Článek
Pokud jste vyrůstali v devadesátkách, jistě vás musela zasáhnout mánie kolem britské elektronické formace The Prodigy. Alba Music for the Jilted Generation a především pak The Fat of the Land způsobily na hudební scéně neskutečný poprask. Tvrdá, agresivní elektronika s hutnými beaty a hlavně extravagantní vizuální stránka členů kapely, to vše se strefilo do vkusu početné části posluchačů. K věhlasu téhle party napomáhaly i živelné koncerty, které jsou i v této době neopakovatelným zážitkem.
Po přelomu tisíciletí zájem o The Prodigy mírně opadl. Velkou ztrátou pak byla smrt asi nejvýraznějšího člena kapely Keitha Flinta. Přesto všechno funguje tohle uskupení do dnešních dnů a poměrně se jim daří držet se stále na vrcholu. Důkazem toho je i to, že The Prodigy jsou jedním z headlinerů letošního ročníku festivalu Rock for People. My se však v tomto článku vydáme zpátky do minulosti, konkrétně do roku 1998. To se totiž objevilo nové album The Prodigy s názvem The Castbreeder. Zajímavé je v tom, že ho tahle skupina vlastně nikdy nenatočila.
Kdo to mohl tušit?
Jak se stalo, že spousta posluchačů naletěla na špek a skutečně věřila, že se jedná o novou nahrávku The Prodigy? Odpověď vás možná překvapí. Nebylo to zase tak těžké. Je třeba si uvědomit, že se bavíme o době těsně na přelomu milénia. Tedy o době, kdy byl internet ještě ne tak rozšířený, tudíž se informace šířily o dost pomaleji. A tak se v roce 1998 objevila, jako blesk z čistého nebe, deska The Catsbreeder. Zvukově byla dost odlišná od předchozí desky The Prodigy, přesto se v ní daly najít určité charakteristické prvky skupiny.
Obsahovala jedenáct skladeb, které stylově dosti oscilovaly. Stejně jako na jiných albech, i zde jsme našli rave a techno, tvrdé beaty, často říznuté tvrdým rapem nebo ostrými kytarami. Na důvěryhodnosti dodával desce i její přebal, který obsahoval všechny důležité prvky, včetně vlastních názvů skladeb nebo loga XL Recordings. A to třeba včetně katalogového čísla. Dokonalé iluzi pak nahrával i fakt, že v té době mělo vycházet sólové album Liama Howletta. Kdo mohl tušit, že si z fanoušků téhle populární party někdo udělal dobrý den?
Reklama zadarmo
Na místě je otázka, odkud vlastně ve skutečnosti pocházely všechny ty skladby, které se na albu The Castbreeder objevily. Značná část tracklistu pocházela od tehdy ještě neznámého, nizozemského hudebníka Junkie XL. Konkrétně z jeho debutového alba Saturday Teenage Kick. Tohoto chlapíka si většina lidí vybaví díky předělávce skladby A Little Less Conversation od krále rokenrolu Elvise Presleyho. Pár skladeb pak, aniž by o tom vůbec věděla, poskytla anglická elektronická partička Lunatic Calm. Nutno říct, že jak Junkie XL, tak Lunatic Calm získali publicitu téměř zadarmo. Potom, co se celý podvod proflákl a lidé přišli na to, že za nahrávkami nestojí Liam Howlett se svými parťáky, ale někdo jiný, začalo se hledat, kdo jsou skutečnými autory skladeb.
Před nedávném jsem si album pustil, abych si osvěžil paměť a musím na rovinu říct, že se vlastně nedivím, že jsme se tenkrát všichni nechali tak lehce napálit. Jestli si chcete taky osvěžit paměť, nebo jste tenhle počin nikdy neslyšeli, naleznete jej třeba na Youtube.
Vítr vane z Ruska
Pokud bychom se pídili po původu alba The Castbreeder, stopy by nás zavedly nejspíše do Ruska. Nejenom tam totiž v 90. letech kvetl černý trh s hudbou. Pirátské kopie byly často na velmi dobré technické úrovni, včetně propracovaných přebalů cédéček, přesto se daly pořídit za velmi nízké ceny. Podle všeho je i album The Castbreeder výsledkem tamního trhu s pirátskými kopiemi. Kde se však poprvé objevila nahrávka s tímto názvem, to se už asi nikdy nedozvíme.
Zdroj:
https://theprodigy.info/discography/fakes/Castbreeder/
https://www.discogs.com/release/778895-Various-The-Prodigy-The-Castbreeder
