Článek
Premiér, který má vlastní kliniky. Opravdu v tom nikdo nevidí problém?
Představte si, že vlastníte firmu, která vydělává na službách placených také z veřejného zdravotního pojištění. A zároveň stojíte v čele vlády, která ovlivňuje pravidla fungování celého zdravotnického systému.
Připadá vám taková kombinace v pořádku?
Mně tedy ne. A je mi úplně jedno, jestli se dotyčný politik jmenuje Andrej Babiš, Petr Fiala nebo jakkoliv jinak.
Když jsem narazil na nedávnou reportáž České televize o zdravotnickém podnikání premiéra Andreje Babiše, překvapilo mě především to, jak rozsáhlý byznys stále spoluvlastní.
A ještě víc mě zarazilo, že se o tak zásadní věci podle mého názoru nevede mnohem hlasitější veřejná debata.
Miliardový byznys, který nezmizel ve svěřenském fondu
Andrej Babiš po návratu do premiérského křesla převedl část svého podnikání do svěřenského fondu. Jenže zdravotnického byznysu se tento krok netýkal.
Jak upozornili Reportéři České televize v článku o Babišově zdravotnickém podnikání, premiér nadále spolu se zahraničními partnery vlastní skupinu FutureLife.
Nejde přitom o několik malých ordinací.
Skupina provozuje více než šedesát klinik v patnácti evropských zemích. Podniká v oblasti umělého oplodnění, ortopedie, chirurgie, gynekologie, onkologie nebo laboratorní diagnostiky.
Podle údajů citovaných Českou televizí dosahovaly její tržby za rok 2024 přibližně 7,3 miliardy korun.
Znovu připomínám, že jde o tržby celé skupiny, nikoliv o osobní zisk Andreje Babiše.
Ale i tak je to obrovský byznys.
A teď si položme jednoduchou otázku. Opravdu nám nevadí, že člověk stojící v čele vlády má současně podnikatelský zájem v odvětví, jehož pravidla stát spoluvytváří?
My platíme zdravotní pojištění. Kdo rozhoduje, kam peníze potečou?
Každý měsíc odvádíme peníze na zdravotní pojištění. Zaměstnanci, zaměstnavatelé i živnostníci. Pro většinu lidí je to samozřejmá součást života.
Jenže za těmito odvody se skrývá systém, ve kterém se každoročně rozdělují stovky miliard korun.
A právě zde začíná podle mě skutečný problém.
Stát prostřednictvím zákonů, ministerstva zdravotnictví a dalších institucí nastavuje podmínky, podle kterých zdravotní pojišťovny hradí jednotlivé výkony.
Některá rozhodnutí mohou být pro soukromé kliniky ekonomicky velmi významná.
V televizní reportáži Ve jménu zdraví, odvysílané v pořadu Reportéři ČT, se novináři zabývali právě propojením Babišova podnikání a možného střetu zájmů ve zdravotnictví.
Reportáž se věnovala mimo jiné změnám úhrad za umělé oplodnění pro rok 2027. Podle odborníka Jakuba Hlávky má dojít k navýšení celkové úhrady přibližně o čtyři až pět tisíc korun na jeden cyklus.
To samozřejmě neznamená, že změna vznikla kvůli Babišovi nebo že je špatná. Vyšší úhrady mohou pomoci pacientkám a zlepšit dostupnost péče.
Znamená to ale, že rozhodnutí státu mohou mít finanční dopad i na firmy, které premiér spoluvlastní.
A právě proto bych očekával mimořádně důslednou kontrolu.
Kdyby tohle dělal jiný politik, reagovali bychom stejně?
Tohle je otázka, kterou bych chtěl položit především voličům napříč politickým spektrem.
Kdyby měl podobně rozsáhlé podnikání ve zdravotnictví jiný premiér, vadilo by nám to?
Nebo by záleželo hlavně na tom, koho jsme volili?
Mám totiž pocit, že jsme si v české politice zvykli posuzovat stejné věci úplně jiným metrem.
Když se problém týká politika, kterého nemáme rádi, okamžitě požadujeme vysvětlení. Když jde o našeho favorita, hledáme důvody, proč vlastně o nic nejde.
Jenže střet zájmů by neměl být otázkou sympatií.
Neměli bychom potřebovat důkaz trestného činu, abychom se začali ptát, zda je určité propojení politiky a podnikání vhodné.
Zároveň je ale důležité rozlišovat mezi možným střetem zájmů a skutečně prokázaným zneužitím pravomoci. To druhé samotná reportáž nedokazuje.
Ministr tvrdí, že problém neexistuje. Mně to jako vysvětlení nestačí
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v reportáži odmítl, že by premiér rozhodoval o úhradách zdravotní péče.
Podle něj mají tato rozhodnutí jasně stanovené postupy a vznikají při jednání poskytovatelů zdravotních služeb a zdravotních pojišťoven.
To je důležitý argument, který nelze jen tak přejít.
Jenže ani existence pravidel sama o sobě podle mě automaticky neodstraňuje všechny pochybnosti.
Premiér nemusí osobně podepisovat konkrétní úhradovou vyhlášku, aby měl politický vliv na směřování vlády.
Neříkám tím, že Andrej Babiš tento vliv zneužil. Pro takové tvrzení bych potřeboval konkrétní důkazy.
Tvrdím ale, že v takto citlivé situaci nestačí veřejnosti jednoduše oznámit, že žádný problém není.
Rád bych viděl jasně popsaná pravidla, která zaručí, že se premiér nebude podílet na rozhodnutích, při nichž by mohl vzniknout konflikt mezi jeho veřejnou funkcí a soukromým podnikáním.
Soukromé kliniky nejsou problém. Problém je možná dvojí role
Aby bylo jasno, nemám nic proti soukromému zdravotnictví.
Pokud soukromá klinika poskytuje kvalitní péči, zkracuje čekací doby a pomáhá pacientům, nevidím důvod ji automaticky odsuzovat.
Stejně tak nikomu nevyčítám, že vybudoval úspěšnou firmu.
Úspěšné podnikání přece samo o sobě není nic špatného.
Jenže být podnikatelem a být premiérem jsou dvě naprosto odlišné role.
Podnikatel má legitimní zájem na prosperitě své firmy. Premiér má povinnost hájit veřejný zájem.
Co se ale stane ve chvíli, kdy se tyto dva zájmy mohou dostat do konfliktu?
Podle mého názoru by měl politik v takové situaci udělat maximum pro to, aby jakékoliv pochybnosti odstranil.
Ne proto, že ho někdo automaticky podezírá z nepoctivosti. Ale proto, že důvěra veřejnosti je pro výkon tak vysoké funkce zásadní.
Největší problém možná není Babiš. Ale to, co jsme ochotni tolerovat
Čím déle nad celou kauzou přemýšlím, tím více docházím k závěru, že nejde jen o jednoho politika.
Jde o to, jaké standardy vlastně od lidí ve veřejných funkcích požadujeme.
Budeme tolerovat propojení velkého podnikání a politické moci, pokud nám dotyčný politik vyhovuje?
Nebo dokážeme říct, že určitá pravidla mají platit pro všechny bez rozdílu?
Andrej Babiš má samozřejmě právo své podnikání obhajovat. Stejně tak mají jeho voliči právo považovat celou záležitost za zbytečně nafouknutou.
Já ale zastávám jiný názor.
Člověk, který stojí v čele vlády, by neměl ponechávat veřejnost v pochybnostech, zda jeho politická rozhodnutí mohou ovlivňovat hodnotu jeho vlastního podnikání.
A pokud takové pochybnosti existují, měly by se řešit otevřeně, srozumitelně a bez ohledu na stranickou příslušnost.
Protože zdravotnictví není obyčejný byznys. Jde o naše zdraví a o peníze, které do systému povinně odvádíme.
A teď mě skutečně zajímá váš názor
Možná se mnou nebudete souhlasit. Možná si myslíte, že úspěšný podnikatel má naopak nejlepší předpoklady k tomu, aby dobře řídil stát.
A možná jste přesvědčeni, že politik by se měl svého podnikání po nástupu do nejvyšší funkce úplně vzdát.
Oba postoje stojí za diskusi.
Připadá vám v pořádku, aby premiér spoluvlastnil zdravotnické firmy, zatímco jeho vláda ovlivňuje pravidla celého zdravotnictví?






