Článek
Na bojiště je třeba dívat se s odstupem a neztrácet hlavu při každém negativním titulku. Situace na frontě je pro Ukrajince těžká a složitá. Je to válka. Podstatné je, že v této válce si dlouhodobě Ukrajinci počínají rozvážněji a rozumněji, proto nakonec zvítězí.
Časy, kdy NATO Ukrajinu učilo bojovat, je dávno ten tam. Dnes je ukrajinská armáda nejsilnější a nejefektivnější silou v Evropě. Kombinace statečnosti, schopnosti improvizovat i hořké vědomí, že přes všechny deklarace účasti jsou v tom na konci dne sami, proměnilo ukrajinskou společnost k nepoznání.
Západ sehrál na počátku konfliktu velice tragickou roli. Tou největší chybou bylo, že NATO vyloučilo, že by přišlo Ukrajině na pomoc. To byl okamžik, který definitivně rozhodl, že Putin zaútočí. Možná by k zabránění válce stačilo udržet Putina v nejistotě. To už se nedovíme.
Podle ruských plánů měl Kyjev padnout za 3 dny. Ukrajinské elity měly být nemilosrdně zlikvidovány a vymazány, loutková vláda by pak měla zlomenou zemi připoutat k Rusku. V krvavé bitvě o letiště Hostomel rozhodli dobrovolníci, z nichž někteří stříleli poprvé, že tohle se nestane. Elita ruské armády utrpěla porážku a postup se zadrhl.
Západní země mezitím vedly salónní debaty, jak pomoci Ukrajině, a přitom nenaštvat Putina. Jak na Putina tlačit, a přitom ho neponížit. Není myslitelné, aby na Ukrajině bojovaly německé tanky proti ruským, pravil německý kancléř Scholz.
Tou dobou už ale vyrážela z Česka na Ukrajinu první těžká technika. K vládě Petra Fialy mám mnoho výhrad, ale tohle jí nikdy nezapomenu. Nikdy jsem nebyl na Česko tak hrdý, jako když se ukázalo, že jsme byli první, kdo těžkou techniku na pomoc poslal. Za Babiše by se tohle nestalo.
Přešlapování Západu, aby dal Ukrajině jen a pouze tolik pomoci, aby neprohrála nebo aby alespoň neprohrála nedůstojně, vedlo ukrajinskou vládu k intenzivní práci na soběstačnosti. Rozjely se projekty vývoje vlastních zbraní, dronů, tanků, děl i raket. Z počátku chyběla schopnost zasahovat ruský týl a užití západních zbraní mělo svá omezení.
Dnes Ukrajina produkuje vlastní děla Bohdana v desítkách kusů měsíčně i vlastní munici ráže 155 mm. Má k dispozici dálkové drony, kterými dokáže přesně udeřit hluboko v Rusku, dalekonosné verze původně protilodní střely Neptun i novou raketu Flamengo schopnou nést 1,1 tuny nálože na vzdálenost 3 000 km. Proměnou prošly systémy radioelektronického boje, komunikace a průzkumu. Ukrajinská armáda je na tom co do schopností mnohem lépe než na začátku konfliktu.
To neznamená, že situace je růžová a zítra Rusko padne. Ruská převaha je obrovská v lidech i technice. Ukrajina nemá moc na výběr, co se taktiky týká, musí zkrátka ustupovat, šetřit vlastní techniku a životy a zároveň způsobovat maximální ztráty Rusům. Rusů mnogo, ale ne nekonečno.
Ukrajinci dokázali takřka nemožné. Dobyli některá území zpět a vpadli přímo do Ruska, přestože ruská armáda nikdy nepřestala mít početní převahu. Ukrajinci bojují chytřeji, proto nakonec zvítězí a nebudou k tomu potřebovat souhlas ani Trumpa, ani EU.
Tento měsíc může být ve válce zlomem. Ukrajinci dokázali zastavit dvě velké ofenzivy v Sumách a u Pokrovsku. Celá řada ruských kvalitnějších jednotek byla eliminována. To vůbec neznamená, že Pokrovsk je zachráněn a že Rusové nebudou postupovat dál. Přesto jim ohromné ztráty přinesly jen minimální územní zisky. Naopak Ukrajinci jsou čím dál úspěšnější v likvidaci ruské válečné mašinérie.
Úspěšné útoky proti strategickým bombardérům omezily letecké útočné schopnosti Ruska. Během léta dostala zásah celá řada důležitých továren vojensko-průmyslového komplexu. Jen srpnové útoky proti rafinériím připravily Rusko o téměř 20% zpracovatelské kapacity. Rostoucí efektivita úderů a větší operační rádius ukrajinských zbraní nutí Rusy k těžkým volbám v rozmisťování silně decimované protivzdušné obrany. Čím více jí musí být nasazeno k chránění ruských cílů, tím méně jí může nasadit přímo na Ukrajině.
Díky tomu už i běžní Rusové začínají pociťovat, že válka není jen izolovaná speciální operace kdesi na západ od nich. Hořící rafinerie a továrny, bzukot dronů, fronty na benzín a prázdné regály bolí. Putina to sice nesvrhne, protože jeho moc se neopírá o lid, ale je to určitý začátek deziluze z intenzivní ruské propagandy.
Ukrajinská armáda nemá nedostatek vojáků, jak se často tvrdí v povrchních článcích. Fronta je osídlena mnohem řídčeji, než velí vojenské příručky. Mnoho úloh zastávají stroje místo lidí. Má to svá rizika, ale jde především o adaptační opatření Ukrajiny k omezení ztrát. Sice už si ruská armáda nemůže dovolit vypálit několik dělostřeleckých granátů na každý metr pole, přesto je tato ukrajinská taktika účinná.
Ukrajina je schopná posilovat jednotky nejen pro zalepení děr v obraně, ale i k protiútokům. Vidíme mnohem více náletů a úderů na hodnotné cíle v taktické hloubce. Prý byly vyřazeny z provozu všechny palivové vlaky na jižní Ukrajině. Zdá se, že se něco děje a možná budeme brzy číst z fronty povzbudivější zprávy.
Realita války je krutá a nelítostná. Její konec vůbec není na obzoru. Pokud ho chceme přiblížit, buďme tvrdší v ekonomických sankcích a navyšme naši podporu Ukrajině. Jiná cesta k míru než eliminace Putinova režimu totiž neexistuje.
-------------------
Zdroje:
dnesnaukrajine.cz
