Nejlepší dystopické románové klasiky: Šťastný konec rozhodně nečekejte

Dystopické a antiutopické romány ve většině případů zobrazují pesimistické vize budoucnosti, kde je společnost postavena na utlačujících či totalitních principech. Tyto příběhy často upozorňují na nebezpečí technologického pokroku, politické manipulace nebo ekologické katastrofy. Vládnoucí mocnosti v těchto knihách často kontrolují jednotlivce skrze technologii nebo propagandu a jednotlivci jsou podřízeni kolektivním normám a svobodné myšlení je potlačováno. V následujícím textu jsem vybral ty nejzásadnější dystopické romány. Pokud jsem zapomněl na vašeho favorita, nebojte se jej zmínit v komentářích.

Představte si svět, kde je člověk obklopen veškerými vymoženostmi. Tryskovými auty, tele stěnami, nehořlavými domy. Svět, který se však řídí zvláštním zákonem. Tím je zákaz čtení, či dokonce vlastnění knih. Na tento zákaz dohlíží jednotky hasičského sboru, jehož členem je i Guy Montag, hlavní postava románu. Ten jednoho dne zradí své poslání, neboť si z místa zásahu odnese knihu. Bradburyho nejznámější dílo nastavuje křivé zrcadlo přetechnizovaného světa moderní doby, kde člověk pod vlivem domácího štěstí přichází o to nejcennější, vlastní myšlení.

Aldous Huxley v roce 1932 vypustil do světa román, který kritizoval nadměrné užívání a zneužívání moderních technologií. Na to, že kniha vyšla před necelými sty léty, je aktuální i dnes. Děj knihyse odehrává v Londýně v roce 2540, kde společnost uměle zvyšuje svoji spokojenost na úkor ztráty citů a emocí. Navíc je pevně strukturována, neboť je v ní geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince.Tato společnost je jednoho dne konfrontována s člověkem, který tímto vývojem neprošel.

Pán much vypráví o chlapcích z internátní školy, kteří se nešťastnou náhodou ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy mění v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování pevně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?

Nejstarším zástupcem v tomto seznamu je román My ruského spisovatele Jevgenije Zamjatina. Zamjatin ho napsal už v roce 1920. Antiutopický román vypráví příběh inženýra D-503, který žije v totalitním Jednotném státě. Ten vznikl po dvousetleté válce. Lidé již netrpí bídou, ale stali se pouhými čísly. Jejich život je do poslední minuty organizován. Neexistuje soukromí. Bytí jednotlivce je podřízeno vůli kolektivu. Vše je přísně střeženo Úřadem strážců v čele s velkým Dobroditelem. Autor si v knize pokládá otázku, zda jde v člověku potlačit touhu svobodně myslet.

Román 1984 spisovatele George Orwella je již naprostou klasikou, nejenom ve svém žánru. Hlavním hrdinou je Winston Smith. Úředník, který na Ministerstvu pravdy přepisuje staré výtisky novin tak, aby odpovídala minulost přítomnosti. Strana, v čele s Velkým bratrem, totiž nemění svá rozhodnutí. Strana a Velký bratr mají absolutní pravdu. Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. Životní úroveň se zhoršuje a Winston se stále častěji snaží rozvzpomenout, jaký byl život před nastolením diktatury Strany. Nechce uvěřit tomu, že život byl vždy takový, jak ho líčí propaganda. Proto si začne psát deník a z mysli doluje útržky vzpomínek. To je první ideozločin, který spáchá. A ne poslední. Winston tuší, že je mu v patách Ideopolicie. Velky bratr má oči všude. Otázkou je jen kdy ho dopadnou.

Román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti na půdě dnešních Spojených států amerických, které přestaly existovat a byly nahrazeny totalitním režimem. V nedaleké budoucnosti se vlády nad Spojenými státy chopí klerofašistický režim. Z každého, kdo se proti němu prohřeší, se stává otrok. A z plodných žen ještě něco mnohem horšího - služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají. Do širšího povědomí se Příběh služebnice dostal díky úspěšnému televiznímu seriálu.

Bezesporu nejznámější dílo Anthonyho Burgesse, román Mechanický pomeranč, se do povědomí lidí dostalo především díky filmovému zpracování, kterého se ujal Stanley Kubrick. Přitom knižní předloha je fantastická. Vůdce mladých londýnských násilníků Alex tráví většinu svého času konzumací drog, přepadáním bezbranných obětí a poslechem Beethovenovy hudby. Pak je však zatčen a donucen podstoupit „terapeutický“ experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti.

Válka s Mloky je satirický román, který zkoumá lidskou chamtivost a krátkozrakost. Příběh začíná objevem inteligentního druhu mloků na ostrovech v Tichomoří. Tito mloci se rychle stávají levnou pracovní silou pro lidi, kteří je využívají k lovu perel a dalším pracím. Jak mloci získávají lidské znalosti a technologie, postupně se stávají hrozbou. Lidé je šíří po celém světě, aniž by si uvědomili nebezpečí, které představují. Mloci se začnou organizovat do vlastní civilizace, a nakonec zahájí útok na lidské pobřežní oblasti. Čapek používá tento příběh jako alegorii na vzestup totalitních režimů a varuje před bezohledným využíváním technologií a přírody. Román kritizuje lidskou neschopnost vidět důsledky svých činů a slouží jako varování před neomezeným pokrokem bez morální odpovědnosti.