Článek
Ranhojička je románová prvotina Lukáše Meisela. Jeho urban fantasy zavede čtenáře do Ostravy, kde jednoho dne zmizí sedmiletý Patrik. Policie je bezradná, protože jeho stopa mizí uprostřed lesa. Krátce nato sedmnáctileté Šárce ve škole místní syčák Martin ukradne deník a zveřejní ho na internetu. Obsah deníku vzbudí pozornost mladé Sandry, která díky své schopnosti vidět auru dokáže vystopovat, koho nebo co si zamane. Když skrze zveřejněný text deníku Šárku vypátrá, zjistí, že není jediná, koho dívka zaujala. Na scéně se totiž objevuje doktor Pé, doktorand molekulární biologie a genetiky, který také disponuje mimořádnými schopnostmi – a i jeho zajímá obsah Šárčina deníku. Rozhodne se tedy Martina vyhledat, unést ho, získat od něj potřebné informace o dívce a posléze si ho ponechat pro své další pokusy související s výzkumem.
Co je ale doktor Pé zač? Jaké úmysly má ve skutečnosti Sandra? Podaří se Martinovi uniknout? A proč všechny tak zaujal deník obyčejné puberťačky?
Svižný děj
Přiznám se, že se mi ani nechce věřit, že tohle je autorova prvotina. Jeho vyprávění je nesmírně čtivé, barvité a působí velmi jistě – je znát, že už má s psaním nějaké zkušenosti. Samotný děj, rozdělený do několika dějových linek, mě vtáhl od prvních stran. Nechybí mu napětí, nečekané zvraty ani silné momenty a neustále nutí čtenáře pokračovat dál. Jednotlivé linie se navzájem proplétají a spolu s krátkými kapitolami dávají vyprávění dynamiku a spád. Celkový dojem snad jen místy kazí poněkud naivní pasáže, ale ty jsou v kontextu celku snadno odpustitelné. Jako „Moravák“ navíc oceňuji zasazení příběhu do Ostravy – mnohá uvedená místa mám v živé paměti, což čtení dodává na autentičnosti.
Sympatické postavy
Co se týče postav, Šárka i Sandra působí sympaticky a většinu času se chovají přirozeně a racionálně, přesto jsem si k nim nedokázal vytvořit silnější vztah – chyběl mi mezi nimi a čtenářem hlubší emocionální most. Jejich osudy mě zajímaly spíše z hlediska děje než pro ně samotné, což je možná škoda, protože obě mají potenciál stát se výraznějšími hrdinkami. Po charakterové stránce jsou ale postavy napsané uvěřitelně, jejich motivace dávají smysl a dialogy působí přirozeně.
Nosným prvkem je práce s nadpřirozenými schopnostmi. Každá z postav má svůj osobitý dar, který je zasazen do realistického prostředí Ostravy a vytváří tak zajímavý kontrast mezi běžností a tajemnem. Bavilo mě objevovat, jak tyto schopnosti ovlivňují chování jednotlivých postav a jak se jejich síly postupně propojují. Přesto jsem měl místy pocit, že autor mohl tento nápad ještě více rozvinout – zejména v případě vysvětlení původu schopností či jejich širšího dopadu na svět kolem. I tak ale musím ocenit, že autor k tématu přistupuje s citem a nesklouzává k přehnané akčnosti či klišé, která se v urban fantasy často objevují.
Doporučuji
Ve výsledku musím říct, že Ranhojička je velmi povedená kniha, která zaujme napínavým, zábavným a poměrně originálním příběhem i sympatickými postavami. Mám radost, když se začínajícím autorům podaří prorazit hned svým debutem – a Lukáš Meisel to zvládl na výbornou. Je to jméno, které budu rozhodně dál sledovat.
Pokud tedy hledáte povedené české urban fantasy, Ranhojička je výtečná volba, neboť věřím, že vás tahle kniha nezklame.
HODNOCENÍ: 8/10
