Článek
Zapomeňte na Blažka, zapomeňte na debaty o tom, jestli někdo, kdo má titul PhD. používá titul Mgr. oprávněně, protože v šeru za těmito nasvícenými pitomostmi nenápadně probublávají daleko divnější věci.
Nejdřív emisní povolenky pro domácnosti. To bude velká paráda, řeknu vám. Tenhle škrtící mechanismus, který má „donutit“ všechny, aby byli ekologičtější, zatím dusil jen evropský průmysl. Samozřejmě - je to pro vyšší dobro. Planeta hoří!
Světe, div se: zbytek světa se k nám nepřipojil, naše bohulibé úsilí o záchranu planety odignoroval a místo toho převzal iniciativu a začal ty věci, jejichž výroba se nám prodražuje, vyrábět místo nás. Takže my to všechno kupujeme, ještě si na to uvalíme clo, ale jsme morálně nadřazení zbytku světa, protože jsme snížili uhlíkovou stopu.
Idea těch, co tuhle ekonomickou autostrangulaci vymysleli, byla prostá: Donutíme výrobce platit za energie „příplatek“, který vybereme a pak z něj těm samým výrobcům budeme dotovat jejich přechod na čistší technologie (pokud tedy nějaké budeme mít a nedopadne to s nimi jako se zemním plynem, který byl tak dlouho „čistý“, než se přišlo na to, že je z Ruska).
Výsledek? ArcelorMittal v Německu oznámil, že zastavuje záměr budovat pece na energii z OZE, protože se jim to ani s dotací 1,3 miliardy eur nevyplatí. A to je Mittal, obří globální konglomerát. Jak se to vyplatí těm menším podnikům můžete hádat. Pravděpodobně zavřely krám.
Emisní povolenky jsou pro průmysl likvidační i přes miliardové dotace. Co se stane, až se emisní povolenky plošně rozšíří na domácnosti? Pokud budou domácnosti likvidovat podobně jako dnes likvidují průmysl, žádné „vracení výnosů“ to nezachrání. Kupón na pár tisíc bude jen výsměch – a o to větší, že jej budou politici prezentovat jako dobrotivost.
Je skvělé, že i české předsednictví napomohlo tomu, že tenhle blahodárný nesmysl dopadne i na domácnosti. Topíš plynem? Zdražíme ti ho, protože… protože prostě můžeme, a ty se nemáš jak bránit! Ale ty peníze, co ti sebereme, tak z těch ti přispějeme na to, aby sis pořídil něco šetrnějšího. Třeba tepelné čerpadlo a solární panely!
Když se tyhle informace začaly objevovat v médiích, přispěchali mnozí vysvětlit, že to je vlastně dobře.
Jedni říkali, že si díky tomu třeba obyvatelé menších obcí začnou houfně budovat dotovaná čerpadla a zateplení.
Další říkali, že mají plán: vrátí část těch peněz lidem v dotacích.
Někteří, jako třeba Pirátský ideolog Hlavenka, začali nadávat všem okolo, že jen straší lidi, protože cena povolenek je přeci politicky zastropovaná a nemůže růst (jenže ona roste, Hlavenko!) a posmíval se lidem, kteří varovali před zdražením benzínu, že „ten benzín doma chlastají místo lahváčů“. Papalášská arogance par excellence - zdražení pohonných hmot znamená zdražení všeho, co někdo odněkud někam dovezl. Což tihle lunatičtí pachatelé veřejného dobra kvitují: zvýší se odbyt lokálních potravin!
Nakonec všichni svorně tvrdili, že i kdyby to snad dopadlo špatně a zdražilo vše, tak s tím nejde nic dělat, protože tak to prostě už je. Ale v ty samé dny Polsko ukázalo, že to jde. Lepší nasvícení licoměrnosti řečí o tom, že „povolenky jsou faktem“, jsme si nemohli přát. Faktem jsou přírodní zákony; emisní povolenky jsou politický výmysl. A s tím se dá něco dělat: nepřijmout je a nechat peníze lidem, ať si investují dle svého uvážení. Fakt, pane Steinere, je ten, že alternativa existuje: nebrat peníze lidem!
Jenže to je pro momentálně vládnoucí kruhy děsivá představa, že by si lidé sami rozhodli, za co utratí svoje peníze. Bojí se toho, že by je utratili neuvědoměle, za něco jiného, co se jim líbí, místo za to, co je (podle EK) správné! A tak berou a dotují a představují si, jak si pětašedesátiletí manželé na venkově řeknou „tak jo, vezmu si 300.000 půjčku a dotace a předělám kotel na ekologickou variantu, protože se mi to za 20 let vrátí“.
Však si vezmi dotaci na solár!
Ale to se nestane. Já vám řeknu, co se stane: oba manželé se zvednou a půjdou volit kohokoli, kdo jim slíbí, že tenhle nesmysl zastaví podle polského vzoru. Budou volit klidně radikály a extremisty, co jim slíbí, že už žádné další podobné dobro z EU nedopustí a nedopustí ani to, aby si na stará kolena nemohli koupit levné auto. A ve vítězném řevu populistů bude zaznívat sborové kvílení salónních sociálních inženýrů, co budou těm skoro penzistům z vesnice nadávat, že jsou dezoláti, primitivové a proruští.
Jenže nejde jen o povolenky. V posledních dnech jako by se roztrhl pytel s „unijním dobrem“. Například požadavek, aby byly telefony a tablety prodávané v EU odolné vůči vodě, prachu a pádům. Zní to jako prozákaznické opatření. Ale důsledkem bude výrazné zdražení. V kombinaci s požadavkem na snadnou opravitelnost se jedná o technologickou i ekonomickou bariéru, kterou zvládnou překonat jen velcí výrobci – a náklady samozřejmě přenesou na spotřebitele, do koncové ceny výrobků. Výsledkem bude, že low-end dostupné modely, takové ty za dva, tři tisíce, úplně zmizí z trhu. Co dnes pořídí i důchodce, student či skladník ze šroubárny, bude zítra jen pro bohatší vrstvy.
Ve jménu vyššího dobra
Problém není ani tak v jednotlivých opatřeních. Problém je v duchu, který je spojuje, v étosu sociálního inženýrství, které považuje občana za nesvéprávného tvora, který musí být veden, hlídán a vychováván. Který nesmí mít levný telefon, protože by si ho mohl rozbít. Který si nesmí nic koupit sám, protože by se mohl rozhodnout špatně.
Nejvíc na to doplatí ti, kteří nemají prostředky na to si koupit novou Teslu, panel s nulovou uhlíkovou stopou nebo značkové bio jídlo. Ti, kdo dnes obstojně žijí díky levné dopravě, dostupné elektronice nebo možnosti si něco udělat sám. Zítřek jim tyto možnosti vezme – ve jménu dobra, samozřejmě.
Pirátský návrh zní možná na první poslech ušlechtile – jako by šlo o nějakou spravedlivou refundaci. Ve skutečnosti to znamená, že vám stát peníze nejdřív sebere, a pak některým z vás milostivě něco vrátí – pokud se chováte podle jeho pravidel. Tento systém má jediný efekt: vytváří skupinu obyvatel, kteří jsou závislí na přídělu. Čím víc lidí žije z přerozdělování, tím snáze se ovládají.
V očích sociálních inženýrů je to ideál: donutí to lidi „chovat se správně“. Jenže je tím zároveň radikalizují, což je v současnosti, v evropské realitě roku 2025, mnohem nebezpečnější než 0,1 % světové produkce CO2. Během několika měsíců můžeme být svědky takových kotrmelců na politické mapě, že se nebudeme stačit divit. Část sociálních inženýrů se bude velmi divit, proč lidi volili extremisty, když oni chtěli jen dobro, a zbytek se bude radovat, že se konečně svrhává kapitalismus…
Je třeba to říci nahlas: ekologické regulace ničí dostupnost, rovnost a samostatnost. Dělají přesný opak toho, co slibují. A hrozí obrovským sociálním problémem.
Tento vývoj není nevyhnutelný. Ale jeho zastavení vyžaduje, abychom si přestali lhát do kapsy. Abychom odmítli ideologicky zaslepenou rétoriku, která svazuje selský rozum. Abychom si přiznali, že někdy je právě odpor k těmto „opatřením na podporu dobra“ skutečná služba veřejnosti.
Jenže bohužel, když vládní politici pár měsíců před volbami strkají před odpovědností za toto hlavu do písku, mlží a místo jasných odpovědí mají nabídku přerozdělování a „ale Babiš…!“, tak si sami kopou politický hrob. A na jejich plkání o tom, jak „občané bohužel uvěřili strašení opozice a laciným populistickým slibům“ si snad udělám kýbl popcornu.
