Článek
Nejbližší parkoviště k hradu Gutštejn se nachází naproti loveckému zámečku Daňkov. Je docela velké a bezplatné. V době mé návštěvy tam nikdo nebyl a všude kolem v ohradách pobíhaly krávy, takže máte pocit, že parkujete někde na statku. Výhodou je, že z parkoviště je to k hradu opravdu jen kousek.
Cesta k hradu jako klouzačka
První pohled na hrad
Cesta k hradu by byla určitě příjemná, kdybych tam přijel třeba na jaře, ale vzhledem k tomu, že bylo -10 stupňů, byla to jedna velká klouzačka. Hrad je nepřehlédnutelný a zasazený jako by v údolí na jakémsi skalním ostrohu. V době mé návštěvy vypadal jako ledové království, všude plno sněhu a pod ním led. Co mě zaujalo, byla dominantní věž hradu – ta totiž nebyla kulatá, jak bývá obvyklé, ale měla tvar kulatého čtverce.
Věž hradu
Hrad a hradní nádvoří jsou řekl bych středně velké, s mnoha věcmi k objevování a zachovalou zříceninou. Gutštejn patří k takovým těm trampským hradům, kde si můžete projít prakticky celý objekt – volně přístupný, ale samozřejmě na vlastní nebezpečí. Já dorazil v počasí s námrazou, což bylo dost nebezpečné. Chtěl jsem se podívat blíž k věži, ke které vedly schody, samozřejmě zmrzlé. Nahoru to ještě šlo, ale dolů to bylo horší. Přiznám se, že pád ze schodů mě neminul – naštěstí to odneslo jen trochu koleno a foťák to přežil.
Nádvoří hradu
Tady jsem si…
Zajímavostí je, že pod částí hradu bylo vybudováno podzemní sklepení, které je dnes přístupné. Samozřejmě jsem se tam byl podívat a překvapila mě jeho rozlehlost i výrazně odlišné klimatické podmínky oproti venku. Podzemí zřejmě kdysi sloužilo jako sklad potravin, možná i cenností, a v horším případě si zde lze představit i šatlavu. Průzkum tohoto sklepení nadchne snad každé dítě.
Hrad byl založen asi okolo roku 1300 jako rodové sídlo Gutštejnů, kteří zde pobývali asi 250 let a pak hrad opustili. V roce 1422 byl hrad obléhán Janem Žižkou z Trocnova a dobyt. Již v polovině 16.století hrad zpustnul a byl opuštěn. V roce 2011 na něm byli provedeny zajišťovací práce.
Hradní sklepení…
a nebo také podzemí
Hradní nádvoří a zbytky obvodových zdí
Po návštěvě hradu jsem se rozhodl projít místní naučnou stezku Šipín. Ta vás provede krásnou přírodou a zároveň odhalí zajímavou historii tohoto místa. Vydal jsem se od hradu po žluté směrem k mohylovému pohřebišti, ale kvůli napadanému sněhu nebylo nic vidět. Po asi 300 metrech jsem dorazil k první vyhlídce, odkud je nádherný pohled do údolí říčky Hadovky. Poté cesta vede k místním hradištím – Hradišti Bezemín a slovanskému hradišti. Jsou zde patrné zbytky hradebních valů a míst, kde kdysi žily kmeny Doudlebů, Sedličanů a Lučanů.
Slovanské hradiště
Hradiště Bezemín
Další vyhlídka, která se nachází asi půl kilometru dál, vám nabídne pohled na kostel svaté Barbory v Šipíně. Poté dojdete k hradišti Šipín, které je dnes malou osadou s pár domy, a po starodávném hradišti tu zůstalo jen málo památek. Přesto má toto místo zajímavou historii – kdysi tu fungovala škola a právě při její stavbě se zjistilo, že jde o starodávné hradiště. Psal se rok 1893, když zde byla nalezena starověká keramika, jejíž datování bylo upřesněno až o sto let později. Ukázalo se, že většina úlomků pochází zhruba z 10. století. I zde najdete vyhlídku s posezením a řekl bych, že je to jedno z nejlepších míst k odpočinku, s krásným výhledem na okolní lesy a do údolí.
Kostel sv.Barbory
Osada Šipín dnes
a kdysi
Od odpočívadla jsem odbočil na červenou a kolem Svaté studánky jsem zamířil k Dudákovskému mlýnu. Dudákovský mlýn si ještě pamatuje slávu hradu Gutštejn, protože první zmínka o něm pochází z roku 1569. Na přelomu 19. a 20. století patřil k největším mlýnům v okolí a kromě mletí zde fungovala pila, výroba šindelů a lisovna řepkového oleje. Od 50. let minulého století sloužil k soukromým účelům a v roce 1994 vyhořel.
Dudákovský mlýn
Od mlýna jsem pokračoval po červené zpět k hradu a parkovišti. Zdejší příroda je krásná i v zimě a z místních informačních cedulí se dozvíte, že je bohatá na množství zvířat, a to jak suchozemských, tak potočních a říčních. Procházka je tu celkem pohodlná a měří asi 7 km. Některá místa jsem ale zdolával s velkou opatrností, například lávka přes Úterský potok na žluté stezce pod kostelem sv. Barbory je opravdu dobrodružná a chvílemi jsem přemýšlel, jestli raději nepřejít přes zamrzlý potok.
Někdy byli cesty klikaté…
Naučná stezka vede většinou kolem místních říček
Věřím, že cesta byla náročnější jen kvůli zimnímu období, které zde panovalo, a myslím si, že za příznivých podmínek to bude skvělý výlet pro celou rodinu.
Informace jsem čerpal z místních informačních cedulí a zde:



