Článek
Čaj, vzácná rostlina, ke které se váže tolik starobylých legend a příběhů… Čaj, který roste v tak dalekých, exotických krajích… Čaj, prestižní, vývozní produkt, který je tak náročné získat a dopravovat přes půlku světa… A v neposlední řadě čaj, po jehož spaření a vylouhování lze získat neobyčejný povzbuzující nápoj, vyvolávající dlouho trvající svěžest - téměř zázračný elixír mládí. Není proto divu, že se nejenom čaj, ale i nejrůznější předměty a doplňky spojené s tímto fenoménem, staly předmětem cíleného zájmu sběratelů.
Co kdo sbírá?
Sběratelé shromažďují obaly na sypaný čaj (dózy nejrůznějších podob a z nejrůznějších materiálů), dobové i současné čajové prospekty a literaturu, ale především papírové (i moderní fóliové) obaly porcovaných čajů (velmi často včetně samotných čajů), visačky a papírové či jiné krabičky na porcovaný čaj.
Nejvíce sběratelů čajových artefaktů žije v zemi světoběžníků, cestovatelů a obchodníků – v Holandsku. V Nizozemí dokonce vychází několik specializovaných časopisů, určených přímo pro sběratele čajových obalů a visaček, a koná se zde řada pravidelných sběratelských čajových burz.
Česká rekordmanka pečuje o sirotky
V České republice shromažďuje čajové předměty 150 organizovaných nadšenců, sdružených v Klubu sběratelů kuriozit. Největší sbírku vlastnila donedávna Irena Petrželová, která shromáždila 31 526 sáčků hygienicky baleného porcovaného čaje ze 79 zemí celého světa. Sáčky si řadila do pořadačů podle země výroby (pokud se daly ze sáčku vyčíst). Samostatně oddělovala čaje nadnárodních značek (Lipton, Pickwick, Teekanne, Twinings…) a speciální pořadač si sběratelka vyčlenila i pro takzvané „sirotky“, většinou reklamní sáčky bez názvu značky.
Zajímavosti o kouzelném nápoji
Čajovník roste především v jihovýchodní Asii, při hranicích Číny a Indie. Mezi čajové velmoci patří Čína, Indie, ale i Srí Lanka, Pákistán, Írán, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, jihoamerická Argentina a africká Keňa.
Pěstování a šlechtění čajovníku je považováno takřka za umění, existuje například mnoho způsobů sestřihování čajových lístků (čajovník je stálezelený keř, který volně dorůstá až do výšky třiceti metrů, experti ho ale na plantážích většinou nechávají dorůst jen do výšky přibližně jednoho metru). Pro kvalitu čaje je určující místo pěstování, nadmořská výška, klimatické podmínky, druh čajovníku, jeho stáří, části keře, ze kterých jsou lístky ustřiženy, velikost a barva čajových lístků, pořadí sklizně (čajové lístky se sestříhavájí několikrát do roka), přítomnost nebo naopak nepřítomnost čajových pupenů…
Absolutní dokonalost? Údajně SPTGFOP1
Stará čínská báseň o čaji, „volavčím peří“ (s jemnými chloupky a dokonalou vyvážeností), kterou napsal před tisíci lety Lu-Bu:
„Nejkvalitnější čajové lístky mají mít záhyby jako holínky na nohou tatarského jezdce, mají se ohýbat jako buvolí pysky a rozbalovat jako mlha, když leží v údolí, mají zářit jako jezero, jehož hladiny se právě dotkly červánky…“ Zdroj: Ludvík Souček: Případ ztraceného suchoplavce
Podle některých současných odborníků je nejlepším čajem na světě SPTGFOP1: Special Fine Tippy Golden Flowery Orange Pekoe z indické provincie Darjeeling, natrhaný v nadmořské výšce 2 200 metrů, při druhé sklizni, z nejmladších lístků čajovníku starého pět let.
Závody nejrychlejších plachetnic na světě
Především v 19. století toužili evropští konzumenti čaje po nejlepších čajových lístcích z asijských prvních sklizní. Z jihovýchodní Asie do Evropy proto dopravovaly čaj nejrychlejší lodě té doby: takzvané čajové klipry (štíhlé, vysoké plachetnice s extrémně mohutným oplachtěním na třech i čtyřech extrémně vysokých stěžních), které dosahovaly rychlosti až 21 uzlů. Nejznámějšími čajovými klipry byly Ariel, Cutty Sark, Rainbow, Lightning…
Konec romantickému závodění přineslo otevření Suezského průplavu v roce 1869 (nejrychlejší plachetnice s čaji doposud obeplouvaly při cestě do Evropy jižní cíp Afriky). Do nového průplavu se již volně manévrující klipry nevešly a jejich úlohu převzaly parníky.
Příběh čajového sáčku
První čajový sáček byl patentován v roce 1903 a byl z hedvábí. V současnosti se používají většinou čajové sáčky papírové. Obvykle mají čtvercový nebo obdélníkový tvar, někteří výrobci ale experimentují například i se sáčky kruhovými nebo ve tvaru prostorové pyramidy, aby umožnili rychlejší a rovnoměrnější vylouhování čaje.
Rozdělení čajů
Bílé – s rovnou usušenými listy (většinou jde o velmi mladé lístky).
Zelené – neprochází oxidací. Suší se na pánvích nebo napařují.
Polozelené – lístky prošly kratší oxidací.
Černé – lístky se mechanicky naruší a projdou úplnou oxidací.
„Nečaje“ – rooibos, maté, lapacho, honeybush, lípa, jahodník, bylinky…
Mezinárodní den čaje se slaví po celém světě 21. května:
...
Martin Lavay
Přečtěte si také další články autora:
