Článek
Ne tak vůči Ukrajině. Ukrajinci docela oprávněně nevidí rozdíl v tom, pokud je Rusové zabíjejí pomocí zbraní konvenčních nebo jaderných. Jaderné zbraně opravdu konflikt rozhodnout samy nemohou. Je to jen velká destruktivní síla, nic více.
Nicméně díky jaderným výhrůžkám se Rusům poměrně efektivně daří brzdit západní pomoc Ukrajině. To oslabuje schopnosti Ukrajinců čelit ruským útokům, umírá jich zbytečně více a ztrácejí více území. Jakkoliv je to na ruské straně vykoupeno naprosto šílenými ztrátami, Putin nadále věří, že má šanci uspět.
Ukrajinci si museli pořádnou západní podporu tvrdě vybojovat. V počátečních fázích byla brzdou zejména obava, že dodaný arzenál po ukrajinské porážce skončí v ruských rukou. Jenže papírové předpoklady nemívají nic společného s realitou.
Dnes pomoc brzdí zejména tzv. strach z eskalace, třeba až do rozměru jaderného konfliktu. Neschopnost západu rázně odmítnout ruské jaderné výhrůžky a masivněji Ukrajinu dozbrojit, má nevyhnutelné důsledky v tom, že přicházejí znovu, a navíc se stále stupňují.
Reálnému použití jaderných zbraní však nejsme blíže než na počátku konfliktu. USA daly Rusku jasně na srozuměnou, že pokud by použilo proti Ukrajině jadernou zbraň, zničí všechny ruské cíle na Ukrajině a v Černém moři. To vše okamžitě, bez jakýchkoliv konzultací s evropskými zeměmi. Rusko dobře ví, že to, co po téměř třech letech války zbylo z jeho armády, se v žádném případě není schopno měřit s profesionálními armádami NATO.
Dalším důvodem, proč Rusko jaderné zbraně nepoužije, je riziko nahněvání Číny, prakticky jediného významného spojence a klíčového obchodního partnera, kterého Rusko má. Jaderná eskalace není v čínském zájmu, na druhou stranu vázání sil NATO k Ukrajině už ano, proto je vůle Číny napomoci ukončení konfliktu velmi vlažná.
Varujícím důsledkem ruské jaderné rétoriky je ovšem nárůst počtu jaderných zbraní. Právě dosud uměřená Čína navýšila svůj jaderný arzenál meziročně o 20%. Rusko sice nové jaderné zbraně nevyrábí, ale arzenál ze sovětské éry je pořád hrozivý. Roste riziko, že tyto zbraně začnou vzhledem k vývoji bezpečnostní situace pořizovat do svých arzenálů i další státy. Svět díky tomu bude spíše více nebezpečným místem.
Rusko určitě nepoužije jaderné zbraně proto, že západní státy dodají Ukrajině nějaké zbraně nebo proto, že Ukrajinci dosáhnou nějakého konvenčního úspěchu, který by mohl pasovat na velice flexibilní nový článek ruské jaderné doktríny. Pokud Rusko jaderné zbraně použije, bude tomu tak proto, že je použít prostě chce.
Agresora nelze zastavit ústupky, právě opatrný přístup západu k dodávkám potřebných zbraní a svolení jejich užití na ruském území, vede Rusy k přesvědčení, že stupňováním jaderných hrozeb dosáhnou svých cílů. Těmi je zejména zastavení, omezení či alespoň zdržení pomoci Ukrajině, což má potom dopad na konvenční průběh války ve prospěch Ruska.
Nemyslím, že bychom se měli obávat použití jaderných zbraní Putinovým režimem. Bohužel lehkost stupňujícího se jaderného vyhrožování může mít konsekvence do budoucna, až Rusko na Ukrajině skutečně prohraje a Putinův režim padne. Zvyšuje se pravděpodobnost, že moc může vzít do rukou někdo, kdo jaderné zbraně použít chce.
Chceme-li předcházet použití jaderných zbraní, musíme dát Rusku jasně najevo, že jaderné zastrašování vůči nám nefunguje. Abychom předcházeli budoucímu šíření jaderných zbraní ve světě, musíme se zasadit o co nejrychlejší ukončení konfliktu a nenechat Rusku, které konflikt rozpoutalo, v ruce žádnou protihodnotu za obrovské ztráty, které utrpělo.
Nejrozumnější a nejúčinnější cestou k tomu je masivní vyzbrojení Ukrajiny, posílení její armády do takové úrovně, že Rusové ztratí veškerou naději, že by mohli v konfliktu uspět. Rusko musí být přinuceno ke stažení svých vojsk z Ukrajiny.
Pokud by tento příběh dopadl jinak, například předhozením kusu ukrajinského území Rusku, pak zde nemáme konec války, ale předehru k té opravdu velké. Uvidíme náhle svět, kde přibývají jaderné arzenály a kde kdejaký aktér věří v to, že použitím hrubé vojenské síly překreslí mapu ve svůj prospěch. Konflikty na Ukrajině, Blízkém východě, Korejském poloostrově i jihovýchodní Asii se mohou díky spolupráci Ruska, Číny, Severní Koreje a Íránu rozběhnout v úplně nové intenzitě.
Jedinou účinnou deeskalací konfliktu je porážka agresora. Podpora Ukrajiny není na úkor našich lidí. Je to dnes ta nejlevnější varianta k zajištění vlastní bezpečnosti. Válka může na Ukrajině skončit porážkou agresora a deeskalací světového napětí. Pokud však skončí špatně nějakou obdobou Mnichovské dohody, opravdový boj o naši svobodu nás teprve bude čekat a už to nebude o posílání peněz.
------------------
Zdroje:
