Článek
Rotunda sv. Kříže Menšího, stojící na rohu ulic Karolíny Světlé a Konviktské, představuje vzácné architektonické pozůstatky a zároveň svědectví o někdejší podobě pražské sakrální krajiny. Rotundy byli v době románské velmi oblíbenou stavbou, většinou doplněnou jednou nebo až třemi apsidami. Jak čas plynul, skromné románské kostelíky ustoupily velkolepějším gotickým a barokním stavbám, jejichž monumentalita utvářela novou tvář města. Přesto čtyři kaple přetrvaly – jako tiché svědectví o duchovní kultuře raného středověku.
Jedna z nejznámějších se dochovala na Vyšehradě, a to rotunda svatého Martina, další je rotunda svatého Longina, kterou najdeme v Novém Městě v ulici Na Rybníčku nedaleko kostela svatého Štěpána. Poslední pak v Přední Kopanině kde je rotunda svaté Máří Magdalény.
I katedrála svatého Víta bývávala rotundou. Založil jí svatý Václav kolem roku 930 a měla jednu apsidu. Po jeho zavraždění nechal Boleslav I. po roce 938 přenést do rotundy Václavovi ostatky a rotundě přibyla druhá apsida. Třetí pak po roce 1039, kdy Břetislav I. vojenskou výpravou do Hnězdna získal ostatky svatého Vojtěcha. Zanikla při přestavbě katedrály po roce 1060.
Další rotundy, jež známe z archeologických nálezů, se našli například na Starém Městě rotunda svatého Vavřince v místech kostela svaté Anny, na Malé Straně rotunda svatého Václava pod bývalým jezuitským profesním domem, nebo rotunda svatého Jana Křtitele v místech zaniklého kostele v Oboře a mnohé další.
Kostelík sv. Kříže menšího, nazývaný tak pro odlišení od kostela sv. Kříže většího (který od roku 1256 stával při klášteře Cyriaků - Řád křižovníků s červeným srdcem za židovským městem), je písemně doložen poprvé až roku 1365. Podle stavebních prvků pochází nejméně z konce 11. století.
O vzniku rotundy vypráví pověst, že na jejím místě býval rybník, do něhož byla vhozena ukřižovaná dívka jako trest za to, že proti vůli svých rodičů přijala křesťanství. V noci během bouřky se prý kříž vztyčil nad hladinu, což bylo považováno za boží znamení. Při opravě rotundy se údajně v jejích základech skutečně našel ztrouchnivělý velký kříž.
Jiná pověst vypráví, že za křižáckých válek táhl do Svaté země i jeden pražský měšťan z této ulice. Tam byl zajat a uvězněn v kulaté věži jako otrok. Vroucně se modlil za své vysvobození, a když se šťastně vrátil domů, vystavěl zde kapli v podobě věže, v níž byl vězněn u Turků. Ještě Prager Wegweiser z roku 1817 uvádí, že tento kostelík je vystavěn ve stylu turecké mešity.
Nechybí ani pověst, podle níž se pod kaplí nachází sklep s ohromným pokladem.
Podle tohoto kostelíka byla tehdy dnešní Konviktská ulice nazývána „ulicí sv. Kříže“. V rohu u kostela stávala fara. V roce 1379 se uvnitř svatyně nacházely tři oltáře. Roku 1384platil plebán u sv. Kříže papežský desátek ve výši 6 grošů za pololetí. Známí faráři: Jiljí (1365), Mikuláš (1369–1380), Jan(1402–1411), Štěpán z Otlingenu v Pasovsku (1411).
Ve 14. století byl kostel farní a podle historika Tomka měli podací právo členové pražské měšťanské rodiny Názů. Doktor Jan Náz, syn Jindřicha Náza (Heinricus Naso), působil jako písař královské kuchyně a postupem času získal značný majetek. Vlastnil Hrádek pod Skalkou, velký dům na Perštýně (č. p. 356), ves Strašnice a také Cibulku v Košířích. Jeho syn Jan, doktor kanonického i římského práva, se roku 1403stal kanovníkem pražským, rádcem krále Václava IV. a poslem na koncilu v Pise. Později byl jmenován biskupem kostnickým. Role biskupa kostnického v tehdejší církevní politice byla mimořádně významná. Kostnický koncil (1414–1418) byl svolán za účelem vyřešení hluboké krize v katolické církvi, známé jako papežské schizma, kdy si nárok na papežský stolec činili tři různí uchazeči. Koncil měl za úkol obnovit jednotu církve, reformovat její struktury a vyřešit otázky věrouky.
Novorománská mříž podle návrhu Josefa Mánesa
Fara svatého Kříže zanikla během husitských válek a kostelík sv. Kříže byl postupně zanedbán. Po bitvě na Bílé hoře získali roku 1625 Dominikáni osadu sv. Jiljí s farním chrámem a dalšími kostely, které se na jejím území nacházely – mezi nimi i kostelík sv. Kříže. Jan Jedlička zvaný Moravec a jeho manželka nechali v letech 1673–1674kostelík důkladně obnovit na vlastní náklady. Nad vchodem byla zvenčí zasazena pamětní deska, připomínající tuto opravu. V té době byl kostelík obklopen kamennou zdí a stál na starém hřbitově, kde byli pohřbíváni obyvatelé osady sv. Jiljí a jejího nejbližšího okolí. Na hřbitově se nacházela kostnice s množstvím lebek a lidských kostí. Úmrtní matriky na faře o svatého Jiljí jsou vedeny od roku 1672.
Uvnitř kostelíka stál oltář s větším obrazem svatého Kříže a menším obrázkem nad ním, zobrazujícím anděly nesoucí nástroje umučení Páně. Na evangelní straně (vlevo od presbitáře) se ve zdi nacházel starobylý svatostánek a na věžičce visely dva zvonky.
Za vlády císaře Josefa II. byl roku 1784 zrušen kostelík i přilehlý hřbitov. Roku 1789 byly prodány majiteli sousedního domu měšťanu Josefu Budínovi za 200 zlatých. Tento dům, původně pivovar, se nazýval „U Budínských“ podle Jana staršího Budínského z Vyšetína. Ze zrušeného hřbitova byla později zřízena zahrádka, zatímco v kostelíku se nacházelo skladiště a prodej uhlí.
V roce 1862 se tehdejší vlastník sousedního domu, k němuž kaple náležela, rozhodl svatyni zbořit a její místo zastavět. Proti tomu se důrazně postavili přátelé umění, historie a pražských památek, hlavně Ferdinand Břetislav Mikovec a Josef Mánes. Na jejich naléhání kapli odkoupila obec Pražská, když se Umělecká beseda nabídla, že zajistí její důkladnou obnovu. Majitel domu požadoval za budovu nehoráznou částku 10 000 zlatých, ačkoli v roce 1800 byla odhadnuta pouze na 600 zlatých! Nakonec ji prodal za 6 400 zlatých, když se v městské radě horlivě přimlouvali za její koupi významní představitelé veřejného života – Václav Bělský, František Palacký a další, včetně německého radního Richarda Jacoba rytíře von Dotzauera. Budovu jménem obce šťastně zakoupil tehdejší purkmistr František Pštross. Sám se obnovy kaple nedočkal. Zemřel náhle v roce 1863 ve věku pouhých 40 let na zánět mozkových blan.
Roku 1864 vydala Umělecká beseda litografovaný obraz této kaple ve prospěch její obnovy.
Oprava rotundy byla provedena v letech 1863–1865. V pozadí kaple byl na místě bývalého hřbitova založen malý sad. Místo staré zdi, která kapli oddělovala od sousedních ulic, byla osazena vkusná železná novorománská kovová mříž s motivem české šípkové růže dle návrhu Josefa Mánesa. Mříž daroval kníže Fürstenberg Křivoklátský. Josef Mánes namaloval v té době obraz Pobožnost v kapli sv. Kříže, kde předvedl svou představu o obnově interiéru. Na stěnách by v horizontálních pruzích byly výjevy z legend o českých patronech. Jeho představa však nebyla realizována.
Nástěnná freska Zvěstování Panny Marie
Kaple se skládá z kruhového prostoru a nižší polokruhové apsidy s románskými ozdobami pod římsou. Je celá klenutá, krytá žlábky a zakončená otevřenou kamennou vížkou s okénky, které jsou rozděleny románskými sloupky. Při opravě interiéru byly pod dlažbou nalezeny zajímavé zbytky prastaré cihelné podlahy a zbytky náhrobků ze 13. století. Na stěnách stopy starých maleb.
Největší zásluhu na úpravě vnitřku svatyňky získal akademický malíř Bedřich Wachsmann, jenž jménem Umělecké besedy shromáždil potřebné příspěvky (přes 6000 zlatých) a řídil veškeré opravné práce. Zdarma vytvořil i návrhy k oltáři a ostatním předmětům. Ačkoli vnitřní výzdoba dosud není zcela provedena podle původního záměru Umělecké besedy, působí kaple na příchozího neobyčejně slavnostním dojmem.
V apsidě nad oltářem byl na vápně vymalován obraz od Petra Maixnera, představující Spasitele ve slávě, orodující Matku Boží a sv. Jana Křtitele. Románský oltářík sv. Kříže, zhotovený podle Wachsmannových návrhů, má pískovcový stůl a na něm dřevěnou predellu, bohatě řezanou, malovanou a ozdobenou dvěma roztomilými obrázky sv. Jana Miláčka a sv. Lukáše. Obrázky namaloval akademický malíř Jan Popelík.
Novorománský oltář
Nad svatostánkem se nacházel mosazný románský kříž, na němž je tělo Spasitelovo pozlaceno a koruna i pás ozdobeny českými drahokamy. Šest vkusných svícnů ze zinku zhotovil pasíř Zimmer, od něhož pocházejí i ostatní kovové předměty. Nad vítězným obloukem je nový obraz na vápně od Petra Maixnera – Zvěstování Panny Marie, malovaný na náklad velkovévodkyně Toskánské Marie Antoinetty.
Na epištolní straně se nachází starý nástěnný obraz z 14. století – Korunování Panny Marie, který obnovil malíř František Sequens. Pod ním je rovněž tak starý, avšak značně poškozený obraz na vápně, jenž představoval smrt Panny Marie.
Na evangelní straně se nalézají velmi zašlé nástěnné obrazy – dolejší představuje svaté Tři krále, hořejší několik svatých. Je naděje, že i tyto staré malby budou obnoveny.
Dolní části zdí v apsidě i pod klenbou byly ozdobeny kobercovou malbou. Před oltářem visela románská lampa a zvoneček. U dveří stojí nová skříň na kostelní náčiní, ozdobená třemi obrázky. Kostelní náčiní, které pořídila Umělecká beseda, bylo poměrně bohaté, vesměs provedeno v novorománském slohu podle Wachsmannových návrhů a uchovávalo se ve Staroměstské radnici. Jeho současný osud je neznámý.
Opravená rotunda byla dne 29. května 1879 církevně požehnána J. E. kardinálem arcibiskupem Bedřichem Schwarzenbergem. Tento den se stal radostným svátkem obyvatelům Poštovské ulice, kteří své domy ozdobili zelení a prapory. Slavnosti se zúčastnili zástupci města, Umělecké besedy a množství zbožných lidí, radujících se, že po sto letech se v starobylém kostelíčku opět sloužila mše svatá.
Ve 20. století se rotunda dočkala zasloužené péče. V letech 1920 až 1930 byla postupně zbavována nepůvodních přístaveb a stavebních prvků. Roku 1958 byla prohlášena kulturní památkou, čímž se otevřela cesta k odborným restaurátorským zásahům. V 60. a 70. letech proběhly práce na stabilizaci stavby, opravě zdiva a zachování románských prvků. Archeologické sondy odhalily pozůstatky původní cihelné podlahy i zlomky středověkých náhrobků. V 80. letech byly restaurovány gotické fresky, včetně výjevu Klanění tří králů, které kdysi obnovoval František Sequens.
Nástěnná freska Korunování panny Marie
Obrovským objevem je nález rozsáhlé části původní opukové střešní krytiny, které byly zdokumentovány při opravě střechy v letech 2021 - 2022. Nejlépe dochovaná část je na jižní straně stropu lodi. Tenké opukové desky o tloušťce přibližně 3–5 cm byly upraveny do mírně lichoběžníkového tvaru s jemně zaoblenými hranami, což umožňovalo lepší přizpůsobení kuželovitému tvaru střechy. Při pozdějších restaurátorských zásazích byl opukový materiál doplněn pálenými prvky – cihlami a taškami – a sloužil pouze jako podklad pro novější krytiny. V této podobě se dochoval až do současnosti. Jedná se pravděpodobně o nejstarší dochovanou střechu v Praze, skrytou pod novou prejzovou krytinou. Snad národní památkový ústav najde řešení, jak tento vzácný objev ukázat veřejnosti.
Rotunda svatého Kříže Menšího je dnes svěřena Starokatolické církvi, která ji proměnila v místo otevřené všem. Její kruhový půdorys není jen architektonickým prvkem – je symbolem rovnosti, jednoty a návratu. V této svatyni se nekáže shora, ale sdílí se zevnitř. Liturgie je prostá, srozumitelná, prostoupená jak světlem duchovním, tak světlem které proniká lucernou nad kupolí. Je to milé společenství věřících, kteří se zde scházejí každou neděli v 18. hodin a jistě stojí za to s nimi strávit pár duchovních chvil.
Zdroje:
