Článek
Člověk se ještě ani pořádně nenarodí, a už může dostat svůj první diplom.
Stačí přijít na svět jako první občánek nového roku. Zatímco ostatní novorozenci dostanou plenky a rodný list, šťastný vítěz novoročního závodu může navíc obdržet slavnostní diplom, květiny pro maminku a fotografii do místních novin.
A to se přitom nemusel vůbec o nic zasloužit. Zasloužili se o to maminka s tatínkem.
Jenže tím naše diplomová kariéra teprve začíná.
Ve školce dostaneme diplom za nejhezčí obrázek, nejrychlejší běh, za poznané písmenka, nejpovedenějšího sněhuláka nebo za to, že jsme úspěšně zvládli předškolní docházku. A protože by bylo nespravedlivé někoho opomenout, dostanou nakonec diplom zpravidla všichni.
Na základní škole už přituhuje. Diplomy se rozdávají za matematické olympiády, recitační soutěže, sběr papíru, sportovní výkony a vědomostní klání.
Zvlášť cenný býval diplom za sběr starého papíru, nebo dokonce železa. Ostatně Hujer by mohl vyprávět. K diplomu bylo i jízdní kolo. Člověk tehdy mohl získat uznání za to, že do školy přinesl několik kilogramů odpadu, který už nikdo nechtěl.
Později přijdou diplomy sportovní. Za první, druhé nebo třetí místo. Za vítězství v okresním přeboru, rybářských závodech či turnaji ve stolním tenisu. Některé bývají nádherné. S barevnými ornamenty, zlatými písmeny, vavřínovými věnci a slavnostní pečetí. Člověk by skoro čekal, že mu je osobně předá císař František Josef.
Pak ale nastane okamžik, kdy diplomy začínají být vážná věc.
Maturita, vysoká škola, promoce. Slavnostní slib, taláry, akademičtí hodnostáři, latinské formule a konečně vysněný diplom. Najednou už nejde o diplom za nejhezčího draka nebo nejrychlejší běh v pytli.
Tenhle papír má potvrzovat, že jsme několik let něco studovali, skládali zkoušky a snad se také něco naučili.
Někteří si ho nechají zarámovat. Jiní ho uloží do šuplíku, odkud ho vytáhnou až při stěhování. A další ho mají tak rádi, že si své akademické tituly píší před jméno, za jméno a nejraději by je uváděli i na domovním zvonku.
Ovšem diplomová kariéra nemusí skončit promocí.
Existují také diplomy za zásluhy, celoživotní práci, mimořádné výkony, věrnost zaměstnavateli či dlouholeté členství ve spolku. Někdo se vydá jinou cestou a se stejnou úctou opatruje diplom za nejvíce vypitých piv. I ten je tvrdě vydřený.
Zkrátka diplom nás může provázet od narození až do vysokého věku. A někdy i potom, když nám někdo posmrtně udělí čestné uznání. Je vlastně neuvěřitelné, kolik důležitosti dokážeme přikládat jednomu potištěnému listu papíru.
A přitom se svět tolik změnil.
Kdysi musel diplom někdo krasopisně napsat, opatřit razítkem, podepsat a slavnostně předat. Později přišly tiskárny, počítače, grafické programy a hotové šablony.
Dnes už nemusíte umět ani kreslit ozdobné iniciály, ani navrhovat vavřínové věnce, ba dokonce ani vědět, jak správně vypadá univerzitní pečeť.
Máme přece umělou inteligenci!
Stačí jí zadat, jak má diplom vypadat. Zlatý ornament, slavnostní typografie, univerzitní znak, několik podpisů a majestátní pečeť. A za pár okamžiků máte diplom, za který by se nemusel stydět ani rektor středověké univerzity.
Skutečné vzdělání vám totiž umělá inteligence spolu s diplomem ještě nevytiskne. A pravý vysokoškolský diplom pouhým obrázkem také nevznikne.
Ale uznejte, že jsme udělali pozoruhodný pokrok.
Dříve musel člověk kvůli diplomu několik let studovat. Dnes mu jeho obrázek dokáže umělá inteligence vytvořit za několik vteřin.
Má to však jeden drobný háček. Musíte jí správně zadat, co na něj má napsat. A pak si výsledek raději několikrát přečíst.
Protože může být sebekrásnější, sebezlatější a sebevznešenější, ale když se vám na něm objeví třeba „diplomntická studia“, může být celá ta nádhera poněkud k smíchu.
A tak jsme se vlastně vrátili na úplný začátek.
Ve školce jsme dostávali diplom za to, že jsme se naučili poznávat písmenka.
A dnes se ukazuje, že ne každému to vydrželo do dospělosti.
Upraveno pomocí AI
