Nejmladší přírodní jezero v ČR, známé také jako jezero tří jmen.

K jezeru vede modrá turistická trasa a lze k němu dojít prakticky ze všech okolních vesnic (Přehořov, Potvorov, Odlezly, Mladotice). Mladotičtí ho pravděpodobně nazývají Mladotické, Potvorovští Potvorovské jezero a obyvatelé Odlezel nedají dopustit na svůj název, který je nejznámější. Podle dostupných informací jsou však všechny tři názvy správné.

Chtěl jsem si udělat delší výlet, a tak jsem vyrazil z obce Žihle, vzdálené asi 5 km. Žihle má tu výhodu, že je to poměrně velká obec s možností občerstvení a dostatkem parkovacích míst. Za typicky podzimního počasí jsem se ze Žihle vydal směrem k chatové osadě Přehořov. Osada je velmi malebná a nápisy na místních obydlích naznačují přátelskou atmosféru. Pokud bych měl někde strávit podzim života, tady by to bylo téměř ideální.

Z Přehořova je to k jezeru už jen kousek. Modrá turistická trasa vás spolehlivě provede borovicovo-březovým lesem a nenáročným terénem až na rozcestí před jezerem. Jezero zde tvoří dvě zátoky, mezi nimiž se nachází jakýsi poloostrov, kde modrá trasa končí. Na informační ceduli se tu můžete dozvědět něco o vzniku tohoto místa.

Vše se odehrálo v roce 1872. Dešťové srážky na konci května toho roku byly tak vydatné, že v noci z 27. na 28. května se daly do pohybu masy pískovců ze západní části Potvorovského vrchu. Tyto masy se sesuly do údolí Mladotického potoka a vytvořily 300 metrů dlouhou hráz. Sesuv svahu měl několik příčin. Mladotický potok po staletí narušoval místní pískovcové podloží, což vedlo k pomalému a nenápadnému oslabování stability Potvorovského vrchu (546 m n. m.). K přírodní katastrofě částečně přispěla i lidská činnost. V oblasti probíhala těžba pískovcových kvádrů, které se v širokém okolí používaly na výrobu mlýnských kamenů nebo na stavbu významných budov v okolí.

V neposlední řadě zde probíhal výkop zářezu pro železniční trať Plzeň-Duchcov, který přispěl k následnému sesuvu. Nicméně geologický průzkum ukázal, že lidská činnost nebyla zásadní a hlavní příčinou sesuvu byly vydatné srážky. Prudké deště, během nichž za pouhé dvě hodiny napršelo až 237 mm, způsobily, že narušený svah o rozloze 23 hektarů podlehl přírodnímu živlu.

Vzniklé jezero měří na délku 500 metrů a na šířku až 100 metrů, s maximální hloubkou 6 metrů. Dříve bylo mnohem hlubší, ale v poslední době výrazně vysychá a z velké části, přibližně ze dvou třetin, je tvořeno usazeninami. I když se jeho vysychání zpomaluje, odborníci odhadují, že během 10 až 100 let jezero úplně vyschne.

Okolí jezera je obklopeno lesy a zpátky do Žihle jsem se vydal cestou přímo kolem jezera. Cesta vede těsně vedle břehu a vzhledem k tomu, že během mé návštěvy hodně pršelo, několikrát jsem málem okusil vodu na vlastní kůži. Kořeny prorůstající cestu ji dělaly pořádně kluzkou. Našel jsem tu místo ideální k zastavení – sledovat hladinu vody s pískovcovými skalami za zády je prostě relax. Nebýt deště, bylo by to dokonalé. V severní části jezera je kotviště lodiček místních rybářů.

Jižně pod jezerem se nacházejí Odlezelské vodopády, které dosahují výšky téměř dvou metrů. Bohužel při mé návštěvě byly vyschlé, takže je potřeba zvolit správný čas. Odlezelské jezero je svým způsobem unikátní a vzhledem k tomu, že je možné, že tu s námi dlouho nebude, neváhejte a vydejte se navštívit toto stále vzácnější místo.

Informace jsem čerpal převážně s místních informačních cedulí a zde:

Odlezelské jezero – Wikipedie