Článek
Momentálně jsem dočetl knihu Pět kajícných, prvotinu Jaroslava Částky, která by mohla nadchnout všechny čtenáře poctivých drsných thrillerů. Titul nedávno vyšel v nakladatelství Argo a jeho ústřední postavou je Martin Winter, neoficiální agent – ať už si pod tím pojmem představíte cokoli –, který nesnáší zločin a jde po něm zatraceně tvrdě.
Tentokrát pátrá po sotva patnáctileté studentce Pavle, která jednoho dne beze stopy zmizela. Záhy se přitom ocitá ve spirále násilí a v prostředí, kde platí zákony mnohem tvrdší než staré známé „zub za zub, oko za oko“. Podaří se mu Pavlu najít živou, i když proti němu stojí brutální přesila? A kde vlastně leží hranice mezi spravedlností a osobní mstou?
Něco mezi terminátorem a komikem
Pokud bych měl na knize Pět kajícných vyzdvihnout jednu věc, byla by to bezpochyby postava Martina Wintera. Tenhle chlapík je nejen opravdu drsný a pro ránu nejde daleko, ale zároveň je neskutečně vtipný. Nebojí se sypat jednu sarkastickou hlášku za druhou ani ve chvílích, kdy stojí jednou nohou v hrobě. Co mu rozhodně nelze upřít, je jeho odolnost. Během čtení jsem si nejednou v duchu říkal: „Tak teď už musí být mrtvý.“ To, co všechno totiž Winter dokáže přežít, je až neuvěřitelné. Právě to však může být pro některé čtenáře lehce rušivý prvek. Martin Winter ale není jen hláškující terminátor. Díky svým častým úvahám ukazuje, že má i lidskou stránku a duši, což z něj dělá mnohem zajímavější postavu.
Samotný příběh je v zásadě poměrně jednoduchý. Nenabízí komplikovanou zápletku ani šokující dějové zvraty, přesto je neskutečně zábavný, chytlavý a nechybí mu syrová atmosféra ani napětí, při kterém vám bude tuhnout krev v žilách. Autor navíc píše velmi čtivě a nevyžívá se ve zbytečně rozvláčných popisech či omílání nepodstatných detailů. V kombinaci se svižným tempem tak vzniká kniha, od které se jen těžko odtrhnete. Potěší i rozsah pouhých 216 stran, díky němuž jde o ideální četbu na jedno volné odpoledne, třeba někde u vody.
Lehce za hranou
Určitou překážkou pro některé čtenáře může být míra násilí. To je zde velmi explicitní, brutální a často nepříjemně realistické. Nemůžu však říct, že by působilo samoúčelně. Naopak výborně dotváří atmosféru příběhu i charakter jeho světa. Pokud by toho na někoho bylo přece jen příliš, kniha nabízí také značnou dávku humoru. A ne ledajakého – jde o humor drsný, nekorektní a místy opravdu černý, který celkovou temnotu příběhu příjemně vyvažuje. Musím přiznat, že se u knih jen zřídka směju nahlas, ale tady se mi to podařilo minimálně dvakrát.
Už na začátku jsem zmínil Martina Wintera, který je bezesporu skvělou hlavní postavou. Autor však věnoval péči i vedlejším charakterům, takže většina z nich působí živě a uvěřitelně. Ocenit musím také dialogy. Jsou sice často vulgární, ale přesně takovým způsobem, který odpovídá prostředí i postavám. Díky tomu působí přirozeně a autenticky.
Povedený thriller
Shrnu-li to, mohu s naprostým klidem říct, že Pět kajícných bude bez debat patřit k tomu nejlepšímu, co u nás letos vyšlo. Vím, že podobnou větu používám poměrně často, ale to jen dokazuje, kolik kvalitních knižních titulů na české scéně vzniká. A tenhle rozhodně není výjimkou. Svižný, napínavý a zatraceně drsný příběh, neohrožený hrdina rozdávající rány stejně ochotně jako sarkastické hlášky a záporáci, kterým nebudete přát nic jiného než pomalý a bolestivý konec. Pokud máte rádi nekompromisní thrillery s výrazným protagonistou a pořádnou dávkou akce, Pět kajícných by vám rozhodně nemělo uniknout.
HODNOCENÍ: 9/10
