Článek
Třeba takový obmyšlený.
Už naši předkové věděli, že někoho obmyslet znamená také ho zaopatřit či obdařit. A tak si člověk může myslet, že obmyšlený je někdo mimořádně přemýšlivý.
Omyl. Obmyšlený nemusí myslet vůbec. Stačí, když na něj myslí někdo jiný. Nejlépe někdo velmi zámožný.
Je to vlastně příjemné postavení. Někdo přemýšlí, jiný je obmyšlený. Jeden má starosti, druhý má prospěch. A když se to správně promyslí, mohou být spokojeni oba.
Jen pozor, abychom si obmyšleného nespletli s obmyslným. To je totiž podle slovníku člověk lstivý, záludný a úskočný. Jeden má být obdařen, druhý může mít něco za lubem.
A teď si představme, že se tyto dvě osoby setkají.
Obmyslný začne přemýšlet, jak obmyšlenému co nejvíce prospět. Ne snad, že by byl takový dobrodinec. Jen dobře ví, že nejpříjemnější je rozdávat z cizího.
A protože je také důmyslný, brzy přijde na způsob, jak obmyšleného obmyslet z prostředků těch, kteří o tom dosud neměli ani tušení.
To už je ovšem myšlenka hodná skutečného myslitele.
Jedni platí, aniž by chtěli, druzí jsou obmyšleni a třetí obmyslný všechno důkladně promyslel. Všichni mají svou úlohu, jen ti první o ni jaksi nežádali.
Jenže i ti, kteří mají pouze platit, mají jednu nepříjemnou vlastnost.
Občas začnou myslet.
A dokonce se ptát, proč mají být oni těmi, na jejichž úkor se myslí na druhé.
A právě tady se dokonale promyšlená myšlenka začíná poněkud zamotávat. Obmyšlený je stále obmyšlený, ale obmyslnému najednou přestává všechno vycházet tak, jak si to vymyslel.
Ukazuje se totiž, že myslet mohou i ti, se kterými se při přemýšlení příliš nepočítalo.
A tak čeština dostává příležitost předvést další ze svých podivuhodných proměn.
Z důmyslného obmyslného, který všechno promyslel a všechny obmyslel, se najednou stává obyčejný nedomyšlený.
Nedomyslel totiž, že myslet mohou i ostatní.
Zdroje:
