Článek
Rok 2013 byl rokem zlomu, kdy se prakticky všechny smysluplné reformy zastavily. Zatímco ještě v roce 2013 nás žebříček Doing business sestavovaný Světovou bankou hodnotil v oblasti získání stavebního povolení jako 74. nejlepší zemi na světě a proces jeho získání trval 120 dní, v roce 2020 jsme byli až 157. nejlepší zemí na světě a proces jeho získání trval 246 dní.
Toto je velice konkrétní a hmatatelný výsledek nečinnosti populistických vlád a zejména hnutí ANO, které mělo ve své moci MMR po dobu 8 let. V prvním období ho řídila Karla Šlechtová, ve druhém Klára Dostálová. Nejen, že jsme se nezlepšili, ale zbytek světa se vpřed posunout dokázal.
Bohužel to má hluboké konsekvence do výkonu české ekonomiky a její konkurenceschopnosti. Podnikatelé musí být schopni využívat příležitosti. Pokud však nemají kde podnik provozovat, je problém výrobu rozšířit a trvá to tak dlouho, že příležitost mezitím ztratila na atraktivitě, HDP prostě nebude.
HDP, který nikdy nebyl, je skrytý a zákeřný. Můžeme mít pocit, že je-li jeho růst kladný, je to dobré. Už nás méně trápí, že ten růst mohl a měl být dvojnásobný.
V důsledku mizerných povolovacích procesů je v Praze úspěch postavit bytový dům po deseti letech papírování, což samozřejmě výstavbu prodražuje. Vysoké náklady výstavby a výrazný převis poptávky nad nabídkou zhoršuje dostupnost bydlení.
Na zajištění bytových potřeb tak česká populace vydává více svých příjmů i úvěrové kapacity. Hierarchie potřeb není uspokojena a nedostává se financí k plnění svých snů skrze podnikání. Kolik lidí vlastně dává přednost mzdě a jistotě, jen aby zvládli hypotéky? Nejsme i proto pořád tou montovnou?
Investice těžko přitáhneme bez problematických investičních pobídek, pokud nemáme připraveny žádné průmyslové zóny, kam by mohly strategické investice přijít samy. Opět důsledek příšerného stavebního řízení a územního plánování.
Smutným úkolem této vlády je resuscitovat reformy, které se nacházejí od roku 2013 ve stavu klinické smrti. Pro veřejnou sféru pracuje i ve srovnání s rokem 2017 o 60 tisíc lidí více, ale na kvalitě veřejných služeb to není vidět.
Jedním z důvodů, proč se do něčeho takového jako digitalizace, automatizace a zvyšování produktivity veřejného sektoru odmítají pouštět populistické vlády, je tuhý odpor tělesa, které má být reformováno. Proto je během těchto procesů třeba pohlížet na stížnosti a varování úředníků s určitou rezervou.
Kdo zažil implementaci nového softwaru v jakékoliv větší firmě, chápe, že implementace není jednodenní záležitost. Zavádění digitalizace stavebního a územního řízení nabralo pořádný skluz proti harmonogramu a výsledek je polovičatě fungující řešení. Přesto rozhodnutí nedělat žádné odklady je jednoznačně správné. Chyby se zkrátka opraví, systém odladí a jeho výsledek bude zkrácení doby stavebního řízení i větší komfort zúčastněných.
Možná se nevyhneme přechodným potížím, ale jejich náklady jsou podstatně nižší než následky nicnedělání a odkladů. Ivan Bartoš má bezpochyby kladné body za odvahu k posunu, na který tu dříve chyběla vůle i schopnosti.
Že to není ideální, vidíme. Je v pořádku, pokud si za zavřenými dveřmi pana Bartoše koaliční partneři trochu podusí ve vlastní šťávě. Poněkud méně mám pochopení pro veřejné výpady, a to včetně mé domovské TOP 09.
Digitalizace stavebního řízení je jednou z klíčových reforem této vlády jako celku. Za pár let si nikdo nebude pamatovat, z které strany byl ten ministr pro místní rozvoj, natož, jak se jmenoval. Nedává pražádný smysl pálit do vlastních řad.
Naopak by bylo na místě, aby za novelou stavebního zákona a procesem digitalizace jasně stál premiér a rázně hájil svého ministra před opozičními skřeky. Jedná se totiž o věc, která měla být hotova už před deseti lety. Zaostalost naší země v této oblasti se všemi důsledky jde právě za hnutím ANO.
Pro Ivana Bartoše ani Piráty není dobrou vizitkou, že jejich resort provází při digitalizaci nejzávažnější problémy. S masivní digitalizací se ve svých neméně komplikovaných resortech potýkají i ministři Jurečka nebo Válek, aniž by přitom čelili kritickým potížím s chodem svých úřadů.
Ruku na srdce, Bartošovi mezi koaličními partnery nepomáhá nepříliš stará kampaň „Pusťte nás na ně!“, jejíž dozvuky spočívají v tom, že někteří dotčení straníci v rámci koalice nejen Bartošovi ochotně namydlí schody, ale rovnou mu na těch schodech uštědří pořádný kopanec do zadnice.
Ve finále je to ovšem dětinské. Digitalizace stavebního řízení musí mít dobrý výsledek a tento výsledek náleží celé vládě, nikoliv jednomu ministrovi.
---------------------
Zdroje:
