Článek
O tom, zda se rozhodneme mít děti, nerozhodují pouze náklady. Pokud by tomu tak bylo, porodnost by s rozvojem naší civilizace rostla a nikoliv klesala. Děje se tak po celém světě, a to bez ohledu na to, jak vysoké rodičáky a přídavky na děti státy rozdávají. Dokonce i bez ohledu na to, že bydlení je někde dostupnější než v Praze.
Skutečnou příčinou je ekonomický termín „náklady obětované příležitosti“. Tedy čeho všeho se musíme vzdát, abychom děti měli. Nepřekvapivě čím jsme bohatší, tím četnější jsou naše příležitosti, které při pořízení dětí musíme škrtat. Ať už je to vlastní seberealizace nebo prosté užívání si života, máme tendenci děti odkládat na dobu, až si splníme určité vlastní cíle s představou, že s dětmi už to pak nepůjde.
Naše bohatství a variabilita našich vlastních životních cílů upozaďuje i naše partnerské vztahy. Najít protějšek naladěný na stejnou vlnu ve správný čas je těžší. Proto máme děti později a máme jich méně.
Svět neomezených možností má dopad i na často opomíjený aspekt rodičovství. Hlídání u babiček. Babičky dnes mají svoji práci a svoji seberealizaci. Kromě toho skončila doba, kdy byla jedna babička přímo v obci a druhá za kopcem.
Skloubení pracovního a rodinného života je mnohem těžší než v minulosti. Existují výjimky. Bohatí lidé si prostě zaplatí chůvu či rovnou chůvy. Porodnost vysokopříjmových domácností mírně roste, jak ukazuje například studie Plankova institutu z roku 2024, která se zaměřila na Nizozemsko, Norsko a Švédsko.
Chudé domácnosti zpravidla nemají s náklady obětované příležitosti takový problém. U této skupiny je možné pozorovat reakci na růst rodičáku a přídavků. Pak se nabízí eticko-společenská otázka, zda je něco takového žádoucí.
Ale to hlavní je, že tyto dvě minoritní skupiny nevyřeší náš dnešní demografický průšvih. Klíč k jeho řešení je u střední třídy, se kterou se identifikuje přes 90% obyvatelstva. A právě ta je na tom s náklady obětované příležitosti nejhůře. Individuální péče v podobě chův po finanční stránce spolyká příliš velkou část výdělku. Výdělek je zároveň příliš vysoký, aby mohl být kompenzován transfery ze strany státu.
Na střední třídu má výše rodičáku či přídavků na děti velmi omezený efekt. Zajímá ji, jak zajistí svým potomkům dostatečný komfort včetně bydlení. Pro střední třídu není přirozené natáhnout ruku po sociálních transferech, ale jít si vydělat ať už prací nebo podnikáním na ten standard, který si pro sebe a své děti představuje. Že jiným by stačil standard nižší? No a co?
Samozřejmě i zde existuje řešení. Umožnit střední třídě skloubit své výdělečné aktivity s rodičovstvím nákladově efektivním způsobem. Nákladově efektivním podtrhuji, protože to vylučuje některé nemoudré nápady jako státní příspěvky na chůvy. Neexistuje vesmír, ve kterém by to mohlo matematicky smysluplně vycházet.
Předškolní péče je nepochybně tím řešením, což potvrzují i studie OECD. V Česku je však garance místa v mateřské školce pro děti od tří let věku ještě v plenkách. Pro děti mladší je to ještě mnohem horší. S dětskými skupinami se teprve učíme pracovat. Regionální rozdíly jsou obrovské. Školky navíc nenabízejí potřebnou flexibilitu. Funkčnost během prázdnin bývá omezená, nicméně rodiče dětí si nemohou dovolit v práci omezit vlastní funkčnost.
Nadcházející obecní volby mohou alespoň někde situaci změnit. Zřizovatelem mateřských škol je obec a obec má možnost řadu nedostatků odstranit. Má to ovšem nejeden háček.
Obcí máme 6 258. Většina obcí implicitně čeká, že porodnost přece bude řešit stát. Stát navíc pedagogy platí podle svých tabulek. Rozšíření péče v mateřských školách si obec musí uhradit ze své kapsy minimálně do doby, než stát přijde se systematickým řešením.
Naděje byla. Andreje Babiše téma porodnosti velice zaujalo, tak sezval experty. Po jednání prohlásil, že je to moc složité a jeho vláda se tím nebude zabývat. Au. Ze strany státu, odkud čekají systémové řešení nejen starostové, určitě v následujících letech nic pozitivního nepřijde.
I proto je řešení nyní na komunální úrovni. Mít předškolní péči a prorodinnou politiku jako prioritu a podle toho sestavovat rozpočet. Hasiči a fotbalisti prominou, ostatně i oni mají zájem, aby zde byla i další generace.
Bude stát čas i peníze, než vytvoříme systém předškolní péče, který dokáže snížit náklady obětované příležitosti natolik, aby porodnost opět rostla. Včera bylo pozdě začít.
----------------------------
Zdroje:
