Článek
Jenže – a teď pozor, tady začíná část, kde se tleskači začnou dusit vzteky – volební vítězství není bianko šek.
Není to povolení k tomu, aby si politik dělal, co chce, jen proto, že může.
Není to glejt na podvody.
Není to licence na to, aby si někdo systematicky cpal do kapes veřejné peníze a ještě u toho moralizoval o závisti a nenávisti.
Jenže přesně takhle to jeho voliči chápou.
Vyhrál volby? Tak má právo.
Kritizují ho? Tak prohráli.
Upozorňují na střet zájmů? Tak závidí.
Ptají se, kam tečou peníze? Tak rozvracejí stát.
Demokracie podle tohoto výkladu neznamená kontrolu moci, ale doživotní imunitu vítěze. Jednou jsi vyhrál a od té chvíle můžeš všechno. Přepsat pravidla. Obejít zákon. Přesunout majetek do fondu, do kterého nikdo nesmí koukat. Připravovat dotace, které „náhodou“ sedí na tvůj holding Agrofert. A když se někdo ozve, tak mu vysvětlit, že „lidi rozhodli“.
Ano, lidé rozhodli.
Ale nerozhodli o tom, že je v pořádku nás všechny okrádat.
To, že někdo dostal mandát vládnout, neznamená, že dostal právo sahat do kapes těch samých lidí, kteří ho, ať už volili, nebo nevolili. Neznamená to právo brát jejich daně, posílat je do vlastního impéria a ještě jim vysvětlovat, že bez něj by se měli hůř. A už vůbec to neznamená právo zadlužit jejich děti, aby bylo dnes dost na dotace, pobídky a „optimalizace“.
A právě tady přichází ta komická část.
Jeho nejvěrnější voliči brání premiéra i před realitou. Brání ho před fakty, dokumenty, soudy, logikou i obyčejnou matematikou. Brání člověka, který bere jejich peníze, proti těm, kteří na to jen upozorňují. A čím víc je to stojí, tím hlasitěji tleskají.
Řeknete: „Bere vám peníze.“
Odpověď: „Nikdy neokradl svoji vlast.“
(Ano, „neokradl“. Je to Slovák.)
Řeknete: „Platí to vaše děti.“
Odpověď: „Dozimetr. Kampelička.“
Řeknete: „Vítězství ve volbách není povolení ke krádeži.“
Odpověď: „Držte hubu, prohráli jste.“
Argumenty tu nemají šanci. Protože argumenty vyžadují přiznat si chybu. A přiznat si, že jste naletěli, že vás někdo obral a ještě vás u toho nechal tleskat.
A tak se jede dál. Další dotace se přihrávají. Staré peníze se nevracejí. Dluhy se hromadí a neprávem získané dotace nevymáhají. A každá kritika je označena za útok na demokracii. Přitom demokracii neničí ti, kdo se ptají. Ničí ji ti, kdo si myslí, že vyhrát volby znamená stát nad zákonem.
Nikdo nezpochybňuje výsledek voleb.
Zpochybňuje se jen jedna absurdní lež:
že hlas ve volbách je souhlas s lumpárnami.
A právě tahle lež je dnes nejnebezpečnější.
Protože legitimizuje krádež.
Protože omlouvá zneužívání moci.
Protože z voličů dělá kompars, který tleská, zatímco se mu sahá do kapes.
Čekají nás krásné roky.
Roky, kdy se bude krást legálně, obhajovat to hystericky
a platit potichu.
Kdo to zaplatí?
My dnes.
Děti zítra.
A potlesk ten tu bude pořád.
Vlastní text
