Článek
Tuhle mě nadzvednul článek od @VacDol na SZ o tom, jak se ve Spolu probrali a podumali, co dělat, aby je zas volili ti, co je volili předtím, ale teď je volit nechtějí. Jestli dumají, tak jim rád pomůžu…
To, že Spolu (a s nimi i zbytek vládní koalice) výraznou část svých voličů zklamalo, se šušká už delší dobu. Šušká, protože říct něco takového nahlas mohlo často vést k tomu, že vás někdo označí za ruského zaprodance, Putinova slouhu a voliče naivního, až tupého. „Jen si jdi volit Babiše nebo Okamuru!“ zní často okolo, aniž by byl kdo ochoten naslouchat důvodům zklamání. Teď najednou zazněla podobná kacířská slova i ze samotné koalice Spolu. Má ale tohle prozření pár měsíců před volbami u zklamaného voliče šanci? Nevím, jak to mají ostatní zklamaní voliči Spolu, ale vím, jak to mám já. Jsem totiž jedním z nich, a předpokládám, že podobně to budou mít i další.
Na úplný začátek je nutné předeslat: Nemůže za to výhradně (ani převážně) hybridní válka, ruská propaganda a opoziční kampaň, jak často zaznívá. To je jen laciná výmluva, která zakrývá skutečnost: spoustu jste toho podělali a nás neznechutilo ani tak to, že jste něco podělali, ale že jste se u toho tvářili, jak vy jste to udělali dobře a my jsme ti blbí, co to nepochopili a podlehli laciným řečem opozice… Sorry, já nevím, co říká opozice, mám ji komplet zablokovanou a reálně netuším, co říká Babiš, protože mě nezajímá. Zajímá mě, co dělají ti, které jsem volil! Dosluhující vláda nebyla vyloženě tragédie, ale výkon je hodně tristní. Ze slibů, se kterými nastupovali koaliční politici do Sněmovny a do vlády, se spousta věcí nejen nepovedla, ale ani se k výsledku nepřiblížili! U některých kroků a projevů jsem, jako pravicový volič, zvedal obočí tak, že jsem si ho div nevykloubil. Po pravdě řečeno teď ani nerozliším, která koaliční strana navrhla jaký bizár, přišlo mi, že podpora byla stejně, jak se říká, „napříč“, takže jsem možná ke Spolu nespravedlivý, ale i kdyby v něčem byli nevinně, tak rozhoduje celkový dojem, a ten je zkrátka nedobrý.
Objektivně vzato měla koalice opravdu nezáviděníhodnou pozici: začala desítky let nevídaná válka v bezprostřední blízkosti, přinesla s sebou spoustu problémů a nejistot, a tehdy to koalice, Petr Fiala osobně, ale i další čelní představitelé, zvládli se ctí. Ne možná ideálně, ale se ctí. Jenže člověku je bližší košile, než kabát, a to, že se představitelé zachovali navenek tak, jak si představuju, mi nevymaže negativní dojem z toho, co následující roky dělali uvnitř. Globální politická orientace byla v pořádku; lokální politika míň. Můžu to brát jedno po druhém, ale je to asi zbytečné. Na jeden každý slib, co nějak zvládli, připadá několik bizarností, kdy nevíte, jestli máme vládu pravicovou, nebo levicově-progresivistickou, nebo v některých momentech zas až bigotně konzervativní (ano, KDU, dívám se vaším směrem!) Když se díváte do programu Volby 2021, vidíte rozumnou pravicovou politiku, která ovšem jaksi neráčila z letáků vejít v praxi. Snad jediný slib, který Spolu zvládlo splnit, je ten, že - ale k tomu se ještě vrátím!
Pro pravicové uskupení je vždy zásadně dobrá zpráva, že pravicový volič neskočí na populistická hesla a nenechá se opít koblihou. Bohužel pro tuto vládu je špatná zpráva to, že pravicový volič se rozhoduje podle odvedené práce a výkonu, a tady je to, řečeno s legendární věštkyní, „velký špatný“. Člověk, který nežije politikou denně a vnímá ji jen jako hlas, který občas zazní zřetelněji v denním šumu, slyšel od představitelů největší vládní koalice místo jasného zdůvodnění nebo jasné omluvy (bez “ale…”) jen nic neříkající fráze a výmluvy na to, jak to jiní pokazili a jak to mají těžké.
To jsou přesně ty věty, které mě, zklamaného voliče, dokážou nadzdvihnout nejvíc. Naprostá většina lidí v téhle zemi to má (nějakým způsobem) těžké, krucinál, ale snaží se dělat, co je v jejich silách. Nebude mi vadit, že něco nezvládnete, nevyřešíte, neprosadíte, ale zatraceně mi vadí nejapné výmluvy a kňourání, že „to máte těžké“! A když si k tomu přičtu sektářský fanatismus některých hurádemokratů, z jejichž úst zaznívaly na jakoukoli kritiku práce koalice nehorázné perly (v jedné diskusi jsem viděl i obrat „ztratil jsi víru v Petra Fialu“) a každý, kdo nebyl vždy a za všech okolností nadšený, byl pro ně hned proruský protisystémový nedemokratický rozvraceč, tak se nikomu nedivím, že je z komunikačního výkonu Spolu (a koalice vůbec) znechucený.
Jenže jak tak čtu odkazovaný článek, tak si říkám: Nic nepochopili! Nic! Myslí si, že jsme naštvaní na politiku proto, že posloucháme opozici, ale tak to není: jsme naštvaní na ně za suboptimální výkon a za neschopnost se k němu jasně postavit!
Je fajn číst najednou o tom, že je na místě pokora a přijetí odpovědnosti, ale pokud zároveň zaznívají věty jako „nebudeme lakovat věci na růžovo, jako opozice lakuje vše na černo“ (Stanjura) nebo „nejistoty využívají politické síly, které vykreslují Česko zcela účelově jako spálenou zemi“ (Pekarová Adamová), tak té pokoře nevěřím ani trochu. Když si přidám i čerstvý rozhovor s Kupkou („pravicovost už není žádoucí…“), tak jen krčím rameny.
Milé Spolu, pokud chcete oslovit mě, a se mnou další zklamané voliče, tak si zapište následující pravidla.
JAK ZÍSKAT ZPÁTKY ZKLAMANÉ VOLIČE?
Zaprvé: Nefňukejte, že to máte těžké. Každý to má těžké, nezájem… Deklarujete se jako pravicoví, tak se k tomu postavte pravicově: Pracujte!
Zadruhé: Neblábolte o tom, že nebýt vás, bylo by to horší. To je jako uklidňovat pacienta s dvojitou zlomeninou levé nohy, že není tak zle, protože si mohl zlomit i pravou.
Zatřetí: Zrušte orwellovské úlety, jako je eTurista, a sekejte aparát. Víte, že to jde, jen musíte mít odvahu a koule.
Začtvrté: Za průšvihy přijměte odpovědnost. Bez „ale…“ Bez vytáček. A i když za ně tak úplně nemůžete: měli jste premiéra, měli jste silné ministry, a takové zpackané DSŘ, to je jednoznačně průšvih. Neřídili jste ho vy, ale vedli jste vládu, proboha, tak je to i váš průšvih!
Za páté: Přestaňte se tvářit, že všechno děláte nejlíp. Ano, to je ta pokora. Klidně řekněte, co se vám dle vašeho mínění povedlo, ale posoudíme to my, prostí občané, zaměstnanci, živnostníci, pravicoví voliči…
Za šesté: Přestaňte u každé kraviny odkazovat na opozici! My vidíme, co je opozice zač, ale chceme vědět, co nám nabízíte vy, ne co opozice chce dělat špatně!
Za sedmé: Kdo v kampani řekne „Ale Babiš…!“, tak prohrál! Babiš je mi ukradený. Kdo je Babiš? Neznám toho pána! (Možná to vypadá, že opakuju předchozí bod, ale je to tak důležité, že jsem považoval za nezbytné to uvést dvakrát.)
Pokud se tím nebudete řídit, tak jste nic nepochopili, Pámbu s vámi (vlastně i s námi všemi), není vám pomoci a ztrácíte jakékoli právo se pohoršovat nad tím, že je někdo vaším výkonem zklamaný a už vás nechce volit!
No a to nejdůležitější na závěr: jediný slib, o kterém si ve Spolu myslíte, že jste ho splnili, totiž že „zabráníte návratu Babiše k moci“, ve skutečnosti vyhodnotíme až po volbách. Až po nich se ukáže, jestli jste „zabránili návratu“, nebo jestli jste mu naopak umetli cestičku k velkolepému návratu po čtyřech letech do Strakovy akademie.
