Článek
Když dnes vidím rodiče, jak přes telefon kontrolují, jestli jejich dítě dorazilo ze školy, často si vzpomenu na vlastní prázdniny. Ne že by naše dětství bylo lepší. Bylo prostě jiné. A některé věci, které tehdy byly úplně normální, by dnes řadu rodičů asi pořádně znervóznily.
Ráno jsme se nasnídali, vzali kolo nebo míč a vyrazili ven. Hlavní pokyn zněl většinou jednoduše: „V šest doma.“ Kam půjdeme, často nevěděli rodiče ani my. Plán se vymýšlel až venku podle toho, kdo zrovna dorazil. Chvíli fotbal, potom kola, koupaliště, les nebo stavění bunkru, o kterém jsme byli přesvědčeni, že ho nikdo nikdy neobjeví.
Mobil samozřejmě nikdo neměl. Když nás máma potřebovala, zavolala z okna, zeptala se sousedky nebo jednoduše počkala, až dostaneme hlad. To fungovalo většinou nejlépe. Domů jsme během dne zaběhli pro chleba, pití nebo pár korun na nanuk a zase zmizeli.
Odřené koleno nebylo žádné drama. Opláchnout, náplast a pokračovalo se. Horší bylo přijít pozdě. Když bylo řečeno v šest, v 18:05 už člověk zrychloval krok a v 18:15 cestou domů vymýšlel důvěryhodnou výmluvu. „Zapomněli jsme na čas“ byla sice většinou pravda, ale rodiče ji příliš neoceňovali.
Také návštěvy kamarádů fungovaly jednoduše. Žádné zprávy ani domlouvání přes rodiče. Člověk přišel, zazvonil a zjistil, jestli je kamarád doma. Když nebyl, šlo se za někým jiným. A pokud jsme něco provedli, rychle jsme zjistili, že absence mobilních telefonů ještě neznamená absenci informační sítě. Sousedky byly někdy rychlejší než dnešní internet.
Samozřejmě nemá cenu tehdejší dobu idealizovat. Občas jsme se ztratili, spadli z kola nebo udělali něco, co nebyl nejlepší nápad. Dnes mají rodiče možnost dětem zavolat nebo zjistit, kde jsou, a kdyby tuto možnost měli naši rodiče, nejspíš by ji také využívali.
Přesto jsme tehdy dostávali docela velký kus samostatnosti, aniž by o tom někdo dlouze přemýšlel. Museli jsme si hlídat čas, najít cestu domů, vyřešit hádku s kamarádem a hlavně si sami vymyslet, co budeme celý den dělat.
Stačilo kolo, míč, pár kamarádů a několik hodin volna. A věta, která tehdy o prázdninách zaznívala skoro každý den:
„Jdu ven. V šest jsem doma.“
