Článek
Ve válce již jsme. Rusko proti nám podniká špionážní a sabotážní operace velkého rozsahu. Ať by na Ukrajině dosáhlo čehokoliv, nezastavilo se. Dokud je Putinův režim u moci, žádný mír nás nečeká. Naopak pravděpodobnost globálního konfliktu neustále roste.
Asertivní Čína vidí v ruském přístupu k řešení sporu silou inspiraci svých vlastních potenciálních konfliktů. Slabá reakce západních zemí ji přesvědčuje v tom, že pokud se nechají zaměstnat konfliktem s Ruskem, bude mít volné ruce k vlastním vojenským operacím. Sebevědomí narůstá i dalším státním i nestátním aktérům, jejichž inklinaci k násilí brzdily obavy z reakce západních států. Donald Trump je však svojí politikou přesvědčuje, že mají volné pole působnosti.
Dokud Putin válčí a alespoň zdánlivě vítězí, je jeho moc neotřesitelná. To je ostatně i důvod, proč válku nemůže zastavit. Dokonce i kdyby sám chtěl, potřeba udržet moc ho bude tlačit k další agresi. Jeho vláda nad Ruskem se neopírá o lid, ten je nedůležitý. Může umírat po statisících a třeba i trpět hlady, ale na Putinovu sílu nemá žádný vliv. Moc v Rusku je dána zájmy oligarchie a dnes je tím nejsilnějším pilířem ta část, která ovládá podniky spojené s válečnou mašinérií.
Pokud by Putin chtěl skutečně mír, znamenalo by to velké změny ve finančních tocích, přerozdělování moci a tím pádem i nestabilitu, která by ho mohla ve finále o moc připravit. Proto je naprosto irelevantní, co si Donald Trump myslí, že dohodne na Aljašce. Putin musí válčit dál, i kdyby od Trumpa dostal Ukrajinu i s Aljaškou.
Jestli naoko přistoupí na nějakou formu příměří, bude to jen nádech před další vlnou agrese. Kvůli situaci na bojišti ale věří, že nic takového dělat nemusí. On, celá ruská oligarchie i běžná ruská populace přes tři roky masírovaná propagandou věří ve vítězství.
Ruská diplomatická škola učí žádat maximum, neustupovat a čekat, že některý z protivníků nakonec povolí. Západní lídři přicházejí a odcházejí, zatímco Putin je věčný. Donald Trump dokázal za půl roku podkopat sílu NATO, polít Putinův režim živou vodou a obnovit jeho víru ve vítězství.
Ruská ekonomika je pod tlakem, ale klíčové produkce stále běží. Obyvatelstvo bude živořit, ale na něm nezáleží. Válka se nerozhoduje na Aljašce, ale na frontě. S vědomím toho, že státy EU jsou dalšími na řadě, se musíme konečně probudit. Místo telefonátů s Putinem musíme koordinovat spolu navzájem, jak Rusko porazíme.
Nejefektivnější a nejlevnější porážkou Ruska je masivní podpora Ukrajiny. Potřebuje vyrábět a nakupovat mnohem větší objemy zbraní a munice, aby její jednotky na frontě nemusely dělat kompromisy a dokázaly eliminovat ruská vojska rychleji, než je stačí ruská armáda dovážet k frontové linii. Potřebuje více dalekonosných zbraní k eliminaci týlových cílů. Velitelství, skladů, dopravní infrastruktury, po které se Rusové přesouvají. Potřebuje zasahovat ve větším rozsahu i cíle hluboko v Rusku, které oslabí ruskou válečnou mašinerii.
Obětovat část našich zdrojů za ukrajinské vítězství bolí mnohem méně než obětovat naše životy v přímé válce. Jediný způsob, jak Rusko porazit, je úplně zlomit jeho víru ve vítězství. Čím více explozí na vlastním území Rusové uvidí, čím více pytlů s mrtvolami se bude vracet z fronty, tím více začne běžný Rus vnímat rozdíl mezi propagandou a realitou války. Pokud se v ruské populaci šíří vidina brzkého vítězného konce války, nemá ruská armáda o rekruty nouzi. Pokud však bude převažujícím pocitem jistota návratu v igelitovém pytli, klíčový válečný zdroj se začne rychle tenčit. Rusů je mnoho, ale ne nekonečno.
Základní podmínkou proto, aby chtěli Rusové válku ukončit, je absolutní ztráta víry, že v ní mohou vyhrát nebo cokoliv získat. Teprve ta beznaděj kombinovaná s vysokými materiálními a lidskými ztrátami dokáže přesvědčit mocenské kruhy, že tohle není cesta.
Ani v tomto scénáři si Putin moc neudrží. Přesněji v žádném, který nezahrnuje pokračující válku. Bez války je Putin mrtvý muž, proto nedává smysl jednat s ním o míru. Soucit s jeho osudem ode mne nečekejte.
