Článek
Utajený muničák hluboko v lesích
Abychom pochopili, proč tyto chodby vznikly zrovna zde, musíme se vrátit do třicátých let minulého století. Československá armáda tehdy hledala bezpečné místo hluboko ve vnitrozemí, kam by mohla skrýt klíčové zásoby střeliva. V letech 1932 až 1937 tak u Bílku vyrostl obří, přísně střežený muniční sklad o rozloze zhruba tří čtverečních kilometrů.
Když na jaře roku 1938 udeřila předmobilizační krize a hrozba ze strany hitlerovského Německa se stala hmatatelnou, sklady se bleskově naplnily municí. Armáda si dobře uvědomovala, že takto strategický bod bude primárním cílem pro německé letectvo. Pro ubytovanou posádku a civilní zaměstnance proto začali dělníci narychlo hloubit a betonovat síť úkrytů, které měly posloužit jako spolehlivý štít před šrapnely a případnou tlakovou vlnou.
Zelená kamufláž. Pohled z lesního porostu na to, jak betonové objekty po desetiletích splývají s Vysočinou.
Dlouho ale našim vojákům nesloužily. Po březnové okupaci v roce 1939 celý areál i s podzemím převzal německý Wehrmacht. Němci strategický význam místa ještě umocnili, když k areálu vybudovali železniční vlečku z Chotěboře a zřídili novou vlakovou zastávku. Kryty pak po celou válku udržovaly jejich strážní jednotky.
Šedesát metrů temnoty a betonové zatáčky
Z původních šesti vybudovaných objektů se zub času nejméně podepsal na krytu s označením jedna. Nachází se hned na kraji lesa a je kompletně průchozí. Konstrukčně jde o šedesát metrů dlouhý betonový tubus, který se uvnitř třikrát ostře láme v pravém úhlu. Nebyl to rozmar stavitelů, ale čistá fyzika - pokud by letecká puma explodovala těsně u vchodu, ničivá tlaková vlna a střepiny se o betonové rohy roztříštily a nezasáhly lidi uvnitř.
Podzemní labyrint. Autentický pohled do šedesátimetrové, třikrát lomené chodby nejzachovalejšího krytu.
Z obou stran kryt chrání předsunuté betonové stěny, které fungovaly jako dodatečné štíty. Uvnitř chodeb, kde se dospělý člověk díky dvoumetrové výšce stropu pohodlně postaví, jsou dodnes vidět zbytky kovových zárubní a svislé větrací šachty vedoucí na povrch.
Návrat armády a chrudimští výsadkáři
Po odchodu německé posádky v květnu 1945, který v okolí provázely krvavé střety s partyzány, areál dál využívala československá a později česká armáda. Ta sklady definitivně opustila v roce 2005 a zdálo se, že místo pohltí příroda a vandalové.
Odkrytá struktura. Pohled na poškozenou část betonového skeletu.
Historie se ale po letech vrátila na začátek. Před časem získalo strategický prostor zpět Ministerstvo obrany a z Bílku se stal taktický výcvikový areál. Staré betonové kryty tak z lesního podrostu tiše sledují novou generaci vojáků - konkrétně příslušníky elitního 43. výsadkového pluku z Chrudimi, kteří v těchto místech pravidelně cvičí.
Kde kryty přesně leží? Přesná lokalizace objektů na Mapy.cz
