným opakem svých filmových postav: veselý, přátelský, miloval děti a byl hluboce věřící. Politice se vyhýbal a držel si od ní odstup, což bylo v tehdejší době téměř výjimečné.
Natalja Sedych-Nastěnka (cz dabing: Eva Klepáčová)
Půvabná představitelka Nastěnky, Natalja Sedych, pochází z Moskvy a na svět přišla 10.7.1948. Její otec byl plukovníkem letectva a matka pracovala jako filoložka. Natalja od dětství navštěvovala baletní školu a právě její jemný, éterický vzhled i ladný pohyb ji předurčily k tomu, aby si jí filmaři všimli.
Když jí bylo teprve čtrnáct a půl roku, byla vybrána do role Nastěnky v pohádce Mrazík. Nebyla herečkou a s filmem neměla žádné zkušenosti. Na place jí proto výrazně pomáhala zkušenější Inna Čurikovová, která se ji snažila zasvětit do filmového prostředí.
Zajímavostí je, že polibek od Eduarda Izotova, představitele Ivánka, byl vůbec jejím prvním polibkem v životě. A aby toho nebylo málo, na casting se přihlásila potají — rodiče jí hraní zakázali. Musel zasáhnout režisér Alexandr Rou, který později vzpomínal, že přesvědčit její rodiče nebylo vůbec jednoduché. Po premiéře pohádky se z ní stala hvězda. Natalje chodily tisíce dopisů s žádostí o ruku. Režisér jí dokonce nařídil, aby se pokusila odepsat všem. Nakonec odpověděla jen vězňům — těch se prý bála víc než samotného režiséra.
Natalja Sedych se později provdala za ruského skladatele Viktora Lebeděva, s nímž má syna Alexe. Manželství však po deseti letech skončilo. Po rozvodu se vrátila k baletu a později natočila ještě několik filmů.
Eduard Izotov-Ivánek (cz dabing: Josef Zíma)
Eduard Izotov vystudoval herectví na Gerasimovově institutu kinematografie, kde studoval v letech 1954–1959.Narodil se 11.11.1936 v Suraži v Běloruské SSR. Jeho průlomovou rolí se stal právě Ivánek v pohádce Mrazík, která mu přinesla široké uznání i obrovskou popularitu napříč Sovětským svazem.
Jeho osobní život však zdaleka nebyl tak pohádkový. V roce 1983 byl odsouzen k tříletému trestu odnětí svobody za účast na nelegálních finančních transakcích. Pobyt ve vězení se na něm hluboce podepsal — po propuštění měl velké potíže najít práci a začal trpět vážnými zdravotními problémy, které byly následkem tvrdých podmínek během uvěznění.Jeho kariéra se už nikdy nevrátila do původních kolejí. Postupně se stáhl z veřejného života a později zemřel téměř zapomenutý v psychiatrické léčebně, což je tragický kontrast k jeho někdejší slávě i k pohádkové roli, která mu přinesla nesmrtelnost v očích diváků.
Kvůli nedostatku sněhu v okolí Moskvy se musel celý filmový štáb přesunout až na poloostrov Kola v Murmanské oblasti, tedy hluboko za polární kruh. Natáčení v tak extrémních podmínkách výrazně prodražilo celý projekt a náklady téměř spolykaly celý rozpočet filmu.
Úsporná opatření byla někdy až úsměvná. Například svatební hostina v závěru filmu byla natřena petrolejem, aby z ní vyhladovělí herci během natáčení neujídali. Přestože se štáb potýkal s mrazem, logistickými problémy i nedostatkem financí, podařilo se pohádku dokončit — a výsledek stojí za to.
Mrazík dodnes sklízí úspěchy, a to nejen u nás, kde se stal zimní klasikou, ale i v mnoha dalších zemích.
