Článek
Říkali, jen se to nevztahovalo na mobily nebo počítače. I když ty v devadesátých letech začaly pomalu pronikat i do českých domácností. Ale moc dobře si vzpomínám, jak nám bylo předkládáno, že oni to dětství měli lepší, že nebyly problémy s drogami, a dokonce i tu televizi nám vyčítali. Měli jsme své oblíbené programy jako Magion nebo Studio Kamarád. Jistě měli částečně pravdu, ale je třeba si uvědomit, že každá doba nabízí jednoduše něco jiného.
Ono jednoduše v šedesátých nebo sedmdesátých letech nebylo moc možností domácího vyžití. Zcela logicky tak každý hledal uplatnění venku. Ale byli by naši rodiče jiní, kdyby měli možnosti moderní doby?
Dnešní děti málo čtou
Jedním z nejčastějších argumentů lepšího dětství je to, že oni více četli. Já to nepopírám, jen si říkám, zda by taky raději nevyužili pro četbu přístroj, v kterém by měli po ruce celou knihovnu. Není to snad z tohoto pohledu mnohem více praktické? Samozřejmě, že i já mnohokrát sáhnu raději po klasické knížce. Tu vůni nově zakoupené knihy nic nenahradí a taky si u toho člověk jinak odpočine.
Věčným tématem jsou však počítače a počítačové hry. Když si ovšem vzpomenu na své dospívání, říkám si, že jsem na jednu stranu rád, že jsou doma a mám dokonalý přehled o tom, co dělají. Ono se stačí chytit party dětí, která tak nějak ráda experimentuje se vším, co život nabízí, a může být zle.
V tom lepším případě si projdou zkouškami dospělosti ve formě první ochutnávky cigarety, aby později byli vyzváni k tomu, ať se nestydí, netrhají partu a tu skleničku si dají. Těmito nástrahami dospívání jsme si prošli snad všichni. Pokud by zůstalo jen u těchto experimentů, asi bych se s tím dokázal popasovat. Z čeho mám ovšem mnohem větší obavy, to jsou experimenty s něčím mnohem nebezpečnějším.
Drogy strašákem jakékoli doby
Drogy byly strašákem i za naší doby. Ve školách jsme se účastnili různých sezení s uživateli drog a na vlastní oči jsme tak mohli vidět, co to s člověkem může udělat. Podobné semináře se pořádají i dnes. Co se však nejvíce změnilo oproti naší době, je jejich relativně snadná dostupnost. To je asi jediná věc, které se jako rodič skutečně obávám.
Když se však bavím s dnešní mládeží, tak vidím, že oni jsou dnes opravdu někde jinde. A nemyslím to vůbec zle. Minimálně ohledně vzájemné tolerance a respektu. V tomhle ohledu bychom se od nich mohli skutečně mnohého naučit. Rozhodně není dnešní mládež zlá nebo hloupá, jak se občas dočtu v diskusi. Alespoň ve srovnání s tím, jací jsme sami byli v devadesátých letech.
A že se dnes někdo pohoršuje nad tím, že někdo natočí nějakou tu klukovskou potyčku na mobil?
Ještě že za nás tyto vymoženosti nebyly, protože by to mnoho mých vrstevníků, a je možné, že i já osobně, pravděpodobně odnesl minimálně sníženou známkou z chování. Proto jim nevyčítejme, že se narodili do doby, které vládnou počítače, mobily a internet. Oni za to nemůžou. Jen využívají to, co jim doba nabízí. Dělali jsme to samé. A věřím, že pokud bychom se narodili do stejné doby, chovali bychom se úplně stejně.
Vzpomeňme si na naše otce, kteří byli schopní číst noviny i za chůze a maminky jim za to nejednou nadávaly. Dnes noviny nahradil displej mobilního telefonu, ale princip zůstal beze změn. Jednoduše a přirozeně toužíme po informacích a ty nám obě varianty nabízejí.
