Článek
Chanuka, často označovaná jako „svátek světel“, patří mezi nejradostnější a nejživější svátky židovského roku. Ačkoliv nebývá co do náboženské závaznosti na úrovni svátků, jako je Pesach či Jom Kipur, její příběh a symbolika oslovují po staletí židovské komunity po celém světě. Základem Chanuky je historická vzpomínka na události staré více než dva tisíce let, které se staly symbolem duchovního vítězství, vytrvalosti a obnovy identity.
Kořeny Chanuky sahají do 2. století př. n. l., kdy bylo území Judska pod nadvládou seleukovské říše, helénistického státu vzniklého po rozpadu impéria Alexandra Velikého. Seleukovský král Antiochos IV. Epifanés přistoupil k politice násilné helenizace a začal potlačovat židovské náboženství. Zakazoval obřízku, studium Tóry a rituální předpisy, zatímco chrám v Jeruzalémě byl znesvěcen modlami a obětmi cizím bohům.
1 Kniha Makabejským 1,41–42; 44–45: „Král Antiochos vydal rozkaz, aby celému svému království nařídil přijmout jednotné obyčeje. Mnoha národům přikázal, aby opustily své zvyky. (…) Byly zakázány zápalné oběti, soboty a svátky, měli znesvětit svatyně a svaté věci, přestat obřezávat syny a znečišťovat se nečistými věcmi.“
2 Kniha Makabejským 6,1–2: „Král poslal zástupce, aby nutili Židy opustit zákony jejich otců a aby v jeruzalémském chrámu zasvětili oltář Diovi Olympskému.“
Proti těmto zásahům povstala kněžská rodina Makabejců, vedená knězem Matitjášem a později jeho synem Judou Makabejským.
1 Kniha Makabejským 2,19–22: „Matitjáš odpověděl: „I kdyby všechny národy králova panství poslechly a odvrátily se od zákona, já a moji synové a moji bratři zůstaneme věrní smlouvě našich otců. (…) My králův rozkaz neposlechneme a od našeho náboženství neodstoupíme.“
Jejich odpor se postupně rozrostl v guerillovou válku proti mnohem silnějšímu seleukovskému vojsku. Přestože židé stáli početně i vojensky na slabší straně, podařilo se jim po několika letech bojů Jeruzalém dobýt a znovu ovládnout Chrámovou horu.
2 Kniha Makabejským 10,1–3: „Juda Makabejský a jeho druhové dobyli zpět chrám i město. Strhli oltáře, které postavili cizinci, a postavili nový oltář. Osmého dne přinesli oběti a slavili radostně posvěcení oltáře.“
K rozhodujícímu zlomu došlo roku 164 př. n. l., kdy Makabejci vstoupili do znesvěceného Chrámu a zahájili jeho očištění a znovuzasvěcení. Právě tato událost – „chanukat habajit“,tedy zasvěcení domu – dala svátku jeho název: Chanuka.
1 Kniha Makabejským 4,36–37: „Juda a jeho bratři řekli: „Hle, naši nepřátelé jsou poraženi; pojďme tedy očistit a znovu vysvětit svatyni.“ I shromáždil se všechen vojenský lid a vystoupili na horu Sijón.“
1 Kniha Makabejským 4,48–50: „Očistili svatyni, přinesli nové posvátné náčiní, postavili nový oltář. Zapálili světla na svícnu a rozsvítila se v chrámě. Přinesli na oltář kadidlo a položili chleby předložení.“
1 Mak 4,56–59: „Oslavovali posvěcení oltáře osm dní. (…) Juda a jeho bratři a celá izraelská obec stanovili, že se dny posvěcení oltáře mají slavit každý rok osm dní počínaje pětadvacátým dnem měsíce kislevu.“
Historickému vítězství Makabejců dodává náboženský rozměr tradice známá jako zázrak oleje. Když se židovští kněží chystali obnovit věčné světlo v chrámové menóře, našli podle rabínské tradice pouze jedinou malou nádobku rituálně čistého oleje – dostatek sotva na jeden den. Přesto olej hořel osm dní, což bylo přesně tolik, kolik bylo potřeba k výrobě nového, rituálně čistého oleje. Tento zázrak je důvodem, proč Chanuka trvá osm dní, a proč je ústředním prvkem svátku světlo, symbol naděje, věrnosti a nepřerušené tradice. Chanuka se tak stala nejen připomínkou vojenského vítězství, ale především oslavou duchovní odvahy a trvalosti.
Tato tradice je však mnohem mladší. Oběvuje se až v Babylonském Talmudu, traktátu Šabat 21b. Zde se poprvé objevuje příběh o zázraku oleje, který hořel osm dní, ač ho bylo jen na jeden den. Tato pasáž tedy pochází přibližně z období 4.–5. století n. l. (v rámci pozdního rabínského komentáře).
„Když Makabejci vstoupili do Chrámu, nalezli pouze jednu nádobku oleje, která měla pečeť velekněze a nebyla poskvrněna. Obsahovala olej jen na jeden den. Stal se však zázrak a svítilo se z ní osm dní.“
Proto je nejvýraznějším symbolem svátku chanukija, devítiramenný svícen, který se liší od klasické sedmiramenné menóry používané v chrámové symbolice. Chanuková chanukija má osm svící symbolizujících osm dní zázraku a devátou svíci, tzv. šamaš, pomocnou svíčku, kterou se ostatní světla zapalují.
Chanukija - chanukový svícen
Zapálení chanukie představuje nejdůležitější obřad svátku. Každý večer se zapálí o jedno světlo více – první den jedno, druhý dvě a tak dále, až osmého dne svítí všech osm. Svíce se umísťují od pravé strany, ale zapalují se zleva doprava, tedy vždy „nové světlo jako první“. Při zapalování se pronášejí speciální požehnání – barachu: „Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože, Králi světa, jenž jsi učinil zázraky našim otcům v oněch dnech, v tomto čase.“ Je zvykem, aby světla byla viditelná zvenku, například v okně, aby připomínala zázrak všem kolemjdoucím.
Chanuka je radostný svátek, zaměřený na připomínku zázraku, rodinné oslavy a sdílení světla. Oslavy probíhají jak v domácnostech, tak ve veřejném prostoru – v mnoha městech po světě se v posledních desetiletích stalo tradicí zapalovat velké chanukie na náměstích či v židovských komunitních centrech.
Hlavní veřejná akce Chanuky 2025 se bude konat 21. prosince v 18:00–19:30 a to ve Španělské synagoze: „Oy, Chanuke mit chucpe!“ – oslava svátku světel. Večer, plný tradic, hudby a zapalování chanukových světel, moderovaný rabínem Davidem Maxou. Akce zahrnuje i koncert jidiš popové hvězdy Ley Kalisch a krátké přiblížení významu svátku. Chanuka je o zázracích, světle, ale také o chucpe – slově, jež v jidiš označuje něco mezi odvahou, drzostí, houževnatostí a životní silou, která pomáhala židovskému lidu přežít v nejtemnějších časech. A světlo, které nenechá zvítězit temnotu, je někdy tou největší chucpe!
Rodiny se scházejí každý večer během osmi dni Chanuky, zapalují svíce, zpívají tradiční písně. Nejznámější je „Ma’oz cur“. („Skála mé spásy“). Píseň není jen o Chanuce samotné, ale o opakovaném vysvobození židovského lidu v dějinách. Jednotlivé sloky připomínají: vysvobození z Egypta, záchranu před Babylónem, konec perského útlaku (příběh Ester), vítězství Makabejců nad Seleukovci. Chanuka je tedy zasazena do dlouhé linie dějin, kde se židovský lid znovu a znovu ocitá v ohrožení, ale přežívá.
„Bůh je „pevná skála“, o kterou se lze opřít,
i když se dějiny znovu obrátí proti člověku.
Zvyk obdarovávání během Chanuky má své kořeny v tradici zvané chanuka gelt. Původně šlo doslova o drobné mince, které dospělí dávali dětem, a to buď jako odměnu za studium Tóry, nebo jako prostředek k výchově k dobročinnosti. Děti se měly naučit, že část daru patří dál – na cedaku, tedy pomoc potřebným. Smysl těchto darů byl především symbolický a výchovný, nikoli materiální.
V průběhu času se však tato tradice proměnila. V moderní praxi se „chanuka gelt“ často objevuje ve formě čokoládových mincí zabalených do zlaté fólie, které se staly oblíbeným symbolem svátku, zejména u dětí. Kromě nich si rodiny během Chanuky často předávají i drobné dárky, jako jsou hračky, knihy či jiné maličkosti. V některých rodinách se ustálil zvyk dát dětem malý dárek každý večer během osmi dnů svátku, přičemž důraz zůstává spíše na radosti ze sdílení a rodinné pospolitosti než na hodnotě samotných darů.
Tradiční dětskou hrou je drejdl, čtyřstranná káča s hebrejskými písmeny nun, gimel, hej a pe (v diaspoře šin), což jsou počáteční písmena věty „Nes gadol haja po/šam“ – „Velký zázrak se stal zde/tam“. Hra připomíná dobu seleukovských zákazů, kdy se děti učící se Tóru údajně maskovaly hrou s káčou, když se objevili vojáci. Dnešní hra se podobá jednoduché stolní hře o drobné žetony nebo sladkosti, přičemž jednotlivá písmena určují, zda hráč vyhrává, ztrácí či získává částky.
Součástí chanukových oslav je také cedaka, tedy dobročinnost chápaná nikoli jako pouhá dobrovolná laskavost, ale jako morální povinnost. Chanuka svým poselstvím světla a naděje připomíná, že světlo nezískává na síle tím, že se chrání, ale tím, že se sdílí. Právě proto mnohé rodiny i celé komunity vědomě spojují zapalování světel s konkrétními skutky pomoci. V rodinném prostředí se cedaka často projevuje symbolicky – děti dostávají chanuka gelt s tím, že část daru věnují potřebným, nebo se společně vybírá konkrétní charitativní účel, který rodina během svátku podpoří. Tím se chanukový příběh přenáší z roviny tradice do každodenního jednání.
Velmi výraznou součástí chanukových oslav je jídlo. Vzhledem k tomu, že hlavním motivem svátku je olej, vznikla tradice připravovat pokrmy smažené v oleji jako připomínku zázraku.
V aškenázských komunitách jsou nejoblíbenějším jídlem latkes, křupavé bramborové placky smažené na oleji. Původně se připravovaly z tvarohu, později z brambor, které se v Evropě rozšířily v 18. a 19. století. Latkes symbolizují hojnost a připomínají, že Boží „světlo“ lze přinést i prostřednictvím jednoduchého jídla.
rodinná oslava Chanuky
V sefardských a izraelských komunitách převládají sufganijot, koblihy plněné marmeládou nebo krémem. V Izraeli jsou dnes skoro neoddělitelným symbolem Chanuky a pekárny už několik týdnů před svátkem soutěží v tom, kdo nabídne originálnější variantu.
Součástí některých chanukových tradic je také podávání mléčných a sýrových pokrmů, jejichž původ se vztahuje k příběhu Júdit – hrdinky židovské tradice, jež podle legendy zachránila své město před zničením. Júdit pozvala asyrského vojevůdce Holoferna do svého stanu, kde mu nabídla sýrové jídlo a víno. Jídlo ho učinilo žíznivým, víno ho omámilo a v okamžiku, kdy usnul, ho Júdit zabila a tím zlomila morálku nepřátelského vojska. Ačkoli se tento příběh přímo nevztahuje k makabejským válkám, rabínská tradice jej postupně propojila s Chanukou jako paralelu odvahy slabšího proti silnějšímu. Stejně jako Makabejci zvítězili nad mocnou armádou, zvítězila i Júdit nikoli silou zbraní, ale chytrostí, odvahou a rozhodností. Zdůrazňuje morální odvahu jednotlivce, který se dokáže postavit zlu i v situaci zdánlivé bezmoci.
Ačkoliv má Chanuka své pevné místo v židovském kalendáři, její podoba a společenská role se v průběhu času vyvíjely. V židovské diaspoře, zejména v USA, získala Chanuka větší viditelnost částečně i proto, že časově připadá blízko křesťanským Vánocům. V mnoha rodinách se Chanuka stala obdobím pospolitosti, darování drobných dárků a rodinné radosti. Navzdory těmto moderním prvkům si však svátek uchovává svůj původní význam – oslavuje svobodu, duchovní odolnost a zázrak, který má připomínat, že světlo může obstát i v časech temnoty.
Základní poselství Chanuky tak zůstává nadčasové: malé světlo může přemoci velkou tmu. Ať už jde o dávné zázraky v jeruzalémském Chrámu, nebo o světlo, které rozsvěcujeme v sobě a kolem sebe, Chanuka připomíná, že síla víry a odhodlání může přinést vítězství i tam, kde se zdá, že naděje je jen malou kapkou oleje.
Zdroje:
1 a 2 kniha Makabejským
Talmud
https://www.jewishmuseum.cz/program-a-vzdelavani/akce-pro-navstevniky/2088/
