Článek
Když vám soupeř věnuje tolik času, kolik si jiní kandidáti nemohou dovolit zaplatit reklamní agentuře, začnete přemýšlet, zda mu neposlat květinu, fakturu s nulou, nebo rovnou děkovný dopis.
Jan Grolich by mohl poslat rovnou celý dárkový koš. Andreji Babišovi kávu, Aleně Schillerové bonboniéru a marketingovému oddělení ANO děkovný diplom. Za mimořádné zásluhy o propagaci politické konkurence. Šlo jim to opravdu nádherně a ostatní kandidáti mohou panu Grolichovi jenom závidět.
Hnutí ANO totiž předvedlo pozoruhodnou marketingovou disciplínu. Rozhodlo se přesvědčit veřejnost, že Jan Grolich nestojí za pozornost. A protože je potřeba tak důležitou zprávu náležitě vysvětlit, věnovalo mu spoustu pozornosti, času a všemi prostředky se snažilo dokázat jeho výjimečnost.
Babiš se rozčiloval, Schillerová počítala Grolichovy funkce a stranický podcast přidal svůj osobitý slovník. Kdo Grolicha do té doby neznal, dostal nepřeberně příležitostí zjistit, že existuje.
To už není předvolební souboj. To je reklamní agentura pracující pro konkurenci. Jen její zaměstnanci ještě nevědí, kdo je klient.
Zvlášť půvabná byla snaha Alenky vysvětlit občanům, kolik má Grolich funkcí. V zemi, kde politické funkce občas připomínají sbírání věrnostních bodů v supermarketu, je to skutečně odvážné téma. Člověk už čekal jen tabulku v Excelu, součet odměn a fotografii paní ministryně s kalkulačkou.
Andrej zase upozornil na Grolichovy „opičky na sítích“. Což je výtka zvláště pozoruhodná od muže, jehož politická komunikace už dávno připomíná nekonečný televizní seriál, v němž hlavní představitel nikdy neopustí obrazovku a každá epizoda začíná tím, že mu někdo ubližuje a jediný, kdo ho kromě Babišek chápe, je jeho kohout Silver.
A pak přišlo Sorry jako.
Podcast s názvem, který už sám o sobě zní jako omluva za to, co bude následovat. A co si budeme povídat, zcela právem. Zatímco běžné politické strany si objednávají průzkumy veřejného mínění, kreativci z ANO zřejmě zkoušeli, kolik vulgarit se ještě vejde do politického marketingu, než se z něj stane hospodská hádka po zavírací hodině.
V politice ovšem existuje jedno staré pravidlo: chcete-li někoho zesměšnit, dejte pozor, abyste nakonec nebyli směšní sami. Což Andy s Karlem dotáhli k dokonalosti.
Celá ta podívaná připomíná člověka, který chce sousedovi zkazit oslavu narozenin, a tak před jeho domem celý den vyvolává jeho jméno megafonem. Večer se pak diví, že o oslavě ví celé město.
Zda tato nevyžádaná reklamní služba Grolichovi skutečně přinesla nějaké hlasy, bez volebních dat a průzkumů nevíme. Jedno ale politické divadlo kolem něj ukázalo: když se velká strana rozhodne soustředit svou komunikační energii na jediného soupeře, dokáže z něj udělat hlavní postavu příběhu, který sama vypráví.
A tak by si Jan Grolich mohl nechat vytisknout jednoduchou děkovnou kartičku:
Milý Andy,
děkuji za všechen čas, energii a pozornost, které jste mi se svými kolegy věnovali. Vážím si každého videa, každé zmínky i každého rozhořčení. Takovou publicitu bych si sám jen těžko zařizoval.
Pokud byste v této činnosti chtěli pokračovat, určitě vás nebudu odrazovat.
S úctou a upřímným marketingovým poděkováním
Jan Grolich
P. S. Fakturu neposílejte. Bylo to od vás zdarma.
A někde v centrále ANO by se nad tím možná rozhostilo ticho.
Ne proto, že by došly argumenty.
Ale protože by někomu mohlo dojít, že nejdražší politická reklama je někdy ta, kterou zaplatíte svému soupeři.
Sorry, Andy. Fakt ti děkuji.
Zdroje:
Vlastní text
