Článek
Nedá se přitom říci, že by řešení v podobě dvou států nemělo podporu mezinárodního společenství, a dokonce i Izraele. Problém je v tom, jak velký by měl Palestinský stát být. V roce 1947 bylo rozdělení bývalého Britského mandátu Palestina na dva státy odhlasováno v OSN, nicméně Liga arabských států se postavila na odpor a na nově vzniklý stát Izrael zaútočila.
Izrael se nejen ubránil, ale v rámci vojenských operací zabral významnou část palestinských území. Nemuselo k tomu dojít, pokud by Arabové dohodnuté řešení respektovali. Nicméně pokusy o zničení Izraele pokračovaly až do posledního velkého střetu – Jomkipurské války.
Výsledkem konfliktu byla kontrola Izraele nad veškerými palestinskými územími. Zatímco vůle arabských států proti Izraeli bojovat se vytratila, palestinská území se pokouší o samosprávu, která zjevně nefunguje.
Mezinárodní situace se proměnila a po konci studené války navazují arabské země s Izraelem čím dál pragmatičtější i přátelštější vztahy. Bohužel většina Palestinců dnes odmítá soužití s Izraelem, 85 % dokonce podpořilo onen krvavý masakr ze 7. října. Paradoxně před útokem se pro mírové soužití s Izraelem vyslovily v jiném průzkumu tři čtvrtiny dotázaných.
Lze mít o relevanci takových průzkumů pochybnosti, ale není vyloučené, že oba jsou pravdivé a že Hamásu se zkrátka jen podařilo rozdmýchat mezi běžnou populací nenávist.
Hospodářská situace na palestinských územích a zejména v pásmu Gazy není dobrá. Podle dat Mezinárodního měnového fondu se HDP na Západním břehu od roku 1994 zečtyřnásobil, v Gaze za stejné období vzrostl zhruba jen o 30%. Při přepočtu na obyvatele Západní břeh zvýšil svůj výkon na 1,8 násobek, zatímco Gaza se propadla na poloviční hodnotu. Nelze si nepovšimnout rozevřených nůžek od roku 2006, kdy se moci v Gaze chopil Hamás v posledních volbách, které se tam odehrály.
Prachmizerná hospodářská situace zvyšuje náchylnost obyvatelstva k radikalizaci. Dokud bude nejlepší prací v Gaze voják Hamásu, není naděje na trvalý mír.
Dnes si nedělejme iluze o tom, že lze Hamás nahradit jinými Palestinci. Hamás neváhal svoji politickou konkurenci integrovat nebo zlikvidovat, v Gaze v podstatě platí jen zákon síly. A tu pevně drží Hamás i prostřednictvím distribuce humanitární pomoci, na kterou je nyní odkázána drtivá většina tamních obyvatel. Gaza se pod vládou Hamásu proměnila v jedno obrovské ghetto, ve kterém není naděje na slušný život.
Za těchto okolností není možné, aby byla Gaza spravována Palestinci. Bylo by jen otázkou času, kdy přijde další útok. Správa ze strany Izraele je také problematická. V minulosti pásmo Gazy spravoval i Egypt, ale ten se do takové role nehrne. Kdo by stál o odpovědnost za dva miliony chudých a zoufalých obyvatel, kterým vládnou teroristé.
V Gaze vládne ten, kdo rozděluje humanitární pomoc. Možná by bylo dobré, aby tam začal vládnout ten, kdo onu humanitární pomoc platí. A to není nikdo jiný než EU. EU a její členské státy posílají na podporu Palestiny od roku 2008 v průměru 1,24 miliard EUR ročně, jejichž využití je eufemisticky řečeno mimo naši kontrolu.
Přitom rozsah pomoci vzhledem k velikosti palestinského HDP je astronomický, pokud si to chceme představit v měřítku české ekonomiky, je to jako, kdyby nám proudilo ročně celých 500 miliard korun, zhruba celý objem našich důchodů. Palestina by tak měla být velmi prosperujícím a rychle se rozvíjejícím územím, ale není.
Nedává žádný smysl, aby EU a její členské státy nadále posílaly peníze někam, kde je výsledkem šíření chudoby, ideologie nenávisti a upevnění moci teroristického hnutí. Hnutí, které vykope ze země vodovodní trubky, aby z nich vyrábělo rakety.
Ze všech špatných řešení dává smysl, aby EU převzala správu nad Gazou. Vyžaduje to vyslání vojáků včetně protiteroristických jednotek i civilní misi, která se postará o rekonstrukci tohoto zničeného a zuboženého místa. Pomoc musí být distribuována skrze tuto správu a tato správa musí řídit minimálně zpočátku veškerý institucionální chod. Je třeba mít kontrolu nad každým utraceným eurem evropského daňového poplatníka.
Má-li být ta mise úspěšná, přiznejme si rovnou, že je minimálně na dvě desítky let, během kterých budou eliminována teroristická hnutí, zajištěna bezpečnost, vybodována infrastruktura a obnoveny toky zboží a služeb. Během kterých bude vybudována struktura institucí, které ve vhodném čase postupně budou přebírat opět Palestinci, nejlépe ti z nové generace, která už bude znát něco jiného než válku a chudobu.
Někomu by se mohlo zdát, že snad tímto řešením upírám Palestincům právo na vlastní stát a vlastní volbu. Máte nějaké lepší řešení? Palestinci si zkouší vládnout přes 60 let a výsledek vidíme. Tudy cesta nevede a už vůbec ne za peníze evropských daňových poplatníků. Točíme se v kruhu a něco změnit musíme. Výsledkem té astronomické pomoci Palestincům musí být něco lepšího než chudé krvelačné ghetto.
Slouží nám ke cti, že nechceme nechat umírat lidi hlady, ale je nejvyšší čas věnovat se příčinám a nejen následkům. Je čas, aby EU převzala pásmo Gazy pod svoji správu. Toto řešení mohou přijmout jak Palestinci, tak Izrael, věřím, že bude akceptovatelné i pro arabské země. Něco nás to bude i stát, ale na rozdíl od předchozích utopených miliard eur alespoň získáme protihodnotu.
-----------------
Zdroje:
