Článek
Premiér se vaří ve vlastní šťávě. Ekonomika krvácí. Země se třese. Společnost kvasí. Zima útočí. Léto ničí. Vláda plave. Všichni padají.
Každý den jedna frontová linie. Každý týden jedna propast. Každý měsíc nová výhybka dějin. Nic se neřeší. Všechno graduje. Naděje je křehká. Nálada houstne. Lidé tápou. Ulice dýchá novým ránem a titulek je Pegas, co tančí po sluncem zalitých střechách.
Řádky pod titulkem jsou infarkt, který klepnul bezbranného čtenáře. Chrám slov, vystavěný z ozvěn zbožných přání. A když se nic neděje, přijdou na řadu úsměvy, které zní jako siréna před evakuací.
Zprávy jsou tlaková níž s emočním jádrem. Co na tom, že neprší pravda, aspoň že mrholí podezření. A předpověď? Ta hlásí bouřku z mlhavých souvislostí!
Každodenní hrozba visí na lustru redakce a houpe se do rytmu klapotu klávesnic. Ticho s úsměvem žvýká banalitu řečí. Slovo si tu obléklo sepranou vestu frází a tváří se jako skutečnost.
Komentář je válka.
Rozhovor je souboj.
Analýza je rozklad.
Krize je lavina.
Premiér dnes balancuje na tenkém laně průzkumů veřejného mínění.
Titulky jsou vývěsní štíty na tržišti významu. Každé slovo křičí, aby přehlušilo duté dunění za ním. První řádek je háček v lesklém obalu, poslední jsou dvířka k prázdnotě. Mezi tím bloudí jazyk v převleku za proroka, co prodává počasí převzaté z pocitů. Stát dostává umělé dýchání, zatímco loď dějin tancuje valčík na nafukovacím molu. Smysl si mezitím zapsal docházku na druhou směnu.
Novinová metafora je barokní katedrála postavená z titulkového lepidla.
Novinová metafora je státní převrat provedený v přímém přenosu ze slovníku.
Novinová metafora je mramorová socha na podstavci z prázdných banalit, která ukazuje k vymetenému nebi.
Novinová metafora je lucerna, která svítí čtenáři na špatnou cestu.
Novinová metafora je vlažná voda v designové láhvi.
