Dutá Země? Takto do ní lidé pronikali

Evropské představy o podzemních říších

Staří Řekové věřili v existenci podsvětí Hádes, podobně jako staří Římané. Hrdinní vikingští bojovníci měli odlétat do Valhally, utonulé seveřany prý sbírala do sítí bohyně Rán, všichni ostatní vikingové měli sestupovat do tichého záhrobí Helheim…

Ve středověku se vyprávěly zkazky o podzemí plném čekajících armád nebo divokých lovců. Kdy vystoupí na povrch? Posluchače také vzrušovalo vyprávění o obřích podzemních síních plných pokladů. S veřejným míněním zacloumal i podivný případ krysaře z Hamelnu, který měl odvést do podzemí všechny děti z města…

A co seriózní vědci?

Kupodivu i oni nejprve nahlíželi do podzemí rozpačitě. Od 17. století se ve vědeckých kruzích začalo spekulovat, že je Země skutečně dutá a že uvnitř planety existuje doposud neprobádaný rozlehlý svět. Příbuzná teorie z 19. století pak předpokládala, že žijeme právě v tomto dutém světě, kdy se uprostřed prostoru vznáší naše Slunce.

Oba názory byly relativně brzy vědecky vyvráceny, jejich příznivci ale dodnes v existenci obřích rozlehlých prostor věří.

Žijeme na povrchu duté koule?

Jako první přišel s myšlenkou duté Země uznávaný anglický astronom Edmond Halley (1656–1742) v roce 1692. Podle jeho hypotézy měli lidé žít na povrchu jakési kulaté skořápky (která měla mít tloušťku pouhých 500 mil), přičemž uvnitř této skořápky měly existovat ještě další dvě soustředné skořápky otáčející se různou rychlostí. Mezi nimi měly existovat duté světy s vlastní atmosférou prozářenou polární září – Aurora Borealis. Halley si existencí tohoto složitého několikavrstevného rotujícího podzemí vysvětloval anomálie v pohybu kompasových střelek.

Uznávaný švýcarský matematik a fyzik Leonhard Paul Euler (1707–1783), který vycházel z několika zdrojů (De Camp, Ley…), předpokládal, že dutá Země má jen jedinou „slupku“ a uvnitř se nachází jediný volný prostor.

Teorii duté Země v roce 1740 jako první teoreticky vyvrátil francouzský geofyzik, astronom a matematik Pierre Bouguer (1698–1758). Zásadní argumenty proto teorii duté Země podal v roce 1778 anglický matematik Charles Hutton (1737–1823).

Příznivci duté Země, ale nepřikládali těmto důkazům větší váhu a přicházeli s dalšími hypotézami. V roce 1818 zaslal John Cleves Symmes vědeckým kapacitám, americkým univerzitám a členům kongresu Spojených států amerických prohlášení, že se na obou zemských pólech nacházejí průchody do zemského nitra o průměru 2 250 km, které má pět sfér. Dále vyzval kongresmany, aby podpořili expedici, která se měla vydat do hlubin. Americký kongres v roce 1828 výpravu do středu Země schválil a vyčlenil na ni 300 000 dolarů. Průzkumné týmy následně podrobně zmapovaly tisíce kilometrů doposud neznámých území, otvory do nitra zeměkoule ale nenašly.

Skotský matematik a fyzik John Leslie (1766–1832) měl v roce 1829 vyslovit hypotézu (zdroj: De Camp, Ley), že se uvnitř Země nacházejí dvě miniaturní slunce: Pluto a Proserpine. Další badatelé pak předpokládali existenci pouze jediného vnitřního Slunce.

Operace Highjump

Přímo do nitra Země, v blízkosti jižního pólu v Antarktidě, prý se svým letadlem vlétl americký badatel Richard Evelyn Byrd (1888–1957). V únoru 1947 měl během Operace Highjump vysílačkou oznámit, že už pod sebou nevidí led a sníh, ale zemi pokrytou zelenou vegetací, lesy a jezery, a že pozoruje podivná zvířata podobná mamutům. V roce 1952 pak Byrd údajně upřesnil, že se dostal až 3 700 km hluboko do vyklenuté dutiny uvnitř Země a že přeletěl i nad vnitřním městem. Měli o tom informovat A. Giannini a R. Bernard v publikacích Světy na druhé straně pólů (1959) a Dutá země (1969).

Žijeme v obří kruhové jeskyni?

Zakladatel koreshismu, americký badatel Cyrus Reed Teed (1839–1908) hlásal od roku 1870, že my sami žijeme v dutině uvnitř nekonečné skály. Založil koreshiánskou církev (která měla 4 000 členů) a vydával vlastní časopis. Zajímavost: Cyrus Reed Teed rovněž prohlásil, že jeho mrtvé tělo nikdy nezetlí (což se nakonec stalo, ale až ho jeho příznivci nabalzamovali).

Na Teeda navázal v roce 1913 další Američan Marshall Gardner, když publikoval studii, podle které nás k povrchu obří vnitřní dutiny měly tlačit paprsky uvnitř svítícího slunce, které viselo v centru dutého prostoru.

Teorie, že žijeme od nepaměti uvnitř obří jeskyně, zaujala během druhé světové války nacistické badatele, kteří provedli v roce 1942 nad německým ostrovem Rujána test (iniciovaný Peterem Benderem a řízený Heinzem Fischerem). Za pomoci radaru se snažili lokalizovat nepřátelské lodě plující za obzorem – podle teorie duté Země nad obzorem. Experiment skončil krachem, lodě se zachytit nepodařilo.

Martin Lavay