Karel Čapek ve skutečnosti slovo robot nevymyslel. Byl to jeho bratr Josef

Karel Čapek patří už od mého mládí k mým nejoblíbenějším autorům. Jeho díla jako Továrna na absolutno, Bílá nemoc či Válka s mloky mě naprosto fascinovala svou nadčasovostí, hlubokými myšlenkami a schopností reflektovat společenské problémy. Jeho život si připomeneme v následujícím článku, kde se zaměříme nejen na významné momenty jeho osobní a profesní dráhy, ale i na to, jaký dopad měl na českou i světovou literaturu.

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v malé vesnici Malé Svatoňovice, ale brzy se rodina přestěhovala do Hradce Králové a později do Prahy. Rodiče Karla Čapka byli významné osobnosti svého prostředí. Jeho otec, Antonín Čapek, působil jako lékař. Byl také vášnivým sběratelem knih a měl zájem o umění a kulturu, což mohlo ovlivnit Čapkovo intelektuální prostředí už od raného věku. Jeho matka, Božena Čapková, pocházela z kulturně a literárně zaměřené rodiny. Byla aktivní v ženském spolku a měla výrazný cit pro umění a literaturu, což rovněž přispělo k Čapkově pozdější kariéře spisovatele. Rodina byla dobře situovaná a podporovala vzdělání svých dětí, což se odrazilo v kariéře všech tří sourozenců – Karel i jeho bratr Josef Čapek se stali slavnými umělci, zatímco jejich sestra Helena Čapkovábyla rovněž spisovatelkou a autorkou memoárů. Spolu s bratrem Josefem tvořili výjimečný kreativní tým. Josef Čapek mimo jiné ilustroval několik Karlových knih a jejich spolupráce byla plná vzájemné inspirace.

Čapek studoval filozofii na Univerzitě Karlově a jeho intelektuální zázemí bylo klíčem k tomu, jak se ve svých dílech zabýval otázkami lidského života, svobody a morálky. Již během studií se Karel začal zabývat politickými a filozofickými otázkami. Stal se zastáncem demokratických hodnot a humanismu. Velmi silně ho ovlivnily myšlenky T. G. Masaryka, jehož se stal blízkým přítelem a později jedním z jeho neformálních mluvčích.

Manželkou Karla Čapka byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová. Byli spolu mnoho let, ale vzali se až krátce před Čapkovou smrtí v roce 1938. Olga byla nejen jeho životní partnerkou, ale i múzou a podporovala ho v jeho literární tvorbě. Po jeho smrti napsala knihu vzpomínek na jejich společný život s názvem Český román.

Čapek je považován za jednoho z otců žánru sci-fi, ačkoli jeho díla mají mnohem širší rozměr než klasická vědecká fantastika. V roce 1920 napsal hru R.U.R. (Rossum’s Universal Robots), která se stala světovým fenoménem. Právě v této hře se poprvé objevil dnes už globálně známý termín „robot“. Hra reflektuje Čapkovy obavy z rychlého technologického pokroku a odlidštění společnosti. Roboti v Čapkově světě nejsou mechanické stroje, ale uměle vytvořené bytosti z biologických materiálů, což zvyšuje naléhavost otázky, kde končí člověk a začíná stroj.

Na stejnou myšlenkovou linii navázal i v dalších dílech. V Továrně na absolutnose zabýval otázkami náboženství, vědy a lidské moci. Krakatitje napínavým románem, který varuje před nebezpečím neomezené vědecké moci a zneužití atomové energie.

Kromě science fiction se Čapek věnoval i hlubším filozofickým a etickým otázkám. V díle Válka s Mloky vytvořil alegorický román, který předjímá nebezpečí totalitarismu, rasismu a zneužití moci. Mloky, které lidé objevují a postupně využívají pro své vlastní účely, se stávají metaforou pro vzestup nacismu a dalších fašistických režimů v Evropě. Čapek varuje, že ignorování lidskosti a morálních hodnot může vést k sebezničení.

Pokud se vám nechce číst Čapkovo rozsáhlé dílo, můžete si poslechnout jeho adaptace v podobě rozhlasových her. Mnoho z jeho knih bylo takto přepracováno a jedním z mistrovských děl je již zmíněné dílo Válka s mloky, kterou režíroval Jiří Horčička. Tato adaptace 1958 z roku je považována za výjimečnou nejen díky věrnosti předloze, ale i díky Horčičkovým inovativním zvukovým postupům. Použil na svou dobu neobvyklé zvukové efekty, které přispěly k atmosféře napětí a dystopie, jež tato Čapkova alegorie o nebezpečí totalitarismu a slepé industrializace přináší. Horčička byl známý svou precizní prací se zvukem a atmosférou, což učinilo tuto adaptaci jedním z nejzásadnějších rozhlasových počinů české literatury.

Jednou z největších zajímavostí spojených s Karlem Čapkem je to, že vytvořil slovo „robot,“ které se poprvé objevilo v jeho divadelní hře R.U.R. (Rossum's Universal Robots) z roku 1920. I když se často uvádí, že Karel Čapek byl autorem tohoto slova, ve skutečnosti to byl jeho bratr Josef Čapek, který mu tento výraz navrhl. Slovo „robot“ pochází z českého slova „robota,“ což znamená nucená práce nebo nevolnictví. Tento termín se rychle rozšířil po celém světě a stal se základním pojmem pro popis mechanických bytostí ve vědecké fantastice i mimo ni.

Kromě svých literárních a filozofických prací byl Karel Čapek velmi aktivní v politickém životě Československa. Byl zastáncem demokracie, svobody a spolupráce mezi národy. Často psal politické články a eseje, v nichž varoval před nebezpečím totalitarismu a populismu, které se v Evropě tehdy šířily.

Čapek měl také blízké vztahy s tehdejšími československými politickými představiteli, zejména s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Jejich rozhovory o politice, filozofii a demokracii byly později publikovány v knize Hovory s TGM, která je dodnes cenným zdrojem pro pochopení Masarykova myšlení a politických ideálů.

Karel Čapek zemřel 25. prosince 1938, jen několik měsíců před vypuknutím druhé světové války. Jeho smrt byla přirozená, způsobená zápalem plic, i když v širším kontextu lze říci, že na něj těžce doléhaly okolnosti té doby. V roce 1938 bylo Československo v krizi kvůli mnichovské dohodě, která znamenala kapitulaci československé vlády a obsazení pohraničí nacistickým Německem. Čapek, známý svou kritikou totalitních režimů a obhajobou demokracie, byl terčem útoků ze strany fašistů a komunistů. Stal se veřejně neoblíbeným, což vedlo k tomu, že se stáhl do ústraní. Navzdory politickému tlaku a rostoucímu pocitu beznaděje se Čapek nevzdal své víry v lidskost a humanismus. Jeho smrt byla vnímána jako symbolický konec jedné éry a mnozí spekulovali, že psychické a emocionální vyčerpání z politických událostí mělo vliv na jeho zdraví. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově, ale jeho smrt provázelo ticho, protože nacisté již tehdy ovládali veřejný prostor a potlačovali projevy svobodného myšlení.

Zdroj: Wikipedia