Článek
V západních Čechách se v posledních dnech opět zvýšila seizmická aktivita. Nový zemětřesný roj, který zasáhl oblast Chebska, postupně nabírá na intenzitě. Zatím zemětřesný roj ničím nevybočuje z obvyklého průběhu. Podobné jevy nejsou pro region ničím neobvyklým, ale každý roj přináší další otázky – proč právě tady vznikají tak často, co je spouští a jak přesně se měří?
Chebsko patří dlouhodobě mezi nejaktivnější seizmické oblasti České republiky. Přestože u nás jen výjimečně dochází k silným zemětřesením, tato část západních Čech je známá tzv. zemětřesnými roji – sériemi menších otřesů, které mohou trvat od hodin po týdny a často zahrnují desítky, někdy i stovky ale i tisíce jednotlivých záznamů. Díky husté monitorovací síti je to zároveň jedna z nejlépe sledovaných oblastí svého druhu ve střední Evropě.
Zemětřesné roje byli i důvodem k instalaci prvního seismografu na našem území a to již v roce 1908.Stanice v Chebu tak představuje nejstarší seismologické zařízení nejen v českých zemích, ale i v rámci tehdejšího Rakouska-Uherska. Přístroj byl typu Wiechert, pojmenovaný po německém geofyzikovi E. Wiechertovi, a pracoval na principu setrvačných hmot, které zaznamenávaly chvění půdy na kouřový papír. Stanice v Chebu položila základy české seismologie, kterou o dvě dekády později rozvinul prof. Václav Láska v Praze stanicí v Praze na Karlově(1924), která funguje dodnes.
Weichertův seismograf
Dnes máme v provozu 21 širokopásmových stanic, které tvoří Českou regionální seismickou síť (CRSN). Tyto stanice jsou rozmístěny po celé republice a jejich data se v reálném čase přenášejí do výzkumných center v Praze a Brně.
Na Chebsku funguje lokální síť WEBNET, která má vysokou hustotu stanic a dokáže zachytit i velmi slabé otřesy (magnitudo < 1,0). Tato síť je jednou z nejlépe monitorovaných rojových oblastí v Evropě. Síť provozuje Geofyzikální ústav AV ČR ve spolupráci s Ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR. Výstavba začala po silném zemětřesení v letech 1985–1986, které otřáslo Chebskem. V současnosti síť tvoří 23 stanic, rozmístěných tak, aby obklopovaly ohniskovou oblast a umožnily přesnou lokalizaci otřesů.
Od čtvrtka 4. prosince 2025 bylo v západních Čechách zaznamenáno několik zemětřesení, která místní obyvatelé pravděpodobně pocítili. Nejvýraznější otřes nastal v sobotu 6. prosince ve 22:26 našeho času v hloubce 10 km a dosáhl magnituda 2,5. Ohniska víkendových jevů se oproti otřesům z konce listopadu nacházela asi 2 km severněji, pod obcí Černá. Dnešní otřes 9. prosince 8:21 našeho času, byl o malinko výraznější a dosáhl magnituda 2,8 a odehrálo se v hloubce 9,9km.
Během aktuální aktivity bylo zaznamenáno 13 otřesů s magnitudem vyšším než ML=2. Geofyzikální ústav k tomuto roji eviduje dosud více než 150 hlášení od místních obyvatel.
V roce 2025 zaznamenala západočeská seismická síť WEBNET několik významnějších sérií zemětřesení. Již v prvních dnech roku se objevil seismický roj mezi německým Klingenthalem a českými Kraslicemi, jehož nejsilnější otřes dosáhl magnituda 2,8. Tato oblast přitom nebyla aktivní po několik desetiletí. O několik dní později následovaly další pocítěné otřesy u Vojtanova s maximálním magnitudem 2,2, což je rovněž lokalita, kde se zemětřesení běžně nevyskytují.
V současné aktivní oblasti došlo během roku k několika otřesům, které zaznamenali i místní obyvatelé. První výraznější aktivita se objevila koncem března, kdy epicentra ležela mezi městy Luby a Nový Kostel. Největší otřes nastal 24. března 2025 v 7:18 našeho času a dosáhl magnituda 2,4. Další významná série proběhla koncem září. Nejsilnější otřes o magnitudu 2,8 nastal 25. září 2025 ve 4:16 našeho času a byl pocítěn široce v regionu.
Zatímco ohniska dubnových a zářijových otřesů se nacházela v hloubce kolem 10 km, listopadové otřesy byly o něco mělčí – přibližně v 8 km.
Zemětřesné roje se nám vrací poměrně pravidelně a pro místní obyvatele jsou již koloritem, byť někdy značně nepříjemným. Od října 2008 do ledna 2009 probíhal čtyřměsíční zemětřesný roj v jižní části Novokostelské zlomové zóny. Bylo zaznamenáno více než 3500 otřesů s magnitudem vyšším než 0,5. Aktivita postupovala směrem vzhůru – první otřesy se objevily v hloubce kolem 11 km, pozdější již v hloubkách okolo 8 km. Nejsilnější zemětřesení dosáhlo magnituda ML=3,8 a nastalo v hloubce 9,5 km.
Další roj začal v srpnu 2011 a se střídavou intenzitou trval až do konce roku. Aktivoval severnější část zlomové zóny, v hloubkách 7–10 km. Zaznamenáno bylo přibližně 1800 otřesů silnějších než ML=0,5, tedy méně než v roce 2008. Největší zemětřesení mělo magnitudo ML=3,6.
V období od května do srpna 2014 se u Nového Kostela odehrála série tří zemětřesných událostí mezi oblastmi aktivovanými roji 2008 a 2011. Svým charakterem připomínaly spíše hlavní otřesy následované četnými dotřesy. Celkem bylo zaznamenáno asi 2500 zemětřesení silnějších než ML=0,5. Největší otřes dosáhl magnituda ML=4,4, což bylo nejsilnější zemětřesení v regionu od prosince 1985.
V květnu 2018 se aktivita rozšířila do mělčích hloubek až k 6 km pod povrchem a vyplnila mezeru mezi ohniskovou zónou roje 2017 a staršími roji. Během dvou týdnů bylo zaznamenáno přibližně 4000 otřesů s magnitudem vyšším než 0,5. Zemětřesení se soustředila do tří shluků: v hloubkách větších než 9 km, mělčích než 8 km a pod obcí Milhostov jižně od Novokostelské zlomové zóny. Nejsilnější otřes o magnitudu ML=3,8 nastal v hloubce pouhých 7 km. Díky kombinaci značné síly a malé hloubky byl pocítěn i ve vzdálených městech, například v Praze a Liberci.
Otázku kde se zemětřesné roje na Chebsku berou si kladou vědci již více než století, ale stále tento jev není spolehlivě objasněn. Pod Chebskou pánví se nachází složitý systém hlubinných zlomů, které patří k nejvýraznějším tektonickým strukturám na území České republiky. Nejvýznamnější je Mariánskolázeňský zlom, jenž dokáže opakovaně produkovat sérii drobných skluzů – tedy právě rojovou seizmicitu. Oblast je navíc propojena s hlubinnými procesy, které souvisejí s tzv. mladým vulkanismem: nejsou zde aktivní sopky, ale do hornin pronikají horké tekutiny a plyny z hlubších vrstev zemské kůry.
Právě vstup tekutin – podzemní vody a zejména oxidu uhličitého – do zlomů se považuje za hlavní spouštěč rojů. Tekutiny snižují tření mezi posouvajícími se bloky hornin, čímž umožní sérii menších uvolnění energie. Na rozdíl od klasického zemětřesení, kdy dojde k většímu náhlému skluzu, roj probíhá jako velké množství drobných otřesů.
Podrobný průběh můžete sledovat jak na denních seismografech:
Tak na seismické mapě:
Zdroje:
https://www.ig.cas.cz/
