Článek
Některé věci je těžké vydýchat, zejména změna sazeb DPH se sníženou sazbou 12 %, která nejen rozpočtu nepomáhá, ale dokonce škodí. Proč jsme nesjednotili nižší sazby na 14 % a nepřipravili tak lépe půdu pro budoucí sjednocení do sazby jediné? Nulová DPH na knihy, kterou prosadila jako moje vlastní strana, u mě také nějaké velké nadšení nebudí. V době, kdy máme dostupné veškeré informace na síti, opravdu nemůžeme tvrdit, že nedostatek vzdělanosti mezi lidmi je důsledkem špatného přístupu k informacím.
Zavedení nemocenského pojištění se sazbou 0,6 %, údajně aby se znovu nemusela zavádět karenční doba, mě také docela překvapilo. Jsem přesvědčený, že neplacené první tři dny nemoci jsou tou lepší variantou. Kdyby měl každý svobodu volby, zda odvádět oněch 0,6 % nebo akceptovat karenční dobu, karenční doba by nepochybně vyhrála.
Bylo možné balíček připravit lépe? Kdo ví. Nikdy se nejedná o balíček konkrétní strany, ale kompromis a za kompromisy se platí vysoká daň.
Vysokou daň jsme ovšem jako strana zaplatili i za koalici SPOLU. Dojednat spojení tří stran pro volby bylo velmi náročné včetně programových bodů, které se oprávněně jeví jako příliš obecné. Nicméně hlavním tématem voleb opravdu nebylo, zda má být důchodová reforma taková či maková a jaké mají být sazby daní. Šlo především o změnu kultury vládnutí – odstranění ostudné reprezentace země a kolosálního střetu zájmů bývalého premiéra Babiše.
Populisty se porazit podařilo, nicméně vnitrostranické diskuse utrpěly utajeným vyjednáváním velice úzkých vyjednávacích týmů. Strany přestaly komunikovat veřejnosti své postoje, aby nerozbíjely jednotu a taktiku během vyjednávání. Tuto cenu jsme zaplatit museli, protože kdybychom poctivě tvořili program odspodu, koalice SPOLU by se nikdy včas nedojednala. Kromě toho koalice SPOLU zkrátka nemá většinu v poslanecké sněmovně, k té potřebuje další koalici Pirátů a STAN.
Komunikační strategie, jež byla velmi úspěšná pro sestavení koalice a vytvoření obrazu subjektu SPOLU, který se svým étosem slušné kompetentní politiky uštědřil porážku hnutí ANO, se nicméně vůbec nehodí pro vyjednávání konsolidačního balíčku.
Pokud tedy svým stranickým a koaličním kolegům opravdu něco vyčítám, tak právě nešťastně zvolenou komunikační strategii. Namísto toho, aby jednotlivé strany prezentovaly své postoje a řešení, se kterými jdou do vyjednávání a následně se společně postavily za společný kompromis, panovalo z vládního tábora tajemné ticho s příslibem představení něčeho velkého.
Taková komunikační strategie neměla samozřejmě šanci na úspěch ani teoreticky. Nikdo si snad nemohl myslet, že by vláda přišla s balíčkem, nad kterým bychom udělali „wau!“. Logicky nemohl vzbudit nadšení voličů opozice, ale při kompromisu mezi pěti stranami nemohl nadchnout ani vlastní voliče vládních stran.
Bobřík mlčení ve chvíli, kdy odněkud unikají dílčí možná opatření, o kterých diskutují média a opozice bez účasti vládních představitelů, je asi jediný způsob, jak prohrát ve veřejné debatě s kompetenčně slabými oponenty z ANO nebo SPD.
Přes toto všechno 51 % obyvatel považuje konsolidační balíček za nezbytný. Zdá se, že navzdory všem výhradám poměrně silná část veřejnosti chápe, že nelze vytvářet donekonečna astronomické deficity. Konsolidační balíček není dokonalý, ale je to první nezbytný krok k ozdravení státního rozpočtu.
Nicméně vládní koalice, koalice SPOLU i TOP 09 se musí jednoznačně poučit z toho komunikačního výprasku uplynulých měsíců. Pokud má vláda ambici dosáhnout jakýchkoliv hlubších reforem nad rámec dnešního nouzového základního balíčku, které přetrvají více než jedno volební období, musí tyto reformy diskutovat veřejně.
Není totiž problém, pokud koaliční partneři ve vládě prezentují své odlišné postoje. Veřejná diskuse o výhodách a nevýhodách jednotlivých řešení, na jejímž konci je kompromis přijatelný pro většinu v poslanecké sněmovně i značnou část veřejnosti, je znakem kvality demokracie.
Opatření se veřejné debatě nevyhnou a do určité míry mám pochopení pro šéfa odborů Středulu, pro kterého je nepřijatelné, že jsou mu opatření předkládány jako hotová věc bez možnosti změny. To ovšem neomlouvá jeho demagogický přístup k údajným dopadům do rodinných rozpočtů.
Námitka, že konsolidační balíček zaplatí zaměstnanci, střední třída, jakkoliv to nazveme, je rovněž demagogická. Jakoukoliv konsolidaci vždy zaplatí střední třída. A kdo jiný by měl? Jako střední třída identifikuje přes 90 % obyvatel, chudí nic nemají a bohatí nic nedají. Tak to bylo, je a bude. Není nikdo jiný, kdo by to zaplatil.
Střední třída je i hlavním uživatelem veřejných služeb. Pokud miliardář Babiš zrovna nedělá kampaň, nikdy s Vámi nebude čekat v jedné frontě u lékaře, nepošle své děti do českého státního vzdělávacího systému, a i takový veřejný statek jako bezpečnost si zařizuje částečně po své ose.
Konsolidační balíček nicméně více zdaňuje i lidi s vyššími příjmy, zvyšuje daň z nemovitosti, zvyšuje daň z příjmů právnických osob, to vše v relativně rozumné míře, zatímco lidi s nižšími příjmy ve finále šetří.
Nemělo by tedy být pro vládu těžké balíček uhájit před odbory. Na veřejnou diskusi je čas právě nyní a pokud argumenty v ní dokáží přesvědčit pět stran vládní koalice o smysluplné změně, ke změně přeci jen dojde. Důvod, aby se odbory staly v předstihu jakousi šestou stranou vládní koalice během vyjednávání, nevidím, ostatně proč by odbory měly mít lepší přístup k tvorbě opatření než členská základna vládních stran?
Ač mám k mnoha opatřením výhrady, některé argumenty jsou až směšné. OSVČ neskončí s podnikáním kvůli tomu, že by měli odvést na sociálním pojištění tolik, co zaměstnanec s minimální mzdou. Firmy nepřestanou kupovat jako dárky láhve vína ani poskytovat zaměstnanecké benefity, když se ruší nebo omezí jejich daňové zvýhodnění. Vyšší DPH na točené pivo není jádro potíží vesnických hospod.
Konsolidační balíček rozhodně nevidím jako hotovou vládní misi, jen jako nezbytný urgentní první stabilizační krok, po kterém musejí následovat ony hlubší reformy. Na rozdíl od konsolidačního balíčku nebude jejich efekt většinou přicházet okamžitě, ale pro dlouhodobé udržení fungujícího státu budou nezbytné. Je nejvyšší čas diskusi o nich z vyjednávacích sálů přesunout zpět do veřejného prostoru.
Konsolidační balíček nám především poskytuje čas na to, abychom debatu o hlubších reformách mohli vést a neztratili mezitím důvěru finančních trhů v naši schopnost platit své závazky.
----------------
Zdroje:
Já jsem zdroj 😊
