Článek
Martinův bratr se jmenuje Jan a je o dva roky starší. Oba jsou ve věku čtyřicátníků. Mají jasnou vizi a svůj sen téměř splněný. Pocházejí ze severních Čech.
Jak se máš, Martine?
Ahoj, nestěžuji si. Rád jsem sem přišel říct několik věcí o sobě. Třeba to někomu pomůže a jiného to povzbudí. Občas je toho moc, ale těší mě vědomí, že zhruba ve 45 letech mohu opustit zaměstnání a žít více méně z jiných příjmů.
Na začátek jsem uvedl, že jsi s bratrem začal přemýšlet jinak, nežli tvoji vrstevníci. Vzpomeneš si, kdy to bylo? Kdy byl ten první moment?
Myslím, že okolo 10 let věku mne napadalo stále více myšlenek na to, jak si začít vydělávat, a snil jsem o velkém bohatství. Na rozdíl od kluků ze školy jsme s bratrem sháněli brigády po vesnici, kde se jen dalo. Už v té době jsme dostávali první odměny za nošení piva sousedovi nebo za úklid na dvorku. Nutno říci, že to šlo vždy až poté, co jsme si udělali úkoly a rodiče měli jistotu, že vše do školy umíme.
Kdekdo to dělá dobře. Nebo ne?
Ano, ale u nás vítězila vytrvalost a spořivost. Již ve dvanácti jsme s bratrem měli na knížkách několik tisíc korun, což byl výdělek někoho za celý měsíc. Bez utrácení, nebylo proč.
Martine, to jsi tedy cílevědomý! Jakou máš vystudovanou školu?
Bratr šel na obchodní a mě bavila technika, takže průmyslovka s maturitou byla jasná volba. Protože jsme pak chtěli dále vydělávat peníze, studia po maturitě tím byla pro nás ukončena.
Dobře, ale co bylo od těch dvanácti let?
No, své peníze jsme s bratrem takzvaně investovali. Strýc nás vzal do Maďarska na dovolenou, a zatímco jiní se koupali, my jsme s bratrem obcházeli obchody a koukali se, co oni mají, a ostatní ne. Takže jsme nakupovali plakáty, kartičky se známými herci z akčních filmů, hokejisty a fotbalisty – malé věci, zkrátka vše, co se dalo vozit ve větším množství, a nezabíralo to místo. S tím jsme pak po školách obchodovali. Také jsme začali prolézat se svolením majitelů staré studny a nacházeli jsme spoustu věcí z války, občas velmi cenné a raritní, nebo jsme prodávali houby a med od příbuzných u hranic s Němci.
Stroje
To zní zajímavě. O jakých výdělcích se tedy bavíme?
V patnácti letech jsme měli každý zhruba 75.000 Kč a v aktivech, tedy věcech na obchodování, každý cca. dalších 25.000 Kč. Po střední škole, která byla spíše o brigádách, protože výsledky ze školy byly pro rodiče důležité, jsme s bratrem začali kupovat pozemky. A v domě našeho dědy jsme rovněž vyráběli balíky slámy na stroji, který byl námi zakoupen za pár drobných, skoro za odvoz, a provedl jsem na něm renovaci. To všechno jsme dělali po práci a o víkendech.
Také se jezdilo na burzy a kupoval jsem staré motory a převodovky z krachujících fabrik. Po renovaci se na nich dalo vydělat pár tisícovek. Ve stodolách na vesnicích bylo k nalezení spoustu věcí, mezi nimi také staré historické stroje, z nichž byl opravdu slušný výdělek. Výkup byl levný, každý se toho chtěl zbavit a za pár let z toho byl další finanční zisk.
Zvláštní, v tak mladém věku kluci spíše nahánějí děvčata, ne? Jak to bylo dál?
Vztahy byly, ale vydělávat peníze, to nám žádná vzít nemohla. Jednoduché (usmívá se), v 25 letech jsme dali dohromady první milion. Za něj jsme koupili první nemovitost. Baráček byl za 450 tisíc, a tak jsme v něm zrekonstruovali 4 bytové jednotky a pronajímali je. Za dva roky nato – již skrze úvěry, koupě dalších dvou domů a stejný příběh. Bratr si založil několik internetových obchodů a já se specializoval spíše na ty pozemky a nemovitosti. V roce 2010 bratr zakoupil 12 bitcoinů. Byl do těchto věcí fanda a prostě mě přesvědčil, investice byla napůl. Dnes máme už jenom 2 z nich a vše ostatní sloužilo na zaplacení úvěrů a na nákup dalších nemovitostí.
Bitcoin
To byla trefa do černého! A jak jste na tom teď, v roce 2023?
Vlastníme 18 nemovitostí, které dále pronajímáme. Pouze čtyři se ještě splácejí, ale to převážně pokryjí nájemníci. V roce 2022 jsem si koupil penzion. Když byla krize kvůli covidu-19, bylo to levné. Přišel nás na 7 milionů, ale pronajímáme jej na víkendové pobyty a pomalu se to platí.
Penzion- ilustrační foto
Martine, ty ale stále do toho chodíš do práce, viď?
Ano, je to moje absolutní jistota a další peníze se hodí na běžné výdaje. I zde odevzdávám maximum.
Do kdy tedy ještě budeš věrný své technicky hospodářské pozici?
Mám to spočítané tak, abych nejpozději ve 48 letech, ale možná již v pětačtyřiceti, mohl s prací na 8 h denně přestat. Vychází mi, že z nájmů a dalších bezúdržbových obchodů si přijdu zhruba na 120 000 Kč měsíčně, a to v případě, pokud se nic nepokazí. V té době budou všechny domy i pozemky čistě v mém a bratrově osobním vlastnictví a již jsem odečetl náklady na správce, který se o zbytek postará za nás.
Co potom budeš dělat? Nebude to nuda?
To si nemyslím. Mám spoustu koníčků, mezi které patří například veteráni, zejména motorky značky Jawa, a několik koček, které jsou jako děti. Rád cestuji po různých destinacích s technickými zajímavostmi a na baráku se vždy nějaká práce najde. Tohle byl od mala náš cíl a my s bratrem jsme to dokázali.
Ještě nějaký postřeh na závěr?
Jistě, je nezbytné si uvědomit, že se tyto věci příliš neslučují s osobním životem a v tomto směru je to něco na úkor něčeho. Samozřejmě, že mně i bratrovi se v životě vždy nějaký vztah objevil, avšak nikdy ne tak stabilní, jak by možná mohl být. To se samozřejmě výrazně změní, až vytíženost při budování tohoto způsobu života ustoupí stranou.
Děkuji ti, Martine, za rozhovor a přeji hodně štěstí v dalších plánech.
Také děkuji a bylo mi potěšením.
Poznámka: Martin je skutečná osoba (jména byla pozměněna) a je opravdovým důkazem toho, že i pílí, poctivostí a odříkáním se dá dokázat mnoho.Článek je pravdivý, ale nebyla použita pravá fotografie penzionu. Kamarád ji odmítl zveřejnit.
Celý článek v původní verzi napsala: Martinova dvanáctiletá dcera.
Martin trval na tom, aby tímto způsobem dcera pochopila, jak je důležité být důsledný. Korektura E.B.
