Článek
V posledních dnech se Evropou šíří zajímavé volání. Pošleme k Putinovi našeho vlastního vyjednavače! To je velmi rozumný krok a pokud by skutečně došlo ke jmenování našeho prezidenta, tak by to také byla velká čest pro naši republiku. Ale někteří politici evidentně tuto akci chápou špatně. Mluví totiž o tom, že by se tímto krokem mohlo dosáhnout lepších diplomatických výsledků, protože Evropa přece s Ruskem neválčí. Problém je, že nás Vladimír Putin evidentně vidí jako nepřítele a podle toho se jeho stát také čím dál více chová. To nevylučuje diplomatická jednání, ale diplomacie by vždy měla vycházet z reálných základů.
Námořní hrozba
13. října se dvě lodě plavily podél bulharského pobřeží. Jedna z nich byla zcela neutrální, původem z Afriky, a druhá patřila Ukrajině. Obě plavidla byla v exkluzivní ekonomické zóně evropského státu a byla velmi blízko jeho výsostným vodám, jež v rámci mezinárodního práva drží prakticky stejnou roli jako samotné území státu. V podobné situaci ve vodách Rumunska se později pohybovalo další neutrální plavidlo 23. října. Nemluvě o neutrální lodi, která plula opět bulharskými vodami před dvěma dny. Všechny z nich byly napadeny při snaze provést legitimní obchodní činnost. Všechny byly napadeny Ruskem.
Rumunsko otevřeně Moskvu obvinilo velmi rychle a i tradičně provýchodní Bulharsko přiznalo, že nikdo kromě Putina by z útoků nic neměl. Útoky na námořní lodě nejsou během celého konfliktu samozřejmě ničím novým. Rusko už vedlo v Černém moři hned několik útoků na plavidla, jež se přiblížila k Ukrajině, a to především roku 2023. No a ukrajinská námořní kampaň je už dnes prakticky legendární. Potopení několika válečných lodí, a to včetně moderního křižníku Moskva na začátku války. Série úderů proti tankerům, jež po celém světě převážely pro Rusko klíčové exporty. Napadení dobře chráněných ruských přístavů a potopení v nich chráněných lodí.
To vše však ještě šlo brát jako legitimní součást války. Ruské útoky na zásobovací plavidla v Černém moři sice tuto definici značně natahovaly, ale pro většinu zemí to nebylo nic, čemu by mohly efektivně zabránit. Teď se však Moskva evidentně rozhodla, že musí radikálně eskalovat. Údery v mezinárodních vodách jsou jedna věc, ale napadnout plavidla, která jsou téměř ve výsostných vodách evropských států a v některých případech jich možná před začátkem útoku dokonce dosáhly, není nic jiného než otevřený úder na celou Unii. Schopnost garantovat bezpečí cizích obchodních lodí není jen nějakou formalitou, ale zcela klíčovou otázkou, skrze kterou prochází budoucí schopnost evropských států obchodovat se světem.
O exkluzivních ekonomických zónách se v evropském kontextu nemluví často, ale ve světě získaly v posledních letech velký význam, obzvlášť kvůli čínské expanzi do výsostných zón svých námořních sousedů, což se odehrává především v ekonomicky klíčovém Jihočínském moři. Nyní se evidentně jejího příkladu snaží chytit Rusko, ale místo postupných a trpělivých Číňanů na to jde klasicky tvrdě a brutálně. Zastrašit evropské státy a také neutrální země, aby dále nezásobovaly Ukrajinu, je pravděpodobně hlavním cílem, ale také se asi jedná o snahu posílit silně pošramocenou slávu ruských sil pomocí pár malých zásahů cizích cílů.
Kontinentální reakce je zatím dost omezená. Ano, Evropský parlament už stihl celou záležitost odsoudit, ale všichni víme, že podobná odsouzení nikdy k ničemu nevedou. Zajímavější je návrh některých europoslanců, jež volají po společné evropské námořní misi či akci v rámci NATO, která by měla za cíl chránit lodě v evropských vodách před cizími útoky. Vzhledem k současné pozici USA v Íránu a neshodám mezi Bruselem a Washingtonem jen těžko získáme pro takovou akci podporu hlavní síly NATO, ale i společná akce evropských států by byla lepší než současné nic.
Komu patří nebe a země?
Drony jsou všude. Každá válka přinese zbraňový posun a masové nasazení těchto zařízení je hlavním dítětem současného konfliktu. Pronikání dronů obou stran do nebes evropských států bylo v prvních letech konfliktu občasným problémem, jež se však za poslední rok proměnil v další metodu ruské agrese. Rusové začali posílat své stroje především ve směru polských nebes, ale podobným hrozbám čelí také baltské státy a některé země Balkánu. Do toho začal mohutně narůstat počet úderů na ukrajinské cíle, jež jsou blízko či přímo na hranicích států NATO. A ve většině případů jsou tyto akce stále plně tolerovány.
Právě oblast dronů a také raket je jedním z mála míst, kde rostoucí nedostatky ruských zásob zatím nehrají žádnou roli. Naopak, jejich schopnost produkovat stroje po vzoru íránských dronů Šáhed jen roste a raket má Kreml stále velkou zásobu. Většina těchto zařízení samozřejmě míří proti Ukrajině, ale na provokační útoky má Rusko více než dost rezerv. Polsko už na tuto situaci zareagovalo novou iniciativou na posílení svých obranných systémů a hodlá na nich spolupracovat s dalšími ohroženými státy, ale zatím nemá podporu západních zemí, jež i nadále poskytují pro obranu východního křídla svá letadla, ale nemají žaludek na nové akce či projekty.
Tolerance nepřítele však neplatí vždy. Nedávno se ukázalo, že si aspoň Rumunsko konečně vzalo příklad z Turecka, které před deseti lety promptně sestřelilo invazivní ruské letadlo. Rumuni sestřelili pár ruských dronů, jež měly pravděpodobně za cíl buď vyhrožovat státu NATO, či provést další úder na neutrální lodě, podobný těm popsaným výše. Prezident Dan to prohlásil za ukázku nové ochoty bránit rumunskou suverenitu, ale dost možná se spíše jednalo o snahu odvést pozornost od současné vládní krize v této zemi. Na motivaci však zas tolik nezáleží a hlavní je, že se evropský stát odhodlal naložit s ruskou provokací tvrdě a nekompromisně. Historie i současnost ukazují, že tato země žádnému jinému přístupu nerozumí.
A samozřejmě, že nadále pokračují i více hybridní prvky ruských úderů. Zapalování budov v Německu, otravy západních představitelů a série sabotáží, jež se táhnou i k našim Vrběticím, jsou realitou už mnoho let. Problém je, že množství těchto akcí roste, ale Evropa není ochotná tento fakt uznat. Ano, máme zde sérii varování od předních politiků a různé rétorické výkřiky, ale konkrétní plány na lepší obranu či dokonce protiofenzívu zcela chybí. Rostoucí nepřátelství USA tento stav také ještě nedokázalo zlomit a čím dál více se zdá, že evropští představitelé chtějí, aby za ně celou krizi raději vyřešil někdo jiný. I proto musí být jmenován člověk, jenž bude jménem Unie mluvit s Putinem. Protože každý, i když miniaturní krok, je lepší než současná stagnace.
Eskalující Narva
Možná největší nedávnou ukázkou ruské agresivity a nezájmu o reálnou domluvu s Evropou je to, co následovalo po telefonátu mezi severskými vůdci a Vladimírem Putinem před pár dny. Ruský tyran samozřejmě vedl své obvyklé aktivity a strávil několik hodin pseudo-historií Slovanů, ruské slávy a všech jeho oblíbených šíleností. A pak? Pak ve směru Evropy vypálil raketu schopnou nést jaderné zbraně. Kdo si myslí, že je to náhoda, nechť obdrží cenu za svou nevinnost. Vytroubit do světa, že jste vyzkoušel raketu na několik tisíc kilometrů hned poté, co si voláte s diplomaty cizích zemí o možném míru, je od Ruska dosti očividná ukázka toho, co si o jednáních myslí.
A proč by nás to mělo překvapovat? Ruská propaganda se poslední čtyři roky snaží přesvědčit jak své občany, tak světovou veřejnost o tom, že na Ukrajině bojuje proti plné moci NATO, a to je jediný důvod, proč jeho síly ještě nevyhrály. Celá agresorova rétorika od začátku křičí buď o znovudobytí starých území, či o konfrontaci s Evropou. Vladimír Putin navíc není kompletní blázen a od nástupu Donalda Trumpa si je vědom, že se Evropa stala hlavním spojencem Ukrajiny a dodavatelem jejích životně nutných zásob. Jsme pro něj tedy kromě Kyjeva hlavním nepřítelem a není jisté, zda mezi námi a Ukrajinou ještě vůbec rozlišuje.
Mezitím se navíc hromadí indicie o tom, že Rusko přemýšlí o novém útoku, a tentokrát přímo na naše území. Estonská Narva je pohraniční město s početnou ruskou menšinou a dlouhodobě je v propagandě Kremlu zmiňována jako právoplatná součást slovanské říše. V posledních měsících byla zaznamenána rostoucí aktivita pohraničních ruských jednotek v oblasti, ale jejich role se zdá jen malá. Čím dál víc se však objevují zprávy o hromadění proruských milic, včetně dlouho ignorovaných neonacistických skupin, které se jen tak náhodou objevují u baltských hranic a mluví o nutnosti bránit práva Rusů na celém světě. Koho asi mohou myslet…
Tyto provokace nutně neznamenají, že nás čeká otevřená ruská invaze, ale současnému stavu věcí se už nedá ani plně říkat jen hybridní válka. Údery a provokace přicházejí z příliš mnoha směrů a nepřátelství, které k nám současný ruský režim chová, je všem jasné. Co tedy budeme dělat? Všechny výstrahy evropských vůdců zatím nevedly k žádné velké protiakci. Začneme konečně sestřelovat všechny ruské drony, tak jak to začíná praktikovat Rumunsko? Pošleme evropská plavidla do Černého moře? A co provedeme proti všem dalším ruským operacím? Evropa je stále v defenzivě a Putin čeká na další příležitost. Co mu ještě dovolíme?
(Pokud jste dočetli až sem, zvažte prosím také přímý příspěvek přes tlačítko Podpořte autora. S přesunem do nové země se navýšily ceny a každá podpora je hluboce vítána. Články budou dál vycházet v každém případě, ale vaše podpora mi umožní věnovat jim více času a pozornosti.)
Zdroje a další četba:
Voců, Taťana: Putin nařídil odpálit směrem k NATO raketu schopnou nést jaderné hlavice. Chvíli po jednání se Stubbem a Størem, Novinky, 29. 10. 2026, Online: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-putin-naridil-odpalit-smerem-k-nato-raketu-schopnou-nest-jaderne-hlavice-chvili-po-jednani-se-stubbem-a-storem-40605544
Romania blames Russia after drone sinks ship in the Black Sea, Al Jazeera, 23. 10. 2026, Online: https://www.aljazeera.com/news/2026/10/23/romania-blames-russia-after-drone-sinks-ship-in-the-black-sea
Okov, Slav: Russian Drones Are Already Killing People Within the EU, Bloomberg, 22. 10. 2026, Online: https://www.bloomberg.com/news/articles/2026-10-22/russian-drones-are-already-killing-people-within-eu-territory
Russia’s grey-zone attacks on Europe are growing more brazen, The Economist, 21. 9. 2026, Online: https://www.economist.com/europe/2026/09/21/russias-grey-zone-attacks-on-europe-are-growing-more-brazen
