Článek
Prezident Petr Pavel na Ukrajině neudělal nic skandálního, nekompetentního ani „neuváženého“. Naopak. Pokračoval v jednáních, která běží minimálně půl roku, a otevřeně pojmenoval šanci, jak může Česká republika:
pomoci napadené zemi,
posílit vlastní obranyschopnost oddálením Ruského nebezpečí,
a zároveň dát práci šikovným českým lidem
A přesně to je to, co některým politikům vadí.
Máme tu paradox kdy ministr zahraničí bojuje proti vlastní zemi
Označit jednání prezidenta za chování „slona v porcelánu“ není kritika. Je to arogantní výkřik člověka, který buď nechápe podstatu své funkce, nebo ji úmyslně zneužívá.
Ministr zahraničí má v zahraničí hájit české zájmy, ne je veřejně torpédovat. Macinka ale dělá pravý opak: zpochybňuje obchodní příležitost, poškozuje pozici českého průmyslu a vysílá signál, že Česká republika není spolehlivý partner.
A to vše kvůli čemu? Kvůli domácím politickým bodům.
Letouny L-159 nejsou žádné „hračky“, jak se je někteří snaží líčit. Jde o český výrobek s obrovským exportním potenciálem. Pokud by se osvědčil v reálném konfliktu, byla by to nejcennější reference, jakou si lze představit – pro Aero Vodochody i pro celý český obranný průmysl.
Ukrajina je chce koupit. Ne vyžebrat. Ne dostat zadarmo.
To znamená pracovní místa, zakázky, daně a reputaci. A přesto slyšíme z úst Macinky a jeho politických spojenců nářek o tom, že „prezident nemá co slibovat“.
Nikdo nic nesliboval. Prezident otevřel dveře. Macinka je s potěšením zabouchl – a ještě se u toho tváří jako morální autorita.
SPD a Okamura: užiteční poskoci Kremlu
A pak je tu SPD a Tomio Okamura. Strana, která konzistentně stojí proti všemu, co posiluje obranu, spolupráci se spojenci a český průmysl. Ať už jde o Ukrajinu, NATO, nebo export českých zbraní a technologií, SPD je vždy na opačné straně než zájmy této země.
Je to zvláštní shoda okolností, že jejich postoje vždy vyhovují Rusku a nikdy České republice.
Náhoda? Už dávno ne.
Tohle není spor o kompetence. Tohle je ukázka politiky, která:
dává přednost ideologii před realitou,
osobním antipatiím před státním zájmem,
a hloupému populismu před prosperitou země.
Macinka, Motoristé, SPD a Okamura se mohou donekonečna tvářit jako „obránci pořádku“. Ve skutečnosti ale brzdí český průmysl, poškozují naši pověst a hrají cizí hru.
A jednou se někdo bude ptát, kdo stál na straně českých zájmů – a kdo je vědomě obětoval.
Historie si to zapamatuje. A voliči by měli také.
Vlastní text
