Článek
Nejvíc mě zaujal název jezera Laka, a tak jsem se rozhodl podívat se na tenhle skvost Šumavy. Asi nejznámější obcí v okolí jsou Prášily, kde najdete několik penzionů, potraviny a dokonce i cukrárnu. Na turisty jsou tu připraveni i co se týče parkování – k dispozici je několik parkovišť přizpůsobených různým požadavkům náročnějších motoristů, včetně míst pro karavany. Ceny parkovného jsou přiměřené. Okolo 100 kč za osobní auta. Za karavany a autobusy asi dvojnásobek. Na celý den.
Prášilský potok
K jezeru Laka je to z Prášil asi 8 km a já si vybral cestu přes zaniklou ves Horní Ždánidla. Z Prášil sem vede žlutá Vintířova stezka ,která je pojmenována po záhadném německém mnichovi sv.Vintířovi. Stezka se někdy nazývá jako zlatá a v minulosti byla obchodní. Měří 160 km a vede až do daleké Blatné.
Vintířova cesta k zaniklé vsi
Něco málo, co zřejmě zbylo z okolí zaniklé osady
Ves Horní Ždánidla byla krátce součástí tohoto obchodního ruchu. Osada vznikla z důvodu potřeby plavení šumavského dřeva a ani se nechce věřit ,že tu před 120 ti lety žilo 122 stálých obyvatel v 15-ti domech. Život tady rozhodně nebyl žádná procházka růžovým sadem. Sníh se tu držel až do dubna. Muži měli na starost výhradně práci se dřevem, zatímco ženy obstarávaly všechno ostatní. Nosily v nůších trávu pro hospodářská zvířata i několik kilometrů daleko. Samozřejmá byla i pomoc místních dětí. Voda byla jen z potoka a její znečištění se považovalo za travičství a přísně se trestalo. Dnes už z vesnice moc nezbylo – jen malé zbytky původních políček a sotva patrné trosky obvodových zdí domů.
Místo kde to kdysi žilo
tajemná Šumava
Na cestě je několik míst, kde se dá zastavit a odpočinout, ale jen jedno kryté, hned kousek za zaniklou vesnicí. Další možnost ukrýt se před nepřízní počasí bude až v nouzové útulně u jezera. Míjím rozcestí Zlatý stoleček, kde kdysi pašeráci směle obchodovali se vším možným, a pokračuji k jezeru.
Cesta k jezeru
Jezero Laka je opravdu unikát, protože na něm lze krásně vidět rozmanitost přírody v naší zemi. Připomíná jezera, kterých je spousta na sibiřských nebo severoamerických pláních, ale u nás je prostě nečekáte. I v podzimním hávu má svou pravěkou atmosféru a ten výšlap za to rozhodně stojí.
Podzimní atmosféra jezera Laka
A teď pár zajímavostí o jezeře. Jeho stáří není známo, ale původ lze vystopovat až do doby ledové. Nachází se ve výšce 1098 m n. m. – já to zvládl, takže to zvládne každý. Plocha jezera je 2,78 ha a přístupné je jen z malé části po dřevěném chodníku – naštěstí. Největší hloubka je 3,90 metru, ale tu si nevyzkoušíte, koupání je logicky zakázáno. V okolních lesích žije mnoho vzácných druhů fauny a flóry, proto je povolena chůze jen po vyznačených trasách. Jezero pomalu zarůstá a dochází k jeho zazemňování. Při bouřkách a tání sněhu vznikají pobřežní naplaveniny, které se časem utrhnou a vytvoří plovoucí ostrůvky. A jak vlastně vznikl název jezera? Jsou dvě teorie. Jedna tvrdí že je to od staročeského slova "mlaka"-močál nebo bažina. A druhá tvrdí že to souvisí s latinským slovem "lacus"-stojatá voda. Pravda bude asi někde mezi.
Ostrůvky jezera
Pravěkost v sobě nezapře
Zabalte si pořádnou svačinu, obujte pevné boty, vezměte si fotoaparát nebo mobil a vyrazte k jezeru Laka. Čeká vás klid, pohoda a úchvatné přírodní scenérie.
Informace jsem čerpal převážně z místních informačních cedulí a zde:
