Článek
A tím i samotné České republiky.
Řekněme to otevřeně: Andrej Babiš se v této chvíli zachoval jako politik, který se bojí velmoci víc než porušení práva.
Ve chvíli, kdy prezident Spojených států otevřeně mluví o tom, že by Grónsko mohl „získat“, není prostor pro mlžení. Grónsko není zboží. Není developerský projekt. Není předmětem „obchodnického instinktu“. Je to autonomní území suverénního státu.
A přesto český premiér pronese větu: „Možná to chce koupit.“ Být premiérem, není být hokynářem, ani majitelem Agrofertu.
Tímto výrokem Andrej Babiš legitimizuje myšlenku, že suverenita je obchodovatelná. Že hranice nejsou otázkou práva, ale dohody silnějších. Že když má někdo dost moci, může si „sednout ke stolu“ a vyjednat si kus cizí země.
Tohle není pragmatismus.
Tohle je přijetí logiky imperialismu.
Česká republika je malý stát. Nemá vojenskou sílu, nemá ekonomickou váhu velmocí. Její bezpečnost stojí výhradně na pravidlech, aliancích a respektu k právu. Jakmile premiér malého státu začne tato pravidla relativizovat, ohrožuje tím přímo vlastní zemi.
Kdo dnes mlčí k nárokům na Grónsko, zítra nebude mít žádný argument, až se někdo jiný rozhodne „diskutovat“ o cizím území jinde.
Babiš tímto postojem nechrání Českou republiku.
On ji vydává všanc ostatním, nikdo se za nás nepostaví, až bude třeba.
Historka s glóbusem a balistickou střelou je ukázkovým příkladem, jak nahradit politiku technickým žvaněním. Ano, Grónsko má strategickou polohu. Ano, Arktida je bezpečnostní téma. To ale nijak neospravedlňuje územní nároky.
Bezpečnost se řeší v rámci aliancí, ne tím, že si jeden spojenec začne nárokovat území druhého. Pokud to premiér nechápe, nemá co dělat ve funkci.
Falešná neutralita jako morální bankrot
Tvářit se, že „nechceme dělat ze spojenců strany“, je v této situaci morální bankrot. Strany již dávno existují:
– na jedné straně právo,
– na druhé straně síla.
Nezaujmout postoj znamená postavit se na stranu silnějšího. Vždycky.
Politika bez páteře má své jméno. Opravdu naši občané chtějí aby si svět o nás myslel, že jsme bezpáteřní sobci?
To, co Andrej Babiš předvádí, má jméno: zbabělost převlečená za pragmatismus. Je to politika člověka, který se bojí říct jasné „ne“, aby si nezavřel dveře u mocnějších. Politika, která si myslí, že přežije tím, že se schová.
Jenže historie ukazuje pravý opak: uhýbání nikdy nikoho neochránilo.
Andrej Babiš v této kauze neselhal jako řečník. Selhal jako premiér. Selhal jako představitel státu, jehož bezpečnost stojí na tom, že právo má přednost před silou.
A platí to, co už bylo řečeno a co nelze změkčit:
Malý stát, který se bojí říct, že stojí za právem svého spojence, se jednoho dne probudí a zjistí, že už za ním nestojí nikdo.
Zdroj:
Vlastní text
