Požáry míří na sever. Česko není mimo mapu rizika

Nová studie publikovaná v časopise Global Change Biology ukazuje, jak velký rozdíl mohou udělat naše dnešní rozhodnutí. Výzkumníci porovnali plochu, která v Evropě shoří na konci století, s obdobím 2000–2030. I v nízkoemisním scénáři, který odpovídá globálnímu oteplení přibližně o 1,8 °C, má samotná změna požárního počasí zvýšit roční spálenou plochu o 39 procent. Ve scénáři oteplení kolem 3,6 °C už model ukazuje nárůst o 192 procent – tedy téměř trojnásobek.

To je možná nejdůležitější zpráva celé studie. Už nejde o volbu mezi „změnou klimatu“ a „žádnou změnou klimatu“. Část dopadů máme kvůli dosavadnímu oteplení před sebou tak jako tak. Rozhodujeme ale o jejich rozsahu.

A současný kurz není uklidňující. Program OSN pro životní prostředí odhaduje, že dnes skutečně zavedené politiky směřují ke globálnímu oteplení přibližně o 2,8 °C do konce století.

Požár potřebuje jiskru. Zda se z ní stane katastrofa, ale závisí hlavně na tom, do jaké krajiny dopadne. Dlouhé období bez deště vysuší půdu a vegetaci, horko sníží jejich vlhkost a vítr pak pomáhá ohni rychle postupovat.

Proto problém nekončí na jihu Španělska nebo Řecka.

Studie zveřejněná v roce 2024 v npj Climate and Atmospheric Science odhadla, že více než polovina evropského území může zažít zdvojnásobení pravděpodobnosti extrémních požárních podmínek. Při oteplení o 2 °C začíná významně růst riziko také ve střední a severní Evropě. Pro střední Evropu model očekává už v období 2036–2065 prodloužení požární sezony přibližně o čtyři až osm dní.

To je důležité i pro Česko. Neznamená to, že se z Vysočiny stane Andalusie. Znamená to ale více dní, kdy kombinace sucha, vysoké teploty a stavu vegetace umožní vznik požáru, který se bude šířit rychleji a jeho zvládnutí bude náročnější.

Letošní Evropa už nabízí předobraz. Významné požáry zasáhly i Francii, Německo, Belgii či Británii a do poloviny srpna shořelo v EU přes 600 tisíc hektarů.

Požáry jsou dramatické, protože škodu vidíme během několika hodin. Sucho pracuje pomaleji.

Nejdřív ubývá vláha v půdě. Klesá průtok řek a zásoba podzemních vod. Rostliny omezují růst. Pole dávají menší výnos. Strom oslabený suchem se stává zranitelnější vůči škůdcům a dalšímu horku. Teplejší voda obsahuje méně kyslíku a roste tlak na vodní ekosystémy. Průmysl, energetika, zemědělství a obce začínají soupeřit o zdroj, který jsme byli zvyklí považovat za samozřejmý.

Pro střední Evropu přitom evropské projekce počítají při vyšších emisích s růstem závažnosti sucha a delšími obdobími bez srážek.

Joint Research Centre Evropské komise přidává ekonomický rozměr. Dnešní evropské škody způsobované suchem odhaduje přibližně na 9,4 miliardy eur ročně. Při globálním oteplení o 3 °C by mohly na konci století dosahovat asi 45 miliard eur každý rok.

To je téměř pětinásobek.

A ještě důležitější je druhá část tohoto výpočtu: ve scénářích, které oteplování omezují, vycházejí škody způsobené suchem zhruba poloviční oproti variantě bez dostatečného snižování emisí.

Nevolíme tedy mezi variantou, která něco stojí, a variantou zdarma. Volíme mezi investicemi do prevence a stále vyšším účtem za škody.

Nová studie o požárech obsahuje i optimističtější část. Lepší prevence, včasná detekce, práce s množstvím hořlavé biomasy a schopnější zásahové složky mohou budoucí spálenou plochu dramaticky omezit. Modely ukazují snížení o 72 až 92 procent proti scénářům, ve kterých se kapacita požárního managementu dál nezlepšuje.

Je to silný argument pro adaptaci, ale zároveň varování před představou, že nakoupíme více hasičských letadel a problém tím vyřešíme.

Při silné klimatické změně podle stejné studie poroste požární aktivita přibližně v 55 procentech evropských regionů náchylných k požárům, i kdyby se schopnost požáry zvládat dál zlepšovala.

A další výzkumy upozorňují ještě na jeden problém. Když extrémní požární počasí zasáhne velkou část Evropy současně, přestává fungovat jednoduchý model solidarity: hasiči a technika z jedné země přijedou pomoci druhé. V jednu chvíli je totiž mohou potřebovat všichni. Lidský vliv už v posledním desetiletí zvětšil maximální rozlohu Evropy současně vystavenou extrémnímu požárnímu počasí přibližně o 15 procent.

Budoucnost proto není jen otázkou lepších hasičů. Je otázkou toho, zda krajina vůbec vytvoří podmínky, ve kterých lze požár ještě udržet pod kontrolou.

Někdy se pod tímto pojmem představí hlavně nové přehrady. I ty mohou mít v některých místech smysl, jenže samy nestačí.

Řešit sucho znamená zadržet více vody už tam, kde spadne. Umožnit jí vsakovat do půdy. Vrátit prostor řekám a mokřadům. Omezovat erozi a zhutňování půdy. Mít pestřejší zemědělskou krajinu a lesy schopné lépe zvládat horko. Ve městech přestat každou kapku deště okamžitě posílat kanalizací pryč. A současně spotřebovávat vodu efektivněji v domácnostech, průmyslu i zemědělství.

U požárů to znamená pečovat o krajinu ještě předtím, než začne hořet – pracovat s vegetací, přerušovat velké souvislé plochy snadno hořlavého porostu, obnovovat zdravější a pestřejší lesy, sledovat riziko a připravovat obce i integrovaný záchranný systém.

A nad tím vším je druhá úroveň: snižovat emise, protože každá další desetina stupně posouvá podmínky, na které se budeme muset adaptovat.

Na prognózách budoucího klimatu je snadné vidět jen katastrofické titulky. Ve skutečnosti říkají něco jiného: budoucnost ještě není rozhodnutá.

Rozdíl mezi 39procentním a téměř 200procentním nárůstem spálené plochy není přírodní zákon. Je to rozdíl mezi dvěma klimatickými scénáři. Stejně tak rozdíl mezi dnešními 9,4 miliardy eur škod ze sucha a možnými 45 miliardami ročně není předpověď počasí na konkrétní rok. Je to ukázka ceny různých budoucností.

Část změny už nezastavíme. Musíme se jí přizpůsobit.

Ale představa, že už je stejně pozdě a nemá cenu nic dělat, je v přímém rozporu s tím, co tyto studie ukazují. Každá desetina stupně oteplení, které se podaří zabránit, snižuje riziko. Každý hektar zdravější půdy, obnoveného mokřadu nebo odolnějšího lesa zase zvyšuje šanci, že příští suchý rok nebude zároveň rokem katastrofy.

Zdroje: