Článek
Pan K., ředitel sekce úřadu, dnes spěchá domů s neobvyklou horlivostí. Cesta se vleče jako schvalovací řízení, které sám vede. Ale on už má v hlavě jen jediné: ten slastný okamžik, který na něj čeká nahoře v pokoji. Ještě ani nedovře dveře a už cítí, jak mu trpělivost praská ve švech. Manželku míjí bez jediného slova. Ona se na něj nezlobí – kdysi si ji přece vybíral proto, že mu psala dopisy bez gramatických chyb. Chápala, že určité potřeby mu prostě musí dopřát. A dnes je ta potřeba silnější než kdy dřív. Nesmí ho rušit, dokud nedosáhne vrcholu svého dne.
Ukryje se ve svém pokoji, usedne a ruce se mu zachvějí tak, jak se třesou jen lidé s opravdu vyvinutou představivostí. Je to jeho tajný rituál, únik z úředního chaosu, odměna za hodiny, kdy ho podřízení zapomněli dostatečně velebit. Rychle rozepne a vytáhne plynulým, procvičeným pohybem člověka, který ví přesně, co má udělat. Obrazovka počítače se rozsvítí náhle, skoro obscénně jasně. Na monitoru se líně rozvlní známé křivky, připomínající cosi intimního, cosi, co se nehýbe samo od sebe…
A on už cítí, že je to tady.
To známé napětí.
To jemné bodání v zátylku.
Ten příjemný tlak očekávání, který se v něm hromadí celý den.
Ještě chvilku. Ještě vteřinku. Už. To. Bude.
A pak – konečně je to venku. Zvuk vytryskne z reproduktorů, zaplní celý pokoj a on se propadne do křesla v omamném uvolnění. Je to tam. Konečně slyší své podřízené, ty nic netušící hlasy, které celý den pečlivě a potají nahrával. Tohle je jeho vrchol, jeho potěšení, jeho nejtajnější slabost: pouští si vlastní nezákonné odposlechy.
Obratem se pouští do hlavní práce. Jakoukoliv poznámku neloajálního pracovníka posílá ke zpracování personálnímu oddělení, které vytvoří anonym, aby byl tento pracovník pro jakoukoliv malichernost vyšetřován.
Historka zní možná úsměvně, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jde o hrubý zásah do vašeho soukromí, nezákonný a pokořující. Tento stav naprosto ničí vztahy na pracovišti. Nejsou to pracovníci, kdo se snaží domoci svých práv, ale zbabělý a zákeřný monitoring veškerého dění na pracovišti. Dokazuje to pouze naprostou nekompetentnost nadřízených, kteří svou autoritu prosazují jen podrazy a vlastní zvůlí.
Zaměstnanci by neměli žít v neustálém strachu ze sledování
Rozhodně to ale není nic, proti čemu by se zaměstnanec neměl bránit. Spíše naopak, touto činností je porušeno několik paragrafů a na zaměstnanci ja tak prováděno bezpráví. Jde o hrubý zásah do práva na ochranu soukromí.
V první řadě jde o hrubé porušení zákoníku práce ze strany zaměstnavatele: § 316 odst. 2 a 3 ZP – zásah do soukromí bez závažného důvodu: zákon výslovně stanoví:
2) Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.
3) Jestliže je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů podle odst. 2), je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění.
Toto pravidlo se vztahuje i na zaměstnance ve státní službě, protože zákon č. 234/2014 Sb. neobsahuje komplexní úpravu ochrany soukromí na pracovišti. Neřeší monitoring, kamerové systémy ani elektronické kontrolní mechanismy. Proto se v těchto případech uplatňují obecné právní předpisy, zejména zákoník práce.
Drtivá většina činností ve státní správě nemá charakter zvláštní povahy, která by opravňovala zaměstnavatele k plošnému monitorování. Zaměstnavatelé smějí sledovat zaměstnance pouze s jasně vymezeným a transparentním cílem, například kvůli ochraně majetku nebo zajištění bezpečnosti. I tehdy však musí být dodrženy principy minimalizace zásahu do soukromí a přiměřenosti. Rozhodně sem nepatří běžná administrativní práce v kanceláři ani rozhovory s podřízenými.
Hlavní zásadou je přiměřenost. Ta se vyhodnocuje testem proporcionality, legitimity a legality, jejichž vyhodnocení se musí provést před započetím monitoringu. Tyto testy se vždy provádějí písemně a musí být archivovány a pravidelně aktualizovány. Společně stanovují, zda sledování zaměstnanců nepřiměřeně nezasahuje do jejich práva na soukromí. Dále zda pro vyhodnocení stavu nelze použít jiný, méně invazivní prostředek.Za zcela klíčovou povinnost se současně považuje povinnost zaměstnavatele zaměstnance předem a srozumitelně informovat o tom, že monitorování probíhá.
GDPR, judikatura i již známá soudní rozhodnutí a rozhodnutí ÚOOÚ požadují, aby zaměstnavatel použil nejméně invazivní prostředek. Kamerové a zvlášť audio záznamy patří k těm nejvíce invazivním. Právo je jasně vylučuje v případech, kdy jsou například v kanceláři jiné osoby, které mohou o dění podávat svědecké výpovědi, nebo lze skutečnosti zjistit z protokolů, spisů a podobně. V takových případech je tato forma nezákonná.
Zákon o ochraně osobních údajů jasně stanovuje povinnost informovat zaměstnance (§ 11 odst. 1 a 5 zákona 101/2000 Sb.) o zpracování jeho osobních údajů, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpřístupněny. Zaměstnavatel musí zaměstnance informovat o jeho právu přístupu k osobním údajům a právu na opravu osobních údajů. Též oznámit zpracování osobních údajů ÚOOÚ – Úřadu pro ochranu osobních údajů (§ 16 odst. 1 zákona 101/2000 Sb.). Povinnost informovat dotčené osoby vyplývá i z článku 13 a 14 GDPR. Nic takového ve směru k zaměstnancům Kozího úřadu ani ÚOOZ neproběhlo a je evidentním porušením několika paragrafů těchto zákonů.
V případech, kdy zaměstnavatel prostřednictvím monitorovacích prostředků získává a uchovává osobní údaje zaměstnanců (například z kamerových či audiozáznamů), vystupuje zároveň v roli správce osobních údajů. Totéž platí například pro vedoucího pracovníka, který se tak stane též správcem osobních údajů podle čl. 4 odst. 7 nařízení GDPR. Je proto nezbytné vedle pracovněprávní regulace zohlednit i pravidla ochrany osobních údajů podle obecného nařízení GDPR, konkrétně článku 32. Pokud nejsou zpracovány žádné platné postupy a zásady, je zřejmé, že i toto vaše právo je hrubě porušováno.
Že nahrávky nejsou zajištěny proti zneužití dle § 13 odst. 1 zákona 101/2000 Sb. prokazuje například jejich nezákonné poskytnutí třetím osobám. Právní odpovědnost pak zcela nepochybně nesou i další pracovníci, kteří s takto získanými nahrávkami pracují. Nemohou se vyvinit tím, že jednali na základě požadavku nadřízených nebo z neznalosti, protože neznalost zákona neomlouvá.
Přepisy nezákonně získaných nahrávek
Pracovníci porušují povinnost stanovenou v § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., tedy povinnost zpracovávat osobní údaje se souhlasem subjektů údajů, a bez tohoto souhlasu pouze na základě výjimek podle § 5 odst. 2 písm. a) až g) tohoto zákona. Tím spáchali správní delikt podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., neboť zpracovávali osobní údaje bez souhlasu subjektů údajů mimo případy uvedené v zákoně, a přitom byli ke správci nebo zpracovateli v pracovním či jiném obdobném poměru.
Několik takových případů již řešil Úřad pro ochranu osobních údajů a uložil za ně pokuty v řádu jednotek až nižších desítek tisíc korun. Pozor – nenechte se naléháním svých nadřízených vtáhnout do nezákonného jednání, řízení pak bude nepochybně vedeno i s vámi! Porušení zákona je zjevné a nelze se vyvinit.
Další povinností je stanovit dobu uchovávání záznamů (§ 5 odst. 1 písm. e) zákona 101/2000 Sb.), přičemž záznam si zaměstnavatel může ponechat pouze po dobu, která je nezbytná k účelu zpracování. ÚOOÚ se opakovaně vyjádřil v tom směru, že doba v řádu měsíců nebo dokonce přesahující jeden rok je nepřiměřeně dlouhá.
Obhajovat pořízení takových nahrávek občanským zákoníkem 89/2012 Sb. je zcela neadekvátní. Za prvé se na Kozím úřadě týkají pracovních věcí, tedy nikoli ochrany soukromých práv fyzické osoby. Za druhé i zde platí ustanovení o přiměřenosti. § 88 občanského zákona 89/2012 sice uvádí možnost:
(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
(2) Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.
Ale ihned § 90 jasně stanovuje:
Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.
Dle již výše zmíněné judikatury je pak jasné, pokud se takováto nahrávka pořizuje, nebo zpracovává v případě, kdy byla jiná možnost, méně invazivní, svědectví, listinné důkazy atd. je toto nezákonné.
Dalším zásadním důkazem, zda úřad porušuje vaše zákonná práva, je rychlá a jednoduchá kontrola na jeho webových stránkách. Zde byste měli najít odkaz, kdo je správcem zpracování vašich osobních údajů – většinou pod kolonkou „ochrana osobnosti“, „ochrana osobních údajů“ apod. Povinným údajem je zveřejňování agend, ve kterých se zpracovávají osobní údaje. Pokud zde jasně není uvedeno, že dochází k pořizování zvukových nahrávek zaměstnanců a za jakým účelem, je evidentní, že je tato činnost nezákonná.
Monitoring zaměstnanců nelze provádět ani na základě kontrolního řádu, tedy zákona č. 255/2012 Sb. Jde o vnitřní kontrolu zaměstnanců, tedy o vnitřní kontrolu v rámci Kozího úřadu, a k tomu by měly být stanoveny vnitřní předpisy, které však zjevně neexistují.
Příběh pana K. by mohl působit jako absurdní satira na úřední svět, kdyby ovšem nebyl až nepříjemně uvěřitelný. Tajné monitorování zaměstnanců, pořizování audiozáznamů bez vědomí lidí, manipulace s nahrávkami a jejich používání k interním disciplinárním hrám – to už dávno není groteska, ale porušení několika zákonů současně. A především je to flagrantní útok na důstojnost člověka.
Zaměstnanec nemusí být odborník na pracovní právo či GDPR, aby poznal, že něco zásadně není v pořádku. Pokud o vás úřad potají shromažďuje zvukové záznamy, pokud o monitoringu neexistují žádná pravidla, žádné informace, žádné písemné testy proporcionality, žádná dokumentace, žádný správce, žádný účel – pak nejde o „kontrolu“, ale o bezpráví maskované jako úřední rutina.
Ať už se ředitel jmenuje pan K., nebo úplně jinak, jediný způsob, jak tyto praktiky mohou přežít, je ticho. Ticho zaměstnanců, kteří se bojí ozvat. Ticho nadřízených, kteří se dívají jinam. Ticho, které takovému jednání nabízí to jediné prostředí, ve kterém může bujet: bez kontroly.
Proto je nutné říct zcela jasně: Nezákonné monitorování není drobný prohřešek, ale zásah do vašich základních práv. A bránit se není drzost – je to povinnost.
První krok je jednoduchý: obraťte se na správce osobních údajů svého úřadu. Pokud tento správce potvrdí porušení práv (což se při skrytém nahrávání zpravidla stává), neváhejte podat stížnost na Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), který má pravomoc zahájit řízení a uložit postih – a to jak fyzické osobě, tak i samotnému úřadu. K sepsání stížnosti není potřeba žádné právní vzdělání. Co nejvěrněji a nejpravdivěji popište situaci: kdo nahrával, kdy nahrával a jak bylo s nahrávkou naloženo. Uveďte také, zda se na zpracování takto získaných osobních údajů podílely třetí osoby. Nezapomeňte zdůraznit, že vás o nahrávání ani o zpracovávání osobních údajů nikdo neinformoval a že nebyl informován ani pověřenec pro ochranu osobních údajů. Pokud již existuje stanovisko pověřence pro ochranu osobních údajů, přiložte toto stanovisko ke své stížnosti.
Další cestou je Inspekce práce, případně policie či žaloba na ochranu osobnosti. Nejste v tom sami a nejsou to věci, které byste měli „přetrpět“.
Ať už na Kozím úřadě, nebo kdekoli jinde: Vaše soukromí není benefit. Není to bonus. Není to něco, čeho se musíte vzdát, protože vás vede člověk, který má rád zvuk vašich rozhovorů víc než svou čest.
A pamatujte: Pokud úřad mlčí, ještě to neznamená, že musíte mlčet vy!!!
Vlastní text
