Článek
Ke stejným řešením vyzýval vládu i Andrej Babiš v době energetické krize po vpádu Ruska na Ukrajinu. Dnes je podstatně zdrženlivější, tak snad už mu to nějaký ekonom vysvětlil.
Babiš na X v roce 2022
Koncept cenového stropu je fakticky nejhorší možný přístup, jaký lze v takové situaci zvolit. Přesto ho opakovaně volí Viktor Orbán, který pro auta s maďarskými poznávacími značkami cenový strop zavádí. Tak proč je to špatně?
Tržní mechanismus nás nutí při rostoucí ceně měnit naše chování. Bolí to, ale snižuje se poptávka po pohonných hmotách, což problém zmírňuje. Cenový strop však určí cenu, při které poptávka zůstane vysoká. Nabídka v důsledku toho vysychá a vzniká nedostatek. Orbán to samozřejmě ví, a tak uvolňuje státní rezervy paliv. Na počátku druhého týdne konfliktu.
Z pohledu bezpečnosti státu je takové jednání naprosto iracionální. Bude-li konflikt trvat déle, maďarské rezervy se vyčerpají a zásobování palivy zkolabuje. Na druhou stranu volby se v Maďarsku uskuteční 12. dubna. Průzkumy naznačují, že po mnoha letech Orbánova éra končí. Orbán bojuje jako lev a poslední, co může potřebovat, je prudký nárůst cen pohonných hmot.
Naše výhoda je, že máme čerstvě po volbách a stávajícímu premiérovi to dává prostor pro trochu racionality. Svůj vlastní nápad na cenový strop na úrovni 35 Kč na litr tak pragmaticky zapomněl.
Že jako první začne po snížení spotřební daně volat právě ODS a na X právě ústy jinak velkého zastánce trhu Jana Skopečka, mě docela překvapilo. Na vládě se chystá návrh předložit SPD. Pořád platí, že i to je velmi špatný nápad, jen o něco málo lepší než cenové stropy.
Snížení spotřební daně sice zmírňuje růst cen, ale činí tak za cenu deficitu státního rozpočtu. Nadměrné deficity působí v ekonomice proinflačně. Navíc tržní mechanismus je oslaben iluzí nižší ceny a poptávka tak opět převýší nabídku. Na konci je nedostatek s bonusem v podobě dluhu.
Je tedy moudřejší nedělat nic? Nepřijímat žádné ze zdánlivě populárních opatření neznamená, že neděláme nic. Znamená to, že necháváme pracovat trh. Trh zajistí, že omezíme naši spotřebu tak, že nás to bude bolet co nejméně. Žádné centrální opatření není tak silné jako to, co rakouská ekonomická škola nazývala human action. Naše subjektivní potřeba použít auto se spalovacím motorem má své hranice v ceně, kterou jsme ochotni za to zaplatit.
Při vysokých cenách omezujeme cestování, případně dáme přednost hromadné dopravě. Tím začne spotřeba klesat a krize se zmírňuje. Pokud se naše chování nemění a vsadil bych se, že při stávajících cenách se to neděje, tak je to jednoduše proto, že ceny zdaleka nedosáhly té úrovně, při které bychom byli ochotni naše návyky měnit.
V roce 2000 byla průměrná mzda v Česku 13 219 Kč a průměrná cena pohonných hmot 28 Kč/litr. Za průměrný měsíční plat jste si tak mohli koupit 472 litrů benzínu či nafty. V roce 2025 jste si za průměrný plat mohli koupit 1 406 litrů! (Průměrná mzda 49 215 Kč, průměrná cena pohonných hmot 35 Kč/litr dle ČSÚ)
Kolik by měly stát pohonné hmoty, abychom měnili své chování? V roce 2011 bylo psychologickou hranicí 40 Kč/litr. V roce 2022 se ceny přiblížily 50 Kč/litr, ale spotřeba pohonných hmot klesla velmi nepatrně, za celý rok dokonce o 2% stoupla. To navíc platila covidová omezení. Při současné krizi jsme zjevně ještě velmi daleko od hranice, kdy bychom kvůli drahým pohonným hmotám začali měnit naše návyky. Nazývat tuto situaci krizí je poněkud předčasné.
Bude rozhodně zajímavé sledovat data ze sčítačů, zda provoz začne přeci jen nějak měřitelně klesat. To by se dělo, pokud by ceny nadále rostly a konflikt v Íránu se prodlužoval. V současné době nevíme, zda máme před sebou týdny či měsíce zablokovaného Hormuzského průlivu. I proto je na místě zdrženlivý přístup.
Krátké navýšení ekonomika snadno překoná, při dlouhém konfliktu bude třeba pomoci nejzranitelnějším. Ani zde by pak ale neměly místo ani cenové stropy ani snížené daně. Pomoc musí být adresná a bude se nejspíše týkat zvýšených transferů pro některé neziskovky, které například zajišťují terénní sociální služby, přepravy pacientů atd. Do takové krize je však pořád daleko.
Země, které již dnes sahají k některým opatřením, zjevně sázejí na krátký konflikt. Vyčerpávají si však zdroje pro řešení opravdové dlouhotrvající krize, pokud by náhodou nastala. Česko snad bude rozvážnější a nechá pracovat trh.
------------------------
Zdroje:
------------------------
Velké díky všem, kdo mě podpořili přes tlačítko „Podpořte autora“. Vaší podpory si opravdu vážím – je to silná motivace pokračovat v psaní a přinášet další kvalitní texty.
