Článek
Bude to už téměř rok, co jsem zde psal o knize Kde se skrývá pravda, procedurální detektivce švédské spisovatelky Anna Tell, která vyšla v nakladatelství Bourdon. Kniha čtenáře zavedla na švédský venkov a vedle sympatické vyšetřovatelky Hedvig Lilja nabídla i zajímavý kriminální příběh s důrazem na samotný proces vyšetřování. Fanoušci policejních procedur si mohli vychutnat detailně popsané vyšetřovací postupy a společně s Hedvig se ponořit do každodenní práce švédské policie.
Nyní se mi do rukou dostalo volné pokračování s názvem Minulost nepromíjí, v němž se opět setkáváme s Hedvig Lilja. Ta se spolu se svými kolegy pouští do mimořádně zapeklitého případu. Jednoho chladného březnového večera je nalezena lidská kostra a nikdo netuší, jak dlouho ostatky na místě ležely ani komu vlastně patří. Hedvig se znovu spoléhá na svou intuici, zkušenosti a neústupnost a s pomocí kolegů Inger, Samira a Kalleho začíná rozplétat případ, který se zprvu jeví jako dávno zapomenutá záhada z minulosti. S každou nově odhalenou stopou se však vyšetřovatelé přibližují nepříjemné pravdě, jejíž dopad na současnost bude mnohem větší, než si kdokoliv dokázal představit.
Sympatické postavy i důraz na vyšetřování
Největším kladem knihy je bezesporu samotná Hedvig Lilja. Přestože už nepatří mezi nejmladší vyšetřovatele, stále jí nechybí energie, odhodlání ani touha dopadnout pachatele. Zároveň působí velmi lidsky a uvěřitelně, díky čemuž si snadno získá sympatie čtenářů. Pochvalu si zaslouží i ostatní postavy, které nepůsobí jen jako kulisy hlavního děje, ale mají vlastní osobnost a charakter. Stejně tak dialogy jsou přirozené, svižné a uvěřitelné; postavy spolu komunikují způsobem, který nepůsobí strojeně ani uměle.
Dalším výrazným pozitivem, které jsem zmiňoval už u první knihy, je detailní zpracování samotného vyšetřování. Autorka věnuje značný prostor policejním postupům, analýze důkazů i jednotlivým krokům vedoucím k odhalení pachatele. Čtenář tak získává poměrně autentický pohled na policejní práci se vším, co k ní patří. Milovníci procedurálních detektivek si zde rozhodně přijdou na své.
Nenadchne ani neurazí
Samotný děj má poněkud pomalejší a místy až rozvláčný rozjezd. V první polovině knihy se autorka soustředí především na budování atmosféry a postupné skládání jednotlivých střípků případu. Jakmile se však příběh přehoupne za polovinu, začne nabírat na intenzitě a tempo znatelně zrychlí. Závěrečná část pak nabízí několik překvapivých zvratů, které dokážou čtenáře udržet v napětí až do posledních stran. Samotná zápletka sice nepatří mezi nejoriginálnější ani nejpropracovanější, spíše bych ji označil za poctivě vystavěnou a uspokojivou. Pokud však patříte mezi pravidelné čtenáře krimi románů, pravděpodobně vás ničím zásadně nepřekvapí. Na druhou stranu ani neurazí a poskytne solidní dávku napětí i zábavy.
Stejně jako v předchozím díle si i tentokrát naplno užijete atmosféru nefalšovaného švédského venkova. Husté lesy, nekonečná jezera, sychravé počasí, chlad a všudypřítomná osamělost vytvářejí působivé kulisy, které příběhu dodávají specifický severský charakter. Právě prostředí je jedním z prvků, díky nimž si série udržuje své osobité kouzlo a mrazivou atmosféru.
Minulost nepromíjí rozhodně není převratné dílo, které by měnilo podobu kriminálního žánru. Na druhou stranu je však třeba ocenit, že jde o velmi dobře napsanou a řemeslně zvládnutou detektivku, které lze vytknout jen minimum nedostatků. Anna Tell znovu potvrzuje, že umí vystavět uvěřitelné vyšetřování, pracovat s atmosférou i sympatickými postavami. Pokud máte rádi severské krimi a především procedurální detektivky, v nichž hraje hlavní roli samotné pátrání, pak vám tato kniha rozhodně má co nabídnout.
HODNOCENÍ: 7/10
