Článek
„Na Kozím úřadě se po setmění dějí velké věci. Říká se, že úřední ticho je nejhlasitější v podvečer: jakmile se setmí, vedení usedne k oknu, pustí rádio, otevře kohoutky — všechno proto, aby tajné porady zněly jako běžný úřední ruch. Vznikají „protokoly“, které jsou datované tak, aby se dobře hodily k vyprávění, a dokumenty mění minulost přibližně stejně často, jako úředník mění heslo do tiskárny. Pokud hledáte důkaz o tom, že administrativní génius může překroutit realitu, vítáme vás na večerní produkci.
Představte si místo, kde čas plyne jinak. V červnu se klidně podepisuje, co se „stalo“ v lednu, a v prosinci se legalizují události z příštího února. Ano, vítejte na Kozím úřadě! Vedoucí sedí u stolu, šustí papírem a vytváří paralelní vesmír, v němž se inventář neztrácí, jen „zpětně mizí“. Rádio hraje, voda teče a realita se ohýbá tak snadno, jako by to byla jen další tabulka v Excelu.“
„Jenže za humornou kulisou se skrývá vážná otázka: kdy se z komedie stává trestný čin?“
Co se typicky „vylepšuje“ nebo falšuje
Manipulace s úředními i interními dokumenty není ojedinělý přešlap ve státní správě, ale mnohde systematická praxe, která má zakrýt pochybení vedoucích pracovníků a chránit jejich pozice.
Nejčastějším trikem je zpětné datování protokolů, nebo jejich zpětné vytváření, dopisování chybějících položek či vytváření zápisů o „nalezeném“ majetku, který se ve skutečnosti nikdy nenašel. Smyslem je, aby ztráta inventáře nikdy oficiálně nevznikla. Takové zásahy zkreslují účetnictví a mohou naplnit trestné činy jako zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění nebo porušení povinnosti při správě cizího majetku. Tedy § 254 TZ – zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a § 220 TZ – porušení povinnosti při správě cizího majetku. Doplňují se ale i jiné různé listiny, protokoly, svodky, interní dokumenty, záznamy o školení o poučení pracovníků a podobně. Vše za účelem, aby se zakrylo, co se zanedbalo.
Posudky a hodnocení výkonu
Hodnocení pracovníků, zejména těch ve vedoucích funkcích, se v některých případech stává nástrojem kosmetických úprav reality. Místo objektivního obrazu slouží k tomu, aby statutární osoby působily kompetentněji, než jaká je skutečnost. Do posudků se rutinně vkládají pochvaly, často od nadřízených, kteří jsou s hodnoceným personálně či politicky spřízněni. Kritický odstup chybí, zato vynalézavost při konstrukci příznivého obrazu nezná mezí.
Není výjimkou, že posudek pokrývá časové období, které se záměrně vyhýbá momentům profesního selhání či kázeňských prohřešků. Takto upravené hodnocení může vést k neoprávněným výhodám — vyšším odměnám, prodloužení funkčního období, ovlivnění výběrového řízení, nebo ochraně před odvoláním. Pokud takové manipulace způsobí škodu, mohou být kvalifikovány jako hospodářský delikt a nést s sebou trestní odpovědnost. § 220 TZ – porušení povinnosti při správě cizího majetku, § 329 TZ – zneužití pravomoci úřední osoby
Cestovní příkazy a náhradní doklady
Manipulace s cestovními příkazy a náhradními doklady představuje jednu z nejrozšířenějších forem skrytého zneužívání veřejných financí ve státní správě i samosprávě. Fiktivní služební cesty, účtenky za neexistující jízdy, zpětně schvalované výjezdy nebo účelově upravené itineráře nejsou ojedinělými excesy, ale v některých institucích téměř rutinní praxí. Stejně jako prodlužování cest, z důvodů čerpání diet.
Smyslem těchto manipulací je vytvořit zdání pracovního výkonu, který se ve skutečnosti neuskutečnil. Zaměstnanec je na papíře vyslán na služební cestu, která buď vůbec neproběhla, nebo byla jiného charakteru, než uvádí dokumentace. Mnohdy kryje soukromé zneužívání služebních vozidel. Účtenky za dopravu, ubytování či stravné jsou pak buď zcela smyšlené, nebo získané jiným způsobem například od třetích osob, které je nevyužily, nebo jsou zápisy falšovány z důvodu paušálních náhrad.
Takové jednání má dvojí dopad: jednak dochází k padělání listin, což je trestné samo o sobě, a zároveň k neoprávněnému čerpání veřejných prostředků, tedy k podvodu. Pokud jsou zaměstnanci nuceni k podpisu fiktivních příkazů, například pod hrozbou ztráty zaměstnání či jiného postihu, může jít dokonce o vydírání. Podle trestního zákoníku se jedná o následující skutkové podstaty: § 348 TZ – Padělání a pozměnění veřejné listiny, pokud je falšován oficiální doklad, například cestovní příkaz, účetní doklad nebo potvrzení o služební cestě, § 209 TZ – podvod, pokud je na základě falešných dokumentů neoprávněně čerpána finanční náhrada, § 175 TZ – vydírání, pokud je na zaměstnance vyvíjen nátlak, aby se na podvodu aktivně podílel. Nátlak může být různého druhu a různého rozsahu, zaměstnanec by si měl uvědomit, že se stává spolupachatelem trestného činnu.
Kromě právních důsledků má tato praxe i morální rozměr. Vytváří prostředí, kde je loajalita zaměňována za poslušnost, a kde se institucionální kultura deformuje ve prospěch těch, kteří systém ovládají. Zaměstnanci, kteří odmítnou spolupracovat, bývají marginalizováni nebo vystaveni tlaku. Ti, kteří se podvolí, se stávají součástí mechanismu, který rozkládá důvěru ve veřejné instituce.
Podpisy a interní záznamy
jednou z nejzávažnějších forem manipulace v rámci státní správy je nucení zaměstnanců k zpětnému podpisu dokumentů, případně dopisování podpisů za osoby, které nebyly přítomny nebo s obsahem dokumentu nikdy nesouhlasily, mnohdy o dokumentech ani nemají tušení. Tyto praktiky, nejsou jen administrativním pochybením, jsou cíleným nástrojem k legitimizaci dříve spáchaných chyb, jejichž důsledky by jinak dopadly na vedoucí pracovníky. Tímto způsobem se odpovědnost přenáší na řadové zaměstnance, kteří často nemají možnost se bránit.
Typickým příkladem je situace, kdy se zpětně vytváří zápis z porady, která se buď vůbec nekonala, nebo se její obsah zásadně lišil od později prezentované verze. Typicky například uveřejněním zápisu a ignorováním, nebo zamítnutím připomínek. Podpisy se doplňují dodatečně, někdy i bez vědomí dotyčných osob, nebo je bráno za bernou minci, že pokud nikdo zápis nezpochybnil, tak souhlasí. Pokud nesouhlasí, je na něj veden nátlak, aby se neangažoval. V jiných případech jsou zaměstnanci přímo instruováni, aby podepsali dokument, který má zakrýt pochybení, například chybějící kontrolu, neprovedený úkon nebo neexistující školení.
Takové jednání naplňuje znaky padělání listin, ale často jde i o nátlak, který může mít formu výhrůžek, psychického tlaku nebo obavy ze ztráty zaměstnání. V některých případech se jedná o systematickou praxi, kdy se dokumentace upravuje tak, aby odpovídala „žádoucímu obrazu“, nikoli skutečnosti.
Odpovědnost a právní rámec
Z právního hlediska je klíčové rozlišit aktivní organizátory manipulace od těch, kdo se na ní podílejí pod tlakem. Hlavní odpovědnost nese vždy ten, kdo manipulaci iniciuje, nařizuje nebo koordinuje. Pokud jde o vedoucí pracovníky státního úřadu, jejich jednání může naplnit skutkovou podstatu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku.
Zaměstnanci, kteří se na falšování podílejí dobrovolně, se vystavují trestní i civilní odpovědnosti. Mohou být stíháni za padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348 TZ), případně za podvod (§ 209 TZ), pokud jejich jednání vedlo k neoprávněnému čerpání prostředků nebo jinému prospěchu.
Situace je složitější u těch, kteří byli k podpisu donuceni. V takovém případě se posuzuje:
• intenzita nátlaku (např. hrozba výpovědi, šikana, izolace),
• možnost odporu (zda měl zaměstnanec reálnou šanci se bránit nebo odmítnout).
Pokud je nátlak prokazatelný, může být kvalifikován jako vydírání (§ 175 TZ). V praxi však bývá obtížné takové jednání doložit, protože se odehrává v prostředí, kde se loajalita zaměňuje za poslušnost a kde se dokumentace stává nástrojem moci.
Praktické kroky pro oznamovatele
- Shromažďovat důkazy – uchovávat kopie dokumentů, e-maily, verze souborů i svědecké výpovědi, hodně napoví elektronická stopa dokumentu
- Dokumentovat nátlak – zaznamenat, kdo a jakým způsobem vyvíjel tlak na podepsání či změnu.
- Obrátit se na odbory nebo interní kontrolní orgány – pokud fungují a lze jim důvěřovat, pokud ne tak na nadřízený orgán
- Podat trestní oznámení – v případě podezření na padělání, hospodářské trestné činy či vydírání.
- Využít whistleblowing kanály – pokud jsou dostupné, mohou poskytnout anonymitu a ochranu. Lépe opět přes nadřízený orgán.
Na první pohled jde „jen“ o papíry. O protokoly, posudky, příkazy či podpisy, které se dají upravit, přepsat nebo podepsat zpětně. Jenže to, co vypadá jako bezvýznamná formalita, je ve skutečnosti zásah do samotných základů důvěry v instituci.
Ať už je motivací strach, pohodlnost nebo loajalita k nadřízeným, skutečnost je jasná: kdo se pod falšování podepíše dobrovolně, riskuje vlastní trestní odpovědnost. A kdo k podpisu nutí jiné, dopouští se vydírání.
Proto je třeba si připomínat jednoduchou věc: to, co na úřadě vypadá jako administrativní hra, je před zákonem často trestný čin. A na rozdíl od papírů, které lze přepsat, trestní odpovědnost přepsat nelze.
